Šumava – 1. čast

Konečně zase na cestě. Už mi to chybělo.

Opět byl původní plán trochu jiný. Měli jsme letět do teplých krajin, ale osud tomu chtěl jinak. A tak jedeme na Šumavu.

Místo původně plánovaného Pico del Teide (nadmořská výška 3 715 m) si vylezeme na Plechý (nadmořská výška 1 379 m). Není to velký rozdíl. 🤣

1. den: vyrážíme na Šumavu. Jak jinak než vlakem.

Když nastupujeme do vlaku směr Praha, modlíme se, abychom nenabrali moc velké zpoždění.

Jakmile najdeme svoje místa, dali jsme se do řeči se spolucestujícími. Než nám stihli dojít témata k hovoru, byli jsme v Praze a včas. 😁

Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Například něco z historie Hotelu Gruber a obce Havraníky v Podyjí (viz článek Stezka Českem: z Vranova nad Dyjí do Znojma). Tip na dobré řeznictví v Brně. A taky námět na další výlet vlakem, tentokrát do rakouského Grazu. A spoustu dalšího. 🤗

Najíme se, najdeme nástupiště. Pohodlně se usadíme. Než se vlak rozjede už máme kupéčko plné, ale vůbec mi to nevadí. Opět máme štěstí na spolucestující a hned se zakecáme. 

Tentokrát se zase dovídáme, jak levně cestovat po ČR i do zahraničí. Třeba, jak se dostat levně na luxusní výletní loď v Karibiku. 😀

Ale daleko nedojedeme. Na Smíchově se vlak zastaví a stojí několik dlouhých minut. Až zjistíme, že před námi hoří vlak. Stojíme tu přes hodinu, než se vlak konečně rozjede.

Poprvé fotím z vlaku, kdyby mi nemrzli prsty a lidi kolem, určitě bych fotila celou cestu, protože na některá místa bychom se jinak nedostali.

Na cestě jsme byli nakonec o 2 hodiny déle. Projeli jsme se 4 vlaky, za cenu 2. Získali jsme spoustu tipů kam levně cestovat po ČR, Evropě i mimo ni. Dozvěděli jsme se něco z historie naše národa, přímo od lidí, kteří to zažili. Vím, kam v Brně pro výborně maso. A jak ho rychle a úsporné upéct. Jinak, než využít troubu od u sousedů. 😂 A tohle všechno a ještě víc nám dopřály České dráhy za pouhých 699 Kč. 🤣🤣🤣

2. den: z Železné Rudy do Prášil

Sotva jsme vyrazili, objevili jsme nový model elektrokola. Chvilku přemýšlíme, že si ho půjčíme, ale nakonec odoláme. A jdeme po svých. 😂

Prý bude zima. Máme počítat i se sněhem. Takže jsem se pořádně oblékla. Mám rukavice i čepici. Po pár kilometrech si ale připadám jako v sauně, protože praží sluníčko a je těsně pod 20 stupňů. 

Po zdolání prvního kopce je čas na oběd. Není nic lepšího než si na vrcholku kopce uvařit čínskou polívku. 😁 Pak už jen umýt nádobí a můžeme vyrazit dál.

Potkáváme naše první jezero, jezero Laka. Původní plán byl ještě včera zajít k Černému a Čertovu jezeru, ale skrz nabrané zpoždění jsme dorazili za tmy. A kdo ví, kde vznikl název Čertova jezera. Třeba se tu v noci čerti scházení a kdo se toulá lesem, toho berou do pekla. A protože mám ještě spoustu plánu v životě, nechci to riskovat. 😆 Logické vysvětlení, že ani s čelovkou bychom toho asi moc neviděli, uspokojí i Pavla. 😀

Po cestě do Prášil omrkneme, co na čeká zítra. Rozhledna Poledník, kterou vidíme na vedlejším kopci. A jdeme se ubytovat. 😉

To je sen, hned naproti našemu ubytování je kavárna. Jupíí. 😍

3. den: z Prášil do Modravy

Ráno mě vzbudí padání dešťových kapek na parapet. Předpověď se vyplnila. Bohužel. 😪

Celé ráno poslouchám cosi o autobusu a taxíku. Další část cesty už v žádném případě nevynechám.

