Vysoké Tatry

1. den: z Brna vlakem do Starého Smokovce a pěšky na Bilíkovu chatu

Jedeme vlakem prvně do Bratislavy. Z Prahy do Brna jsou výluky, takže má vlak zpoždění, které se postupně navyšuje. A máme tu první problém. Nestihneme vlak do Popradu, pokud se nestane zázrak.

Zázrak se nestal. Vlaky na sebe nečekají. Ale průvodčí nám doporučil, že si na nádraží máme zařídit Meškanku (teda, myslím, že se to tak jmenovalo). Vystála jsem si první frontu na to, aby mi řekli, že se to vyřizuje na informacích. Nevadí, máme 2 hodiny čas. Tak jdeme do další fronty. Tady už mi Meškanku vystavili. Je to jen kousek papíru, kde je napsané, kolik minut měl vlak zpoždění. Díky tomuto papírku, můžeme jet nejbližším vlakem, kromě IC, na původně zakoupenou jízdenku. Aspoň, že tak. 😌

Máme ještě čas, tak se projdeme po blízkém okolí nádraží. První věc, kterou vidíme je Kooperativa a je červená. Asi jsme se ocitli v jiné realitě. 😯😀

Projdeme kolem budovy Úřadu vlády Slovenské republiky. A vrcholem naší procházky se staly veřejné záchody. 😁 Ne, že bychom je potřebovali nutné vidět. Ale příroda tomu tak chtěla. 😉

Vlak do Popradu je neskutečně narvaný. Protože jsme měli jet předchozím vlakem, tak nemáme místenky. Cesta tam trvá 4 hodiny. A vlak navíc pokračuje až do Košic. No, nechtěla bych bydlet v Košicích a jezdit do práce nebo do školy do Bratislavy. Asi bych moc často domů nejezdila. A to jsem si kdysi stěžovala na cestu Moravské Budějovice – Brno, kdy cesta trvala jen 2 hodiny.

Místa k sezení sice najdeme. Ale každou zastávku čekáme, jestli nás někdo nevyhodí, že má místenku. Měli jsme štěstí. Místenku měla jedna paní na jedno sedadlo a jen na pár zastávek.

V Popradu se spustil šílený liják. Doufám, že to přejde. Ještě musíme jednou přestoupit. Tentokrát pojedeme do Starého Smokovce. Odkud už nás čeká pohodová procházka na chatu.

Týden jsem doma poslouchala, že bude v Tatrách pršet. Už mě s tím fakt sr**l. 😡

Já sice vysílala, že chci krásné počasí. Když jsem se konečně trochu naučila pracovat s foťákem, který mám už od Vánoc. 😀 Ať mám hezké fotky. 

Ale znáte to, když něco slyšíte pořád dokola, tak tomu uvěříte. A moje několika týdenní vysílání do vesmíru bylo v čudu. 😠

No nic, vytáhneme pláštěnky a jdeme na to. Sice v ní nic neslyším a připadám si jako v sauně, ale aspoň na mě něco málo zůstane suché.

Propršelo nám celou cestu ze Starého Smokovec až na Bilíkovu chatu. Asi nám prší štěstí. 😆 Co s tolika štěstím budeme dělat? Nechcete někdo trochu? 😉

Krásná chata uprostřed lesa a pokoj s výhledem na Lomnický štít. Výborné jídlo. A milý personál. To je sen. Doufám, že se z něj už nikdy neprobudím. 😊

2. den: z Bilíkovy chaty na Popradské pleso

Abychom toho dneska neměli málo. Jdeme se ráno po snídani, ještě podívat na vodopád, který je cca 1/2 km od chaty a opačným směrem, než máme namířeno.

Jdeme po Tatranské magistrále směrem na Sliezský dom, kde si dáváme pauzu na pití. A krátký odpočinek. Ještě nejsme ani v půlce a už jsem dost unavení. To sluníčko nám dává zabrat. A ty těžké batohy taky, opět jsem ho nevážila, ale podle mě musí mít tak 15 kg. S tím jídlem a vodou. Proklínám se, že jsem si brala tolik triček, bundu a tepláky. 😠

Prý bude pršet. Hromy slyšíme všude kolem, ale u nás ani kapka. Sluníčko praží skoro celou cestu. 🥵 A protože jsem byla týden přesvědčovaná o tom, že bude pršet, tak jsem ani opalovací krém nebrala. 😆

