To nejlepší z Novohradských hor

Před cestou

Původně byla v plánu další cesta už v lednu, ale nějak nám to nevyšlo. Takže jedeme až teď, na začátku února. Dovolená v práci domluvená. Teď už jen vymyslet, kam vyrazíme. Domluvit ubytka. A můžeme vyrazit.

Už na podzim jsme měli v plánu vyrazit do Jeseníků na Kralický Sněžník. Plán by tedy byl, teď už jen sehnat ubytko. Ale jaksi nebyl celý týden čas. Takže jsem to začala řešit až v pátek. V sobotu jsme měli vyrážet. Trochu na poslední chvíli. Já vím. 😁

Ale opět nastal trochu problém. Ubytka volná nejsou. A když jsou, tak šíleně drahé. Částku 194 164 Kč fakt za jednu noc nedám. 🤣

No nic, takže je čas opět změnit plány. Nedávno jsem četla o Novohradských horách. Tam by teď nemuselo být moc lidí, takže snad i seženeme ubytování. A tady, že jo. No, celkem v pohodě. Ale to předbíhám. Cesta je sice trochu delší, ale to nám nevadí. Protože jedeme vláčkem kolejáčkem. 😍

1. den: Cesta z Brna přes České Budějovice do Omlenice. Pak pěšky do Kaplice.

Jedeme z Brna do Českých Budějovic. Čekají nás přes 4 hodiny ve vlaku. Mám ambice vyřešit spoustu věcí. Jak to tam bývá, tak jsem nakonec skoro nic neudělala, ale to nevadí. Mám přece dovolenou. A práce nikam neuteče. Vážně!!! Několikrát jsem to zkoušela. 😉

V ČB máme dvě hodiny čas, takže si zajdeme na jídlo. Nakonec nás intuice zavede do vietnamské restaurace. A udělala dobře. Jídlo bylo suprové. No a jak jsme byli hladoví, tak jsem si objednali spoustu jídla. No, co si budeme povídat, přecenili jsme síly. Větší část jídla jsme si nechali zabalit. Já teda ne, já to snědla všechno. Jo, jsem Otesánek. 😊

Ještě jsme měli čas na krátkou procházku městem. Počkali jsme fakt vtipné sousoší. Jo, musela jsem si zkusit, jestli bych mezi ně zapadla. 😁

Už je čas se vrátit zpět na nádraží. Za chvilku nám jede vlak do Omlenice. Že nám ale trvalo, než jsem si ten název zapamatovali. Pořád Olemnice, Olmenice, … A pak se divíme, že nám IDOS neukazuje žádné spoje. 😀 Vlak je skoro prázdný. Jede jen pár lidí. Když v Omlenici vystupujeme, tak je nám to jasné. Je tu jen nádraží a jeden dům, jinak nic. 

Na start nás čeká 5 km lesem ve tmě. To bude veselé. 😉 Naštěstí mi Ježíšek přinesl čelovku. Mám prostor ji vyzkoušet. Ale aspoň vidíme krásně hvězdy. 🤩

V Kaplici se ubytujeme. Pan domácí je super. Ubytuje nás v pokoji, kde není hluk. V hlavní penzionu to vypadalo na bujarou oslavu. Ještě nám dá tip, kam si zajít na snídani a večer na pivko. 

Chvilku si odpočineme a jdeme do hospůdky na jedno. No, nakonec na víc. Taková klasika. V hospůdce potkávám starého známého. Jardu!!!

2. den: Z Kaplice do Benešova nad Černou

V Kaplici v Albertu si koupíme kafíčko. Nebylo nic moc. Takže Pavlovi ani nevadilo, že mu ho vítr vylil. Jo, až tak dneska fučí. 

Jdeme přes Hradišťský vrch, kde je moc hezká rozhledna. Tady potkáváme snad jediné lidi za celou dobu. Skupinku lidí s dětmi a psy.

Na rozhledně si povídáme s paní, která nám dává tip na ubytování v Nových Hradech. Prý je tam suprový wellness hotel. Večer se na to musím podívat. Napadá mě, že bychom tam mohli strávit jeden den. Abychom si dopřáli pořádný relax po náročném přechodu. 

