Údolí Divoké Oslavy

Byl to pracovně i soukromě náročný týden. Je neděle ráno a mě zvoní budík už v 8:00 a mě se vážně nechce z postele. Ale prostě musím, protože za hodinu musíme sednout na šalinu, abychom stihli vlak do Náměstě nad Oslavou. 

Po snídani už jsem opět plná energie a natěšená na dnešní zážitky. Jedeme vlakem. Takže je plán jasný na nádraží si koupím kafíčko a budu se kochat. Mají tu akci ke kafíčku malý trdelník zdarma. Máme 2 kafe, tak dostaneme velký trdelník zdarma. Krásně nám ten den začíná. 😀

Ve vlaku potkáváme moc fajn paní, která si chce povídat. Je to živel. A díky ní nám cesta neskutečně rychle uteče. Vypijeme si kafíčko, sním trdelník, skoro celý sama. A za necelou hodinku jsme tam. A cesta může začít.

Od vlaku se musíme napojit na červenou která vede kolem hlavní silnice. Ale jen kousek. Pak už jdeme lesem, polem, nepolem, … 😂

Hned za Náměští je přístřešek, kde si na chvilku sedáme. Dojíme palačinky ze sobotní snídaně. Tentokrát se opravdu povedly, naplnila jsem je jogurtem, marmeládou a ovocem. JIné zase jogurtem, nutelou a ovocem. Ten jogurt to krásně zjemnil. Bomba!!!

Jdeme dál. Další zastávka je v přístřešku u rybníčku Kolomaznice. Tady přichází řada na Mimoně. Pár dní předem jsem byla v Lidlu a objevila tam gumové bonbony ve tvaru Mimoňů. Od teď žádný medvídky, už jen Mimoně. 😍

Už jen kousek a jsme u řeky. Tady teprve začne ta sranda. Začíná trasa pro zdatné turisty, která je při špatném počasí a vysoké hladině řeky neprůchodná. 

Místy šplháme po skalách s řetězy. Místy jdeme skoro ve vodě. Je to opravdu náročné. 

Nečekala jsem to, ale podařilo se nám zabloudit. Chvíli jsme nesledovali značky a šli rovně kolem řeky. Asi po půl kilometru už fakt nešlo jít dál. Jedině, že bychom si zaplavali. 

Takže se vrátíme zpět na červenou a lezeme nahoru do lesů. Musíme ty skály přelézt vrškem. 

V jedné části musíme přejít přes most na druhou stranu břehu řeky Oslavy. Tady jdeme poměrně úzkou cestičku. Z jedné strany skála, z druhé strany sráz do řeky. Ne vždy to bylo příjemné se koukat dolů.  

Místy mám pocit, že jsme v Českém Švýcarsku nebo ve Slovenském ráji.

Procházíme chatovou osadou. Některé chatičky jsou krásné. I okolí je paradní. Asi bych si dokázala představit tu trávit odpočinkové víkendy.

Teď ještě vylézt na vyhlídku Panorama. Tady si dáváme pauzu. Ten kopec nám dal zabrat a mě už zase bolí koleno. No, co. Dojít to musím. 

Už se blížíme ke konci. Projdeme Ketkovicemi. A pak směrem do Rapotic, kde si počkáme na zastávce na vlak. Než dojede vlak už je skoro tma, takže už začíná být chladno.  

Vlak má ještě 10 minut zpoždění. Už je vážně zima. 🥶 Těším se do vlaku, tam bude krásné teploučko.

Domů dorazíme kolem 20:00. Jsem unavená, bolí mě koleno, chce se mi spát. Ale i tak jsem si dnešní den neskutečně užila. A šla bych to znovu.

V HMD jsme strávili cca 3 hodiny. Ušli jsme cca 24 km za 8 hodin. Takže takový pohodový den strávený v krásné přírodě.