U Batizovského plesa si dáváme další pauzu. Kde se musíme posilnit. Jsme v Tatrách, takže co jiného si dát, než Tatranku. 😄

Kousek od Sedla pod Ostrvou se dostávám do svého nejvyššího bodu v život, tj. nad 2 044 m. Jupí, jen škoda, že jsem na to přišla až o několik dní později, když jsem si procházela mapu. Jinak bych o tom ani nevěděla. 😁

Už se pomaličku blížíme ke konci. Už nějakou dobu vidíme i Štrbské pleso. Ale Popradské se nám stále nechce ukázat. A pak to pochopím. Je schované pod nechutným kopcem. Takže nás na závěr čeká nechutný sestup dolů k Popradskému plesu. Dle Pavlových slov je to „jen“ 300 výškových metrů dolů. Nesnáším chození dolů a ještě po kamenech. A tak broukám. Už jen 300 mééétrů a už budu dóóóle. Po hodině broukání si toho stejného, je konec stále v nedohlednu. To už si broukám dost naštvaně. 😡

Do cíle jsme nakonec přece jen dorazili.

Jsme vyřízení!!! Mě bolí šíleně koleno. Naštěstí mám Voltaren!!! A Pavel má asi úpal. Na recepci jsou vybavení a mají i prášky proti bolesti hlavy. Asi sem chodí často nevybavení turisté jako my. 😀

Večer si za odměnu dáváme chipsy. Když my máme Bohemia. Tak tady mají Slovakia. 🤣🤣🤣

Bylo to náročných 16 km v horách, ale opět to za to stálo. Ty výhledy. Ty jezera. A ten pocit, že jsme to zvládli. To je k nezaplacení. 😊

3. den: z Popradského plesa na Štrbské pleso

Ráno se projdeme kolem Popradského plesa. Udělám si pár fotek. Když objevím perfektní místo, zaraduju se, jaké krásné fotky odsud budou. Moje radost ale vydrží jen ke Štrbskému plesu, kde zjistím, že na většině fotek mám v levém rohu i svůj prst. 😠 Jojo, jsem rozený fotograf. 😂

Původně jsem měli v plánu to vzít přes Rysy, to ale hned ráno zamítáme, protože se na to vážně necítíme po včerejším výkonu. Po cestě potkáváme rozcestník, kde se píše, že je to na rysy Takže máme dneska takovou pohodičku. Kousek od Štrbského plesa se ubytujeme a ještě se projdeme kolem plesa.

Pak najít lékáreň. Protože bez špuntů někdo z nás prostě neusne. A to nechrápu, jen dejchám. 🙄

Jedna z věcí, na které se těším. Je dobré kafíčko. Takže jdeme hledat kavárnu. Našli jsme ji. Jupííí. 😁 Dáme si kafíčko a zákusek, protože oboje si za posledních pár dní opravdu zasloužíme.

V rámci ubytování máme v ceně i wellnesko. A protože se odpoledne rozpršelo, tak se zajdeme v rámci regenerace vypařit do sauny. To je slast na ty bolavý nohy. 🥰 Večer máznout kolena Voltarenem, protože Voltaren dělá zázraky. A zítra pokračujeme. 😃

4. den: ze Štrbského plesa přes Předné Solisko do Tatranské Štrby

Už jsme nabrali trochu sil. Kolena už nebolí. Voltaren zabral. Zalepit puchýře. A jdeme na to.

Batohy si necháme na hotelu v lyžárně. Vezmeme si jen malý batůžek s pitím a doklady. A protože máme lanovku zdarma, teda skoro zdarma. Jen za 2 eura. Byl by hřích ji nevyužít. Takže si trochu pomůžeme a lanovkou vyjedeme až k Chatě pod Soliskom.

Od chaty už jdeme pěšky až na Předné Solisko. Moje první oficiální dvoutisícovka, přesněji 2 117 m. Třítisícovko, třes se!!!

Zpět už jdeme po svých, zase zpět do hotelu u Štrbského plesa, kde si dáme kafíčko. Vezme batohy a jdeme do Tatranské Štrby. Konečně příjemný povrch. Ale o to méně příjemné bylo, když se něco pohlo mezi stromy. Obzvlášť když po včerejší procházce kolem jezera víme, že jsme v teritoriu hned několika medvědů. 

