Přechod Pálavy

Ráno vstáváme v 8:00. Nechce se mi. S radostí bych ve spánku pokračovala. Ale nejde to. Musíme stihnout vlak. Protože, jedeme na výlet!!!! 😁

Nasnídáme se. Pobalíme věci do batohů. Ale ještě musíme skočit do obchodu pro čínskou polívku. Bez toho by totiž nebyl dokonalý oběd. Říkám se, že by bylo fajn se po cestě na vlak stavit do Větrníku pro kafíčko. Jedeme z nádraží v Řečkovicích, takže pohodička. No jo, ale u cukrárny zjistíme, že otevírají až v 10:00, nám jede v 9:48 vlak. Smutné!!! Nedá se nic dělat. Tentokrát to bude bez kafíčka. 😟

Vlakem jedeme do Šakvic, kde přesedneme do autobusu do Mikulova. Autobus už přijíždí plný a k tomu ta fronta. Asi měli všichni stejný plán jako my. Většina lidí vystupuje během pár zastávek. Takže pohoda.

V Mikulově zalezeme do první cukrárny. Ochutnáme kafíčko i zákusek. Oboje je výborné. A nikam dál se nám nechce. Nějak jsme se rozseděli. Ideální čas vyrazit, jinak dneska nikam nedojdeme.

Jdeme po červené trase, kolem Kozího hrádku, kde nás čeká první kopec nahoru. A dost strmý. No, to bude veselé dneska.

Odbočíme se mrknout na jeskyni Na Turoldu. V neděli 29. 10. 2023 byla o této jeskyni reportáž v Toulavé kameře- Moc hezké okolí jeskyně. Dovnitř ale nejdeme. Přijdou mi všechny stejné – studené a temné. Já mám raději teplo a světlo. Jeskyňolog že mě asi nebude. 😁

Pak už se vrátíme zpět na červenou trasu a šlapeme dál do dalšího kopečku. Tady už na nás číhá první čínský nálet. Ano, je to tak Čína na nás zaútočila. Ale ne letadly, drony a raketami, ale beruškami!!!🐞

Z kopce sejdeme k silnici a jdeme si to mezi vinohradem a silnici. Před námi vidíme nějakou skálu, odkud by mohl být krásný výhled. Tam musíme vylézt. Jmenuje se Kočičí skála. Třeba tam budou živé kočky. 😍

Výstup je v pohodě. Kočky tu bohužel nejsou, ale další nálet berušek tu bohužel je. Tentokrát zapojí i další zbraně. Svoje zuby. Ty potvory nás tu začali normálně kousat. To bolí víc než od komára. Fotku mám!!! Běžím dolů, jinak mě tu sežerou. 🙀

Kousek dál už nás čeká další stoupáníčko, tentokrát na Tabulovou horu. Pak plynulý přechod na Stolovou horu. Kde jsme objevili parádní místo na oběd – betonovou skruž, kam můžeme ukrýt Jetboil před větrem. A taky to uděláme, ale až poté, co nám vítr poprvé plamen sfoukl. 🤣

Na oběd máme čínskou polévku, ale je od Bistra, takže vlastně čínská polévka že Slovenska. Jako hlavní chod dne bude kuskus se zeleninou a tuňákem. Vynikající oběd, který nám všichni kolemjdoucí záviděli.

A tady zjišťuji, co všechno jsme doma zapomněli. Máme jen 1 malou láhev vody, takže musíme odlít z vaku, jinak nebude kuskus. A vlhčené ubrousky taky nemám, takže dneska umývám nádobí obyčejným kapesníkem. Taky to šlo. 😀

Sejdeme do Klenotnice, kde je velký fotbalový svátek, sešla se tu půlka vesnice.

Jdeme kolem Sirotčího hradu. Pak projdeme Klentnicí, kde potkáme kolegu z práce. To je náhodička.

A zase do kopce, tentokrát už posledního. I když nejdelšího. Zastavujeme se na vyhlídkových místech a je to hned příjemnější stoupání. Na jedné vyhlídce potkáváme 2 vtipné paní ve vyšším věku. Jedná říká druhé. Když dostanu infarkt, aspoň budu rychleji dole. Zajímavá myšlenka. 🤣🤣🤣

Pod Děvínem sledujeme paraglidinisty. Nebo jak se jmenuji. Takový ti s tím padákem, co si vylezou do spacáku a lítají.

Ještě omrknu Dívčí hrady. A už se řítíme dolů do Dolních Věstonic. I bez infarktu to jde celkem rychle. Tady si počkáme na bus opět do Šakvic. Máme čas, proto zajdeme do jedné restaurace pro decinku vína, ať máme to čekání příjemnější.

V Šakvicích nasedneme na vlak, který nás doveze až domů.

Plán byl sice dojít až do Popic, ale Pavlíčka bolí nožička. A já s radostí oželím několik km kolem silnice. 😅