Stezka Českem: z Vranova nad Dyjí do Znojma

Před cestou:

Je středa a já se teprve dostávám k organizaci cesty. Máme v plánu jít z Vranova do Znojma. Konečně dám první část stezky Českem. 🤗

Volám na všechny ubytka, která dohledám a nikde nemají volný pokoj. Tak to vypadá hned na dvě poprvé. Poprvé na Stezce Českem a poprvé ve stanu.

1. den: z Vranova nad Dyjí do Lukova

Vyrážet budeme z Moravský Budějovic, kde přespíme u rodičů. Protože je můj taťka nejhodnější, tak se nabídl, že nás odveze do Vranova, protože hromadná doprava tam moc dobře nejede.

Snažila jsem se ho přesvědčit, aby šel s námi. Ale po zvednutí mého batohu se na mě podíval, jestli jsem se nezbláznila. A rezolutně moji nabídku odmítl. Bylo na něm vidět, že spíš přemýšlí, jestli nás nemá raději odvézt do Jihlavy na kopeček (do blázince). 😁 Alespoň se s námi zajde podívat na hrad Bítov a na oběd k Rumburakovi. I s Monťáčkem.

Hned po vystoupení z auta se vydáme špatným směrem. Zjistím to, jak jinak, až sejdeme z kopce. 😁 Takže si ho hned zase vylezeme. Rozcvička je prý důležitá před sportovním výkonem. Takže to bylo schválně. 😀

První kopec zdolám, můžeme jít na kafíčko a zákusek. 😁 Margotkový cheeseecake. Výborný!!! I když dost sladký, ke konci. Energie se ale bude ještě dneska hodit.

Správnou cestu jsme našli. Můžeme vyrazit po červené kolem Dyje. Postupně zjišťujeme, co všechno jsme si zapomněli vzít s sebou, např. hůlky, čelovku, …. A taky, co musíme dokoupit. Hlavně vařič, pořádnou karimatku, … Trochu se bojím chvíle, kdy budu mít v batohu všechno. Už teď je fakt těžký. 😩 Když batoh sundám mám pocit, že se vznáším. Stačí, aby foukl větřík a já uletím. Holky, takhle se hubne. 🤣

Nikde nikdo. První lidi potkáme u Ledové sluje. Je to tatínek se 2 dětmi. Každý má svůj batoh a šlape. tatínek je moc fajn. Dává nám tipy, kde můžeme postavit stan a kde to raději neriskovat. Vytáhl děti ven, má čas jed do středy (je sobota), tak uvidí, kam dojdou, ale plán mají stejný jako my.

To je parádní přístup. Taky bych jednou chtěla být taková máma. Prostě jdeme a hotovo. Žádné kecy typu. Mami, mě bolí nohy. Mami, ten batoh je těžký. Už tam budeme? No, jsem zvědavá, jaká bude realita. 😁

Za chvíli nás čeká Pašerácká stezka. Snad nás nikdo nechytí. 😁 Na kolo a kočárek to tu sice není, ale čekala jsem, že to bude náročnější. I se psem to pár lidí před námi zvládlo s přehledem.

U Čížovského rybníka si dáváme krátkou pauzičku. Na noze jsem objevila svoje první klíště snad po deseti letech. Pinzetu s sebou nemáme. Nevadí. Sliny s příchutí jablka musí stačit. Oslintám si nohu. 🤤 Párkrát zakroutím a je venku.

Ještě stojíme před rozhodnutím, jestli zkusit štěstí v kempu v Čížově nebo pokračovat dál a spoléhat na to, že najdeme místo pro rozložení stanu. Nakonec jdeme dál, přece jen je ještě brzo.

Mám nové sandály a jít v nich celou cestu nebyl dobrý nápad. Mám několik puchýřů a jeden mi právě praskl. Au, au, au. To je bolest. No, alespoň vyzkouším lékárničku z Lidlu. 😁

Zalepím si puchýř. Přezuji boty a jdeme dál. Dojdeme až do Lukova. Kde se zastavíme na pivo a polívečku. Koukám na ty ceny a nemůžu tomu uvěřit. Mám pocit, že jsem se vrátila v čase o několik let zpět.

Slečny servírky se jen tak mezi řečí zeptám, jestli by se tady někde nedalo sehnat ubytování na dnešní noc. I když se do stanu těším. Sprchou a postelí rozhodně nepohrdnu. Slečna po pár minutách přichází, že nám ubytko sehnala. Čučím jak puk. 😮 Na jednu stranu se těším, že se umyju a vyspím. Na druhou stranu mě mrzí, že svoje poprvé ve stanu budu muset odložit na jindy.

