První letošní vyjížďka: Brno Lesná – Bílovice nad Svitavou a zpět

O víkendu jsme letos poprvé vytáhli koloběžky. Dle předpovědi počasí mělo být hezky, tak jsme připravili koloběžky, nafoukaly kola, připravili svačinu a vyrazili.

Počasí sice nic moc, byla šílená mlha, ale co už. Moc jsem se těšila, tak to půjdeme zkusit.

Jeli jsme z Lesné přes Maloměřice, kde jedeme podél řeky. Je tu i okruh pro inlajny. V létě se tu dobře sedí na některé ze zahrádek. Nyní bývá otevřené alespoň okénko v jedné ze zahrad, kde prodávají kávičku, palačinky, a další dobroty. A protože jsem vodní znamení, tak zbožňuji vodu, proto se vzdycky zastavím u tohoto splavu a jen tak koukám do vody.

Kousek dál jsme se napojili na cyklotrasu do Bílovic nad Svitavou. Jeli jsme tam už několikrát, krásná cyklotrasa. Perfektní povrch, ale taky dost lidí, hlavně v létě.

Dorazili jsme na konečnou 4, zašli si do okýnka u restaurace Na Konečné pro čaj na zahřátí, než vyrazíme dál k řece a do lesa. Objevili jsme tu suprovou věc, stojan s pumpičkou a nářadím na opravu kola/kolobky a čehokoliv dalšího.

Tady jsem objevila, jak poznat cyklistu od koloběžkáře. Pokud je mokro a ani jeden nemá blatníky, tak mají oba hnědý pruh na zádech, jen koloběžkáři začíná pruh už na nohách, kdežto cyklistovi až u zadku. 🙂

Začátek cesty byl trochu dobrodružství. V lese se ještě pořád držely zbytky sněhu a ledu. Takže teď hlavně moc nebrzdit, ať to nejde do smyku.

Asi v půlce cesty je přístřešek i s mapou evropských cyklotras a tady se zrodil můj další nápad. Projet některé z těchto cyklotras, snad to covid dovolí. 😀

Dojeli jsme až do Bílovic nad Svitavou, u sokolovny jsme si dali na zahřátí “česnekačku”. Chvilku se ohřáli u venkovního ohýnku. Byly jsem mokří, špinaví, ale neskutečně šťastní, že jsem i v tomto počasí vyrazili, chybělo nám to. Nejen nám i našim zádům. 😀

Teď začne náročnější část trasy. Cesta stále do kopce, ale to nevadí. Nejsem blázen, který to musí ujet za každou cenu a pak se z toho týden vzpamatovává, protože to přepálil. To se raději v klidu projdu a kolobku povedu. Vydali jsme se tedy nahoru kolem červeného kostela, který stojí za to si prohlédnout. Je to krásná dominanta Bílovic.

Pak opět nahoru kolem výběhů s koňmi, někteří tu jsou opravdu krásní. Zastavují se tu nejen milovníci a znalci koní, ale i maminky s dětmi a náhodní kolemjdoucí. Mezi výběhy byly obří kalužiny a spousta bahna. Ale i tak jsem to prošli, umyly si koloběžky v bahnitých kalužích a šli jsme dál směrem k Panské líše.

Tady je taky perfektní místo pro občerstvení. A když je to zrovna povolené, tak tu jezdci trénují na koních. Můžete si tu sednout a jen koukat a popíjet, cokoli je vám libo. 😀

Teď už jen kousíček k hlavní cestě mezi Lesnou a Soběšicemi. Je tu klasická asfaltka, ale pozor na některé vyšší retardéry, na některých místech mi kolobka štrejchala a taky je třeba dávat pozor na auta. Občas tu jezdí dost aut.

A na závěr parádní sjezd dolů. Lze to vzít lesem po červené turistické trase, ale musí být sucho, za mokra to není ideální skrz bláto. Což nebyl dnešní případ, proto jsme jeli raději po silnici.

Během dnešního výletu mi došlo, že můžu být mokrá, špinavá, unavená, ale přesto šťastná. Takže ke štěstí opravdu nepotřebuji se vozit v teple auta, ani toho luxusního. Nepotřebuji ani značkové oblečení podle poslední módy. Ale nejvíc šťastnou mě udělá ten pocit volnosti a nových zážitků, které na svých výletech s koloběžkou zažívám.

Přeji pevné zdraví a trhněte si nohou 😊