U snídaně si představuji, že svítí sluníčko. Třeba tím dešťové kapky odeženu. 😁 A částečně se zadařilo. Když odcházíme, neprší. Dokonce i sluníčko chvilkama vyleze a mrkne na nás. 😉

Jdeme kolem Prášilského jezera. Ale je taková mlha, že vidíme jen to jezero. Tak si aspoň na tabuli vyfotím, co jsme tu vlastně měli vidět. 😉

A valíme dál na Polednik. Třeba budeme mít štěstí a mlha se rozplyne, než vylezeme nahoru.

Už to vypadalo, že štěstí mít opravdu budeme a mlha zmizí. Byli jsme od Poledníku asi 1 km. A vše bylo zalité sluncem. Ale jsme v horách. Takže si s námi počasí prohrálo a během pár minut nám připravilo překvapení v podobě husté mlhy a deště.

Ale je tu příjemné posezení. Kdyby tu bylo suché dřevo, můžeme si v krbu rozdělat oheň. Takže se zastavíme na oběd a vyzkoušíme naše první turistické jídlo. Sušenou rýži s masem, kterou zalijeme vařící vodou. Jsem na to zvědavá. Podle ceny by to mělo být luxusní jídlo. 😂

Během oběda se rozpršelo snad ještě víc. Nasadíme pláštěnky. A jdeme dál.

Musím čůrat. Déšť to ještě podporuje. Ale zkuste to s batohem na zádech a ještě v pláštěnce pod kolena. Ale proces sundávání pláštěnky a batohu v dešti se mi absolvovat nechtěl. Takže to zkusím s tím. Bylo to těžké, hlavně udržet rovnováhu. Ale šlo to. Pavel se mi smál, že vypadám jako hříbeček. Mě to vtipné nepřišlo. 😆😆😆

Zbývá nám do cíle dnešního dne ještě 10 km. Pořád prší. A vypadá to, že jen tak nepřestane. Jdeme, skoro ani nezastavujeme. Skoro nefotíme. Prostě jen jdeme. Až dojdeme do Modravy.

Konečně vidíme naše ubytování. A jsem neskutečně ráda. Bylo to nekonečné a náročné. Nebylo si kam sednout, protože všechno bylo mokré, takže jsem šli v kuse. Já už byla taky celá mokrá i přes pláštěnku. Dnešek jsem si moc neužila.

Při scházení na večeři už ale cítím achilovku. Takže uvidíme, jestli to zvládnu dojít až do konce. Ale máme s sebou zázrak jménem Voltarem. 😁 Takže to určitě zvládneme.

4. den: z Modravy do Bučiny

Neprší!!! Jupiii!!!

Oblečení i boty nám stihly uschnout. Naštěstí. Jen batohy ne, ale ty uschnout po cestě. 

Včerejšek jsme si moc neužili, proto si to dneska vynahradíme. Den začneme výbornou snídaní. Před startem si ještě dáme kafíčko. Restaurace je sice ještě zavřená, ale kafíčko nám i tak uvařili. 😉

Zastavujeme na focení skoro všude. I když není, co fotit, tak si něco najdu. Třeba krásný vánoční stromeček. 😆 Vyzkoušíme každé posezení, které potkáme.

Dokonce mám i plán, vypěstuji si vlastní vánoční stromeček. Vezmu si šišku a zásadním si ji do květináče na balkon. Pavel moje nadšeni nesdílí. Nechápu. 🤔

I když je dneska zataženo, sluníčko na nás na chvíli vykoukne a my vidíme zatmění slunce.  😁 No, zatmění jsme sice viděli, ale pak jsme nějakou dobu nic neviděli. Koukat na zatmění slunce jen přes sluneční brýle není dobrý nápad. 😂

Zjistíme, že půjdeme kousek od pramene Vltavy, takže si uděláme malou odbočku.

U pramene Vltavy si uděláme delší pauzu na něco dobrého k jídlu. Třeba opět čínskou polívku. Kdyby tu byl signál, tak si pustíme Vltavu od Bedřicha Smetany. A vyrazíme do Bučiny, kde máme dneska spát.

Hotel se jmenuje Alpská vyhlídla. A my ty Alpy opravdu chceme vidět. Takže pořád koukáme, kdy na nás vykouknou. A nic. Tak jdeme raději vyzkoušet místní Wellness.

Třeba budeme mít ráno víc štěstí. 😉