Stezka údolím Lužnice

Stezka údolím Lužnice je první česká pěší trasa, která získala prestižní evropskou certifikaci Leading Quality Trails Best of Europe. Zařadila se tak mezi nejlepší turistické trasy Evropy. Takže je jasno, to musíme projít. 😊 Ale kdy?

V letošním roce mi ještě v prosinci zbývá nezvykle moc dovolené – celé 3 dny. Jeden si nechám na Vánoce. 😂 To znamená, že nás čeká ještě jedna letošní cesta. A kam? To je asi jasné. 😊

1. den: jedeme do Týna nad Vltavou

Ano, čtete správě. Do Týna nad VLTAVOU. Ne, nad Lužnicí. Protože tady naše stezka začíná, ale mohla by i končit.

Proč v Týně? Nebo jak tady místní říkají v Tejně? Ještě, že to není Lýn nad Vltavou. 😂😂😂

Protože kousek za Týnem je soutok Vltavy a Lužnice. A taky se sem dobře dostává hromadnou dopravou.

Přijíždíme večer. Takže si jen projdeme večerní předvánoční Týn a jdeme spát. Joo, světýlka, to je moje.

Vyrazíme až ráno. Kdy máme v plánu se nasnídat v jedné místní kavárně, kde by snad měli připravovat snídaně, tak snad budeme mít štěstí.

2. den: jdeme do Dobronic u Bechyně

Vyrážíme brzo. Už v 8:00 jsme na cestě. Ale jen do Krafárny. Kde jsme měli v plánu snídani. Bohužel s našimi plány obsluha nepočítala. Takže teď v zimě snídaně nedělají. Ale mají tu alespoň obložené bagety, zelňáky i čajíček. Uff, hladem neumřeme.

A po 9. hodině už jsme na červené trase. Brzo se začneme brodit bahnem. S tím jsme ale počítali. Boty už máme totiž od bláta několik týdnů. Nemělo smysl je umývat. 😂😂😂

U prvního rozcestníku zjišťujeme, že to máme 14 km do oběda. Ano, čtete špatně. Domluvili jsme se, že si v Bechyni zajdeme na oběd. A pak už jen 10 km do večeře. 😁😁😁

Po pár kilometrech se objevují první dřevěnokovové lávky. Které už něco pamatují. Místy jsou díry, že by se mi tam mohla zaseknout noha. Navíc to místy dobře klouže. Ale super zážitek. Přesně na toto jsme se těšila.

V Bechyni si dáme oběd a kávičku. Jsme v Bechyni na náměstí a hledáme restauraci, kde dělají meníčka, ale marně. A to jsme tu kolem 12:00, takže ideální doba. Nevadí, i tak se dobře najíme.

Ale ještě si zajdeme na kávičku do kavárny, no spíš do mrazárny. Moc teplo tu není, jsme totiž ve sklípku. Ani signál tu není. Takže rychle vypijeme kávu a valíme na trasu se zahřát.  

Omrkneme zámek a zahradu, odkud se koukáme na Duhový most. Možná je to ten most, kam odchází naši domácí mazlíčci, když zemřou.  Na druhý konec jsme nešli, takže tuto teorii nemám ověřenou. Ale příště se tam zajdu podívat a třeba tam potkám svého Čikulíka, Kulíška, Sendy, Slintu, …

A jdeme dokončit dnešní část trasy. Ušli jsme cca 25 km. Ale stihli jsme to ještě za světla, s tím jsme moc nepočítali. 

3. den: jdeme do Tábora

To byla noc!!!

Byli jsme v penzionu úplně sami. Takže se tu moc netopilo. V našem pokoji bylo teplo, ale v koupelně moc ne. A to jen díky dost hlučnému starému topení. Abychom se vyspali, topení jsme na noc vypnuli. A to byla chyba. Asi v jednu v noci nás vzbudila zima. Prvně jsme se zkusili přiobléct. Mám na sobě nejteplejší ponožky, termo mikinu a přemýšlím i nad čepici. To už mi ale přijde moc, takže si dám peřinu na hlavu a to stačí.