Už jsem si myslela, že budeme v Benešově. A potkali jsme pana s nákupní taškou. Ptal se nás, kam jdeme. Když jsme mu řekli, že do Benešova. Začal se hodně smát a řekl, tak to nás budou bolet nohy. No jo, ale náš už bolely. A hodně!!! 🤨

Podle mapy.cz měla být v Benešově otevřená restaurace. Hodně jsme se těšili na teplé jídlo. Když jsme přišli k restauraci, zjistili jsme, že je restaurace zavřená. Ale máme jsme štěstí, je otevřená alespoň cukrárna, tak zalezeme tam. Už jsme si opravdu potřebovali odpočinout. 

V cukrárně ze sebe sundáme batohy. A zhroutíme se do židlí. Je tu jen obsluha a pán s foťákem. Asi vypadáme fakt hrozně, protože oba na nás koukají zvláštně. Objednáme si alespoň bagety, kafíčko a štrúdl. A užíváme si, že chvilku sedíme v teple.

Mezitím za námi přišel pán s foťákem. A zeptal se nás, jestli chceme být na stránkách obce a vyfotil nás. Budu se muset na stránky podívat. 

Pak jsme se zakecali s pánem za pultem. Povídali si o životě. O jeho rodině. O tom, jak si přivydělává sběrem hub. Vyprávěl nám, jak taky jednou šel pěšky z Českých Budějovic do Benešova nad Černou. Jen u něj to byla sázka s chlapama v hospodě. 🤣 Pršelo a šel kolem hlavní cesty. Takže to pro něj asi nebylo moc příjemné. Joo, ve vesnických hospodách vznikají nejlepší příběhy. 😀

Na závěr ještě začalo pršet. Pak sněžit. A abychom si závěr dne udělali zajímavější, šli jsem na ubytko přes Zaječí horu, místo po cestě. Bylo to delší za to horší cesta. 🙃 Čelovka nás opět zachránila.

Kousek od ubytka už sněží fakt hodně. Na majitele ubytka se nemůžeme dozvonit, ani dovolat. Takže čekáme v tom šíleným počasí asi 15 minut. Jsem neskutečně unavená a zmrzlá. Jestli neumrznu, tak to bude zázrak. 🥶😀

3. den: Z Benešov nad Černou do Dlouhá Stropnice

Na dnešní noc nemáme zamluvené žádné ubytování. Před pár dny jsem obepisovala všechny penziony (jsou tam 3) v Horní Stropnici. Ozvali se mi z jednoho, že mají přes zimu zavřeno. Tak jsem se rozhodla na ty ostatní zavolat. V jednom mi pán řekl, že penzion už nepronajímá turistům, ale jen dělníkům. Takže zkusím poslední, tam volané číslo neexistuje. 

Co teď? Tak mrkneme na Booking, jestli tam není něco v okolí. Najdeme ubytko v Dlouhé Stropnici, což je o vesnici vedle. Tak nějak si říkám, že ještě zkusím počkat a objednáme to až později. I když je to jediné ubytování v ucházející vzdálenosti. 

Počasí se do rána moc neumoudřilo. Pořád fučí a sněží. Ale museli jsme vyrazit. Přešli jsme 3 vrcholy. Brodili se skoro po kolena ve sněhu. Pak zase v blátě. To nás dost zničilo. 😩 Hlavně mě. Nějak mi to chození tentokrát moc nejde. To bude asi tím, že jsem začala běhat –  byla jsem 4x od začátku roku. 😂

Došli jsme pomaličku na rozhlednu. Tady jsem si odpočinuli. Dali si sváču a čaj. Tak nějak si říkám, že by to asi chtělo zamluvit to ubytko, aby nám ho náhodou někdo nevyfoukl. Raději ho zamlouváme a rovnou platíme. 

Postupně jsme přes les dorazili do Dobré vody. Kde je kostel Panny Marie Těšitelky. Odkud je krásný výhled. Místní bistro i hospůdka jsou jak jinak než zavřené. Mám pocit, že tady je vše přes zimu zavřené.

Pak jsem se napili Dobré vody, které regeneruje nebo snad renegeruje. 😂 Každopádně jsme díky ní měli dost energie, abychom došli do Horní Stropnice.

Kde jsme vlezli do už 30 minut zavřené restaurace. A vyprosili si teplé jídlo, pivo i kafe.🙏 S paní majitelkou jsem se bavila o tom, kde máme bydlet. Ona se zmínila, že jí někdo psal e-mail ohledně ubytování, ale že si ho přečetla až dnes ráno, takže už neodepisovala, protože předpokládala, že už máme něco jiného. To je dobrá náhodička. 😁

S paní majitelkou jsme se podívali na Nebezpečné vztahy. Dozvěděli se o jejich rodinných strastech.

