Šumava

Už dlouho chci navštívit všechny nejvyšší vrcholy Českých hor. Tentokrát se chystáme jet na Šumavu, takže chci jít na Plechý. A taky nemám ráda, když musím jít stejnou cestu 2x. Takže jsem si vymyslela, že dojedu vlakem z Nové Pece do Nového Údolí. Odsud to pak dojdu zpět do Nové Pece. Je to cca 22 km. Trochu delší trasa, takže to pro Ondru s Danou moc nebude. Ondrovi jsou 3 roky. I když toho tady nachodil poměrně dost. Sice s brbláním, ale chodil, tak toto pro něj nebude. 

Nakonec se ke mě přidala mamka. Ráno vyrážíme brzo, ať máme dost času to ujít. Nevíme, jaká bude cesta. Chceme jít v klidu, žádný honění se. 

První část trasy je chladno. Všude mlha. Není skoro nic vidět. Došli jsme na Třístoličník. Kde je vyhlídkové místo, ale skrz mlhu nevidíme nic. Je tu i hospůdka, ale berou jen eura, takže se nezdržujeme a jdeme dál. 

Po cestě na Trojmezí už se počasí začíná vybírat. A už je krásně teplo a hlavně, už se nám okrávají ty nádherné výhledy. A nejen to, ale i spousta borůvek Je druhá půlka srpna a borůvky jsou slaďoučké. Takže často zastavujeme a krmíme se. Pár jich sbírám do pytlíčku i pro ostatní na chatě, ať taky ochutnají.

Jsme na Trojmezí. Na hranicí 3 států (ČR, Rakousko, Německo). Můžu stát jednou nohou v Česku a druhou v Německu nebo Rakousku. Chvilku si tam skáču mezi státy. A pak už je opět čas vyrazit. Mamka to zatím zvládá skvěle. Na to, že jí je 50 plus, tak se drží statečně. 😀

A jde se na Plechý. Jsem zklamaná. Plechý je jen pár kamenů a křížek. Skoro žádný kopec. Nic. Nevadí. Koukám do mapy. Máme 2 možnosti, jak sejít k Plešnému jezeru. Buď jít normální cestou nebo zážitkovou trasou. Je jasno. Chceme zážitky, jdeme zážitkovou trasou. A hlavně, je po cestě několik vyhlídek.

Vyhlídky jsou opravdu parádní. Ale ta cesta, to byl opravdu zážitek. Hlavně pro naše kolena. To je šílený krpál a já nesnáším chození dolů z kopců. Teda hlavně moje kolena. 

Dole jsem se shodli, že ta cesta byla opravdu zážitková. Byli jsme vážně zničené. Na chvilku jsme si sedli. Dali si sváču. A jen mlčky koukali na ten krpál, který jsme slezly. Uff. Ještěže už jsme dole.

Teď už jen po zelené domů. Kolem Říjiště. Kde je budka s občerstvením. Tady už ale nezastavujeme, protože se těšíme domů. Až si sedneme a ani se nehneme. 😀

Byla to parádní procházka, ale dost náročná. Přece jen nejsme zvyklé chodit po kopcích. Je to taková fajn procházka na celý den.