Náladu mi nezvedla ani věta. „Je větší šance, že vyhraješ ve sportce, než že potkáš medvěda.“ Za to po větě „bylo by super medvěda potkat“, jsem přemýšlela, jestli ho mám roztrhat sama a nebo počkat, až ten medvěd přijde a roztrhne ho on. 😊

Přežili jsme. Medvěda jsme nepotkali. Ale byla tam jedna naštvaná Nedvědická. Takže měl jeden z nás na mále, když celou dobu řešil medvědy. 😁

5. den: z Tatranské Štrby okolo Solisek

Tentokrát už jsem ubytovaní trochu dál, takže musíme dojet do Štrbského plesa zubačkou. Ale je to otázka 15 minut. Takže pohodička.

Praží sluníčko, asi je čas po 4 dnech koupit opalovací krém. Tak vlezeme do Sportisima. Koupíme opalovák a jdeme do kavárny. Dáme si kafíčko a zákusek. Namažeme se opalovákem. V návodu se píše, že bychom se měli máznout půl hodiny před pobytem na sluníčku. Raději se tu zdržíme hodinu. Kvůli ochraně, ne protože se mi nikam nechce. 😁

A ve 12 vyrážíme na pohodovou procházku k vodopádu a Plesu nad Skokom.

U vodopádu byli řetězy a mokrá příkrá skála. Tady jsem se rozklepala poprvé. A řekla, že to v žádném případě zpět nejdu. Takže bylo jasno. Musíme to obejít dokola. Ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká dál.

Nejen, že jsem musela šplhat po skalách, ale čekali mě ještě další řetězy na Bystré lávce. Myslela jsem si, že se výšek nebojím. Ale tady jsme zjistila, že bojím. A to hodně. 

Když jsem zrovna čekala nahoře, než se uvolní sestup na řetězech, tak nad jedním z vedlejších hřebenu stál záchranářský vrtulník. Tak mě tak napadlo, že by mohl vzít rovnou i mě, aby se pak nemusel vracet. 😁

Při sestupu jsem na jednom z řetězu chvilku visela. Doslova. A volala o pomoc. Hysterka.🤣  I když jsem to na zem měla asi metr. 🤣

Na uklidnění mi spolulezoucí dali napít slivovice. No nevím, jestli to bylo za trest nebo za odměnu. 😄

Po cestě dolů jsme potkali kamzíka. Ale moc se kamarádit nechtěl. Škoda. Slyšeli jsme sviště, ale nechtěli se nám ukázat. Ale medvěd stále nic. A to už jsme tu 5 dní. 😄

Postupně zjišťujeme, kdy nám jede zubačka zpět na hotel. A moc času nemáme, takže je čas přidat do kroku. A poprvé jdeme rychleji než píši na rozcestníkách. Stihnout výbornou večeři na hotelu je dost silná motivace. 😉

Těsně před cílem procházíme hejny. Ale fakt velkými hejny létajících mravenců. Mám je fakt všude. Ve vlasech. Za tričkem. V nose. A ani utéct před nimi nejde. Po dešti se asi vydali na obhlídku. 😄

Dnešní den byl náročný, ale skončil happy endem. Večeři jsme stihli. 🤣🤣🤣

6. den: flákáme se kolem Štrbského plesa a loučíme se s Tatramy

Ještě si musíme dát naposled kafíčko v naší oblíbené kavárně. K tomu ještě palačinku.

Pak omrknout Nové Štrbské pleso. A nesmíme zapomenout na Jezírka lásky.

A ještě jednou obejít Štrbské pleso, jestli nám něco neuniklo.

7. a 8. den: z Tatranské Štrby do Bratislavy a do Brna

Vše krásné jednou končí. A my opět vlakem přejíždíme do Bratislavy. Kde si uděláme ještě malou zastávku a omrkneme pamětihodnosti.

Projdeme se na Bratislavský hrad. Odkud je krásně vidět velká část Bratislavy.

Nesmíme vynechat i vyhlídku UFO, která mě teda dost zklamala. Nevím proč, ale čekala jsem od toho víc.

Projdeme si několik památek v centru, ale po těch horách mě to město nějak nebaví. Takže se zastavíme na ochutnávku piv v jedné pivnici. Skočíme si koupit snídani do obchodu Billa. Na otázku, zda mám Billa kartu, odpovím, že jo, ale českou. Tu mi paní vzít nechtěla. Takže jsem bez bodů. Jak smutné. 😥

Ještě poslední noc na Slovensku a tradááá vlakem domů. 😥😥😥