A zase za tmy dorazili do ubytka. Úplně zničení. Doufám, že nás ta Dobrá voda do rána zregeneruje. A ne zdegeneruje. 😃

4. den: Z Dlouhá Stropnice do Nové Hrady a zpět domů

Cesta je oproti předchozím dnům méně náročná. Takže si to užíváme. Jdeme mezi poli. V zádech máme Novohradské hory. A vzpomínáme, jak jsme tyto kopce před pár dny přecházeli. 

Všude jen pole a najednou tvrz Cukštejn, která je v nádherném parku. Moc hezké místo. Úplně si říkáme, že by tady bylo super místo pro odpočinek. Takový malý hotýlek by se sem hodil. Jen pro pár lidí. Aby to neztratilo své kouzlo. 

Parčík u tvrze plynule navazuje na Terčino údolí, kde je krásné oddechové místo. To věděla už hraběnka Terezie Buquoyová, která tu trávila každé léto. 

V tomto údolí je několik starých dubů. K údolí se váže pověst o trpaslících a panském správci který se rozhodl pokácet stromy kolem cesty. Když se zasekl sekerou do jednoho ze stromů, správcovo stavení se sesypalo. To ho tak vyděsilo, že se do dalšího kácení nepustil.  

Jeden z těchto dubů je starý přes 500 let. Jeho kmen je opravdu mohutný. Dub je častým cílem nejen turistů, ale i svatebčanů, kteří pod ním polibky zpevňují své svatební sliby. 

A nejen staré duby tu jsou zajímavé, ale i stromy, které vypadají jako člověk zabořený do země s nohama vzhůru. 😁

V Nových Hradech si zajdeme na jídlo do restaurace. Hned co vlezeme do restaurace, zaslechneme zajímavý rozhovor mezi číšnicí a hostem. “To jako nepoužíváte příbor, ani na rande? Ne!!! Ať mě zná takového jaký jsem.” Zajímavý rozhovor. 🤣

Paní číšnice je moc milá. Úplně mi připomíná moji kosmetičku. 😉 Při placení se s ní bavíme a říkáme jí, že přecházíme Novohradské hory. Ona na to. “Jako teď v zimě? To jste dobří magoři!!!” 🤣

Původně jsme chtěli dojít na vlakovou zastávku, ale ta je až za dalších 5 km. Takže měníme plány a jdeme jen na autobus, který nás doveze do Českých Budějovic. 

Tady si dáme kafíčko a zákusek a jdeme pomaličku na vlak do Brna. Ve vlaku máme opět kupéčko pro sebe, takže se tu roztahujeme jako doma. Chvilku sedím, chvilku ležím, chvilku stojím, prostě pohodička. 

Když přišel stevard s občerstvením koupila jsem si birell. Stevard byl fakt vtipný. Snažil se nás přesvědčit, abychom si vzali i ten poslední Birell, protože by mu bylo smutno, kdyby tam zůstal sám. Ale neudolal nás. Nemáme soucit s osamoceným Birellem 🤣

Komukoli na této cestě řekneme, že přecházíme Novohradské hory, tak se diví.

Často posloucháme otázky typu. „Jako teď v zimě?“ nebo „A to vám není zima?” nebo „Nohy vás nebolí?”

Odpovědi jsou jasné.

Ano, teď v zimě. Alespoň si užijeme trochu toho sněhu. A hlavně není tady tolik lidí. Za celé 4 dny jsme potkali jen pár lidí u rozhledny. Jinak nikde nikdo. Když nepočítám města a vesnice.

Ano, zima nám je, když stojíme na místě.🥶 Když jdeme, tak je teplo. Když jdeme do kopce, tak je hodně teplo. Takže, když je vám zima, jděte do kopce. 😃

Nohy nás bolí. A nejen nohy, ale i záda. A ten opar z větru taky není příjemný. Ale stejně to vždycky za to stojí!!! 😄

A za měsíc jdeme znovu. Co to bude tentokrát, to se ještě uvidí. 🤫

Shrnutí cesty:

Celkem nás to vyšlo na 6 500 Kč pro 2 lidi za 4 dny. Na den jsme si tedy vystačili s 812 Kč na osobu.

Ušli jsme 48 km.

převýšení

⬆ 1 304 m

⬇ 1 412 m