Projížďka z Horácké náměstí – Lelekovice – Vranov

Bylo to narozeninová – aprílová vyjížďka. Venku bylo parádně, slunce svítilo, venku bylo přes 20 stupňů. Vyrazili jsme hned po snídani. Tentokrát byl plán jet přes Mokrou Horu na Lelekovice, přes Lelkovadlo do Vranova a pak přes Útěchod do Soběšic a odtud zpět do Řečkovic.

Dneska to nebyla ideálně zvolená trasa na koloběžku. Velkou část trasy to hodně drncalo, protože jsme jeli spíš po polňačce, i když to je někdy značené jako cyklotrasa, tak to nemusí být vhodné pro kolobku. Třeba cesta do Lelekovic – kolem rybníčků to ušlo, ale nebylo po dešti, jinak je tu bahno. Ale rozhodně to není ideální asfaltka. Pak jsme jeli po cyklo, což taky nebylo ideální rozhodnutí, ale narazili jsme na Emergency, což nám dost pomohlo. 😊

Z Lelekovic na Lelkovadlo bylo krásná asfaltová cesta, dalo by se říct, že ideální na kolobku, jen ten kopec. Ten mi teda dal zabrat, 2 km do kopce, dalo se jet jen kousek ze začátku, apk už to vážně nešlo. Pomaličku mi docházela voda, měla jsem už jen třetinu láhve, ale po cestě byla studánka, zastavila jsem se tam, ale bohužel voda netekla. Nevadí. Jedeme dál. Směr na Lelkovadlo. Modlila jsem se, abychom už byli u brány, to bylo znamení, že se kopec blíží ke konci. Jsme tu. Už jen dvě zatáčky a jsme tam.

Ufff. Dali jsme to. Jsme na Lelkovadle. Parádní místo na svačinku. Je to místo odkud se do světa rozšířili lelky. Ale naštěstí to místní vyřešili pastí. Na tomto místě postavili past na lelky. Stačí vkročit dopasti, podívat se nahoru, zda se lelky zachytili a rychle odejít z pasti, aby se nevrátili. V dnešní době by se to dalo nazvat jako místo pro řešení prokrastinace. Takže pro lidi bojující s prokrastinací, je tu řešení. Odlelkovat sebe, odlelkovat kolobku a můžeme je dál. Do kopce se jí moc nechtělo, ale po odlelkování z kopce jela sama. Jen kdyby ta cesta byla lepší. Opět polňačka, s kameny různých velikostí a vyjetými kolejemi od hospodářských strojů.

Ve Vranově jsme opět narazili na samovýčep, tentokrát od Farmářského pivovaru Na Gruntě. Mají tu opravdu vše. Pivo, zelené pivo, limču, procecco, vodu, lízátka, chleba se sádlem a spoustu dalšího. Poseděli jsme na sluníčku, dali si občerstvení. Na chvilku jsme si i lehla na lavičku, abych se po zimě trochu opálila. Skoro jsem i usnula. To byla pohodička!!! Nechtělo se mi ani vstávat a jet dál. Ale musím. Dopustíme vodu a jedeme.

Dneska vůbec nemám tolik energie jako obvykle. A po této pauze vůbec. Jako by ze mě někdo vysál veškerou energii. Nechápu. Asi to bude tím sluníčkem. Po zimě fakt unavuje. Vyrážíme dál. ALe vážně mi to vůbec nejde. Jedeme opět do kopce směrem k Vranovskému kostelu. Tentokrát mám pocit, že ani domů nedojedu. Za co, Pane Bože za co?! 

Jedeme po zelené. No, jedeme. Já se spíš plazím a jazykem na vestě. Jsem ráda, že dýchám a nějak se pohybuju, hooodne, ale vážně hooodne pomalu vpřed. Tady je to naštěstí spíš z kopce. Občas kopeček, ale pak zase z kopce, takže to nějak zvládám. 

Projedeme Útěchovem a jedeme na Soběšice. Tady už je to pohodička. Sice musíme jet po silnici, ale nedá se nic dělat. Auta tu sice jezdí, ale není to tak hrozné. Oni z nás teda asi radost nemají, protože silnice není moc široká a hlavně před kopcem nás potkat pro ně určitě není veselé, když se musí plazit za náma, teda spíš za mnou. 😊

V Soběšicích už sjedeme na cyklotrasu, kde už naštěstí auta většinou nejezdí, i když jsme tu přece jen jedno potkali. I tato cyklotrasa není nic moc. Jedeme sice stále z kopce, ale hooodně to drncá. Připadám si jako, kdybych jela na vibrátoru. Pokud teď někomu chybí taková ta vibrační plošina, doporučuji si sjet ze Soběšic do Mokré Hory na kolobce. Budete se třást ještě hodinu potom. Teď už jen dojet do Řečkovic, ale to už je jen pohodička.

Venku je krásně takže ještě sedneme před barákem na lavičku. Skočím udělat domu kafíčko, abych si doplnila energii. Kafíčko udělám do kelímku a další min. hodinku sedíme na lavičce s kafíčkem v kelímku a jsme spokojený, že jsme to zvládli. I když tentokrát jsem měla dost velkou krizi.

Tato trasa opravdu nebyla ideální na kolobku. Povrch cesty nebyl nic moc. Na můj vkus hodně velká část trasy byla kamenitá polňačka, takže to hodně drncalo a místy i podkluzovalo. Navíc tam bylo i hodně kopců, což pro mě taky moc není.

Přeji pevné zdraví a trhněte si nohou 😊