2. den: z Lukova do Znojma

Ráno vstaneme. Nasnídáme se. Zalepím puchýře. A vyrážíme. Hned u první lavičky zastavujeme, abych si puchýř zalepila znovu a lépe. Hold, sestřička ze mě nebude.

Jdeme polem, nepolem. Lesem, nelesem. A je čím dál větší vedro. Nějak mě ty tropy zmáhají.

Naštěstí brzy přicházíme k vinici Šobez. Kde na mě vybafne zelená ještěrka. Fuj!!! To jsem se lekla. Zrovna jsem si říkala, že by to bylo fajn místo na odskočení si. A ona na mě vyskočila. Asi mi četla myšlenky a chtěla mi říct, že si z jejího domečku záchod prostě dělat nebudu. 😂 Zvířata asi vážně mají šestý smysl.

U vinice sedneme. Dáme si oběd a k němu vínečko. Na oběd máme kaiserky s Herkulesem a Vysočinou. K tomu jako přílohu papriku. K tomu se nejvíce hodí růžové víno od Znovínu. 😁

Tuto část už známe, takže se moc nekocháme a valíme. Taky protože je nám fakt teplo. Přece jen se zastavíme u splavu, kde potkáváme starší pár s vnoučkem, který vedle nás seděl včera v Lukově v restauraci. To je náhodička. 😀 U Judexova mlýna odbočíme na žlutou. Prvně je to pohodička lesem kolem řeky. Samá rovinka. Až si říkáme, že nás to nudí. A to jsme neměli říkat. Protože pakt o začalo hooodně stoupat.

Uprostřed kopce jsme potkali rodinku s elektrickým autem. tak nějak mě zajímá, jestli to auto zvládlo dojet až nahoru. Pokud ne, tak kdo ho vynesl, protože bylo fakt velký a asi i těžký.

Vyhlídka nám ale byla odměnou za ten kopec. Zjistila jsem, že už jsem tu jednou byla. To je ta moje paměť. Co si nenapíšu, to nevím. Proto vlastně vznikl tento blog. 😀

Postupně scházíme k řece. Uklidňuji se, že už brzy budeme ve Znojmě, ale to ještě netuším, že teprve teď nás čeká nejzajímavější část cesty. Pořád nahoru. A zase dolů. Po kamenech.

V půlce najdeme celkem přístupné místo, kde vlezeme do vody. Po přemlouvání tam přece jen vlezu, aspoň pod kolena. No jo, ale jak ven. Je to hrozně strmé a vysoko. A nejde mi to. Navíc mě štípe ten puchýř a bolí koleno. Stává se ze mě ufňukáná bárbína. Naštěstí jen na chvilku. 😂 Asi jsme už přehřátá. Pak seberu poslední zbytky síly a jdu. To prostě dojdu, ať se děje, co se děje.

Brzy už vidím na kopci domečky. Hurááá!!! Civilizace. Uleví se mi. A vlije mi to další energii do žil. Posledních pár výstupů a sestupů a jsme ve Znojmě u elektrárny. Už jen dojít na vlakové nádraží. Jak jinak než do kopce.

Voda už pomaličku dochází, takže s ní šetříme. Už se nemůžu dočkat něčeho studeného k pití.

Poblíž nádraží není žádná restaurace nebo kavárna a nikam dál se nám nechce. Tal zalezeme do hospody přímo v budově nádraží. To byl zase zážitek. Bylo tu snad 10 stolů a u každého z nich seděl jeden štamgast. A povídali si na dálku přes celou hospodu. Tolik příběhů, co jsem tam zaslechla za těch pár minut, co jsme tam strávili, to by bylo skoro na knížku. 😂

Dopili jsme žlutou. A šli raději čekat před nádraží s bagetou.

Snad poprvé jsem jela vlakem ze Znojma do Moravských Budějovic. Super cesta. Bezvadná paní průvodčí, která nám poradila, jak můžeme příště ušetřit.

Pak ještě dojít z nádraží domů, kde už na nás čeká taťka s rozdělaným ohněm, špekáčky a pivem. Paráda. 😁 A takto jsme zakončili první část cesty Českem. Už se nemůžu dočkat další části. 😀