Po chvíli se topení samo zapne. A vůbec mi ten hluk nevadí, naopak ho vítám jako vysvobození. Ještě se pár hodin převaluji a nemůžu usnout. Nakonec zaberu. A vzbudí mě až budík v 8:00. Spala bych!!!

Jdeme na soukromou snídani, kde je sice zatopeno v krbu, ale i přesto je tu zima. Takže se přemístíme ke krbu a snídáme tam.

Začátek trasy je do kopce, abychom se zahřáli. A to jsem si ještě doma říkala, že to bude pohodička po rovince. No, moc mi tato teorie nevyšla. Dneska obzvlášť. Docela lituji, že nemám hůlky. Prý „Hůlky nepotáhneme, je to přece rovinka!!!“

Dneska se mi to moc líbí. Krásná stezka. Chvilku kolem řeky, někdy jen pár centimetrů od vody. Někdy lesem, kdy jdeme úzkou cestičkou a na jedné straně je sraz dolů do řeky. Jindy kovovodřevěné lávky. Ale co mě dneska dostalo byl tunel skrz skálu. To byla pecka, kterou jsem v ČR ještě nezažila.

Oběd jsme dneska vynechali. Jen jsme si u opuštěné chaty uvařili čaj. Kde jsme seděli na zemi na terase. Při odchodu jsme zjistili, že za rohem je terasa s lavičkama a stolem. 😂😂

Dneska jsem si připadala skoro jako na Madeiře. Divoká příroda, úzké cesty se srazem, lávky. Jen místo levád je tu řeka Lužnice.

A v Táboře na nás čekala vynikající obědovečeře. A po ní ještě kávička se zákuskem v Moccacafé, kde bylo opravdu narváno. I venku na stojáka. 😂

Závěrečných několik km už bylo nekonečných. Batoh nějak ztěžkl. Ušli jsme cca 24 km. A to jsme si zašli ještě večer na trhy na svařák. 

4. den: jdeme do Plané nad Lužnicí

Snídaně byla božská!!! Na pokoji bylo krásně teplo. Takže jsme spali jako miminka. Vzbudil nás opět až budík.

Máme času dost. Takže jdeme ještě na kafíčko. A nezůstaneme jen u něj, ale dáme si ještě zapečený croissant s ořechovou náplní. Úžasné!!! Ještěže je Tábor, tak daleko od Brna. Jinak bych tam byla pořád. 😂😂😂

A teď už nás čeká posledních 10 km na vlak a dalšímu výletu je konec. Proč to vždycky tak rychle uteče??? 

Na závěr na nás ještě vykouklo sluníčko, aby nás opět navnadilo na další výlet. Kam asi bude?

Shrnutí cesty:

Tato stezka mě nadchla svou rozmanitostí. Každá část byla jiná. Chvilku les. Pak kolem vody. Poté dřevěné lávky. A nejvíc mě překvapil tunel ve skále. Připadala jsem si skoro jako na Madeiře. 😍

Žila jsem v tom, že to bude nudná rovinka. A vůbec, střídali se mírné kopečky s rovinkou. Člověk neměl vůbec čas se nudit. 

Začínali jsme v Týně na Vltavou. K Lužnicí jsme museli dojít přes kopeček.

Pohodové 3 dny. Během kterých jsme ušli cca 56 km. I teď v zimě se to dalo krásně zvládnout za světla. I s naším ne moc brzkým vstáváním. A dlouhou snídaní. Vycházeli jsme obvykle kolem 9:00. Čelovky jsme měli, ale nepotřebovali jsme je. 

První noc jsme spali v Dobronicích u Bechyně. Druhou noc v Táboře. A končili jsme v Plané nad Lužnicí. Ale dalo by se to v pohodě zvládnout za 2 dny.

Trochu horší bylo sehnat ubytování. A v druhé části i jídlo. Takže je lepší si vzít nějaké zásoby s sebou. A ubytování si domluvit dopředu. Obzvlášť v zimě. V létě je to asi větší pohoda. 

Takže neváhejte a vydejte se k Lužnici. 😉