Polské Beskidy

Je tu prodloužený víkend. Škoda zůstávat doma. Kam asi tentokrát vyrazíme?

V Polsku jsem ještě nebyla. Tak třeba do Polských Beskid!!!

Před cestou:

Tentokrát jedeme autem. I když to tak ještě před několika dny nevypadalo. Autíčku se asi nikam nechtělo. Prvně přestali fungovat světla. Jako správní Češi jsme se to snažili opravit sami. No, byli jsme spíš jak Pat a Mat. 😆 Takže jsme to neopravili a ještě navíc se mám podařilo totálně vybít baterku, takže auto ani neškytlo. 😆

Ale naštěstí mám pro tyto případy asistenci, takže přijel pan mechanik a během pár minut bylo nastartování a mohla jsem jet vyřešit světla.

Dojela jsem k taťkovi. Ten během pár minut opravil světla, nabil baterku a vše bylo v pořádku. Stačilo vyměnit prasklé žárovky. Ani to Pat a Mat nezvládli a ještě jsme tam tu žárovku špatně vrátili. 😆 Mechanici z nás nebudou.

Prý je v Polsku povinný hasičák. Mám jeden doma, je od roku 2014 prošlý. Podle mě to nevadí. Pavel tvrdí, že jo. Tak jdeme koupit nový. Bereme ten největší a nejtěžší. No, co ponese si ho až domů sám. 🤣🤣🤣

1. den: z Brna do Wisła

Ráno vstaneme a prší. To nám ta dovolená krásně začíná. 🌧Ještě skočíme s balíkem do zásilkovny. Ale s deštníkem, aby chudáček balíček nezmokl. 😀

Dobalíme zbytek věcí a jedeme. Dokonce nám i přestává pršet.

Vyrážíme bez navigace. Chyba!!! Hned v Brně chytáme uzavírky a kolony. A dalších 10 po cestě. 🤦‍♀️

Po překročení hranic nás zradí technika. Navigace nenaviguje. A sakra. No nic, tak jedu dál a někam dojedeme. Pavel stresuje, že jedeme po dálnici, bez dálniční známky. Koukám a majáky nevidím, tak uvidíme jestli mi přijde pozdrav z Polska. 😆

Nakonec se přece jen navigace chytne a my v pořádku dojedeme na místo. I když maximální povolená rychlost je po cestě 70. Máme aspoň prostor se kochat. 😉

Paní recepční mluví polsky, já česky a přece jsme se domluvili no není to krásné. 😉

2. den: Barania gora

Ráno vstaneme a pro změnu padá mlha. Navíc se nám ještě ochladilo. Včera bylo krásných 18°C, dneska nám to kleslo na 7°C. No, asi se vrací zima. 😀

U snídaně si k nám přisedla paní – polka. A chtěla si povídat. Už jsou z nás skoro rodilý slyšící. Mluvčí rozhodně ne. 🤣

Přiblížíme se k jezeru. A hned si dáme první kopeček, abychom se dostali na žlutou. Tady jsme potkali maličký kůzlátka. Ty jsou roztomilý. A mají heboučký čumáčky. Hned bych si jedno vzala domů. 😚

Jdeme dál. Jediné, co je vidět, je mlha. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Si připadám jak Popelka. Nepřeneslo mě to ani na bál, ani na Baraniu goru. Nedá se nic dělat. Šlapu dál. 🤣

Když se zdá, že mlha ustupuje, tak začíná pršet. Cesta se místy mění v bahnitá jezírka. 

Výhledy se kocháme jen na naučných tabulích. Jinak je vše o naší představivosti. 😀

U jedné z chat potkáváme hlídače. Štěká na nás. A je neúnavný. V překladu by to mohlo znamenat: „Co tady chcete. Jděte pryč. Já vám vůbec nerozumím. Mluvte aspoň polsky. Cizince tu nechceme, tak vypadnete. Tak tady si Teda sedat nebudete. Ne, nemůžete si mě vyfotit. GDPR – pošlu na vás právníky. Konečně vypadli.“

Potkáváme pána – Poláka, který si s námi chce opět povídat. Tentokrát o našich horách a pivovarech. 😆 Poláci jsou hodně přátelsky a upovídaný národ. 

Na hoře byla rozhledna, ze které byla vidět pro změnu zase mlha. Dali jsme si tu šunkofleky, takovou sváču tu nikdo jiný neměl. 🤣

Dolů jsme šli po modré, která vedla kolem vodopádů. Bylo po dešti, takže to místy vypadalo, že jdeme řekou nebo přímo vodopádem. Malých vodopádů tu bylo hned několik. Ale ty hlavní se s nimi nedali srovnávat.

Dole jsme se připletly k nějaké hasičské přehlídce. I když mě to houkání v dálce docela vyděsilo. Napadlo mě, jestli jsem tu nabíječku ráno vyndala ze zásuvky. Hold, nemoc z povolání. 😆 Protože nejvíc požáru přece vzniká z nevypojenych nabíječek a rychlovarnych konvice. 😉

Už jen dojít k autu. Dostat se zpět na ubytko. Dojít na večeři a do sauny. To je sen. 😍

3. den: jdeme na hřebenovku

Ráno nás probouzí sluníčko. To vypadá mnohem líp, než včera. Konečně třeba něco uvidíme. Jupiii!!! 😁

Po několikahodinovém plánování se vydáváme na hřebenovku kolem hranic. A část jí projdeme. I když mám v plánu se sem vrátit a projít ji celou. Plán už se mi vyvíjí v hlavě. 🤗

Výstup na Kiczory je nekonečný. Přes 10 km stále do kopce. Nemám sílu mluvit. Jsem ráda, že dýchám. 😥

Pod Kiczory se kocháme výhledem. Chvilku se dohadujeme, jestli to zasněžené jsou Tatry nebo Malá Fatra. Asi se fakt pletu. Tatry jsou fakt daleko. 😀

Pokračujeme na Velký Stožek, kde se jdeme zahřát do restaurace. Je to tady, jak na větrné hůrce. Fouká ledový vítr. Prostě hory. Pak přes Malý Stožek zpátky dolů.

Dneska mi to dalo nějak zabrat. Ale chuť k jídlu mi to nevzalo a těším se na večeři. Mají tu výborná zeleninová jídla. 🤗

4. Den: jedeme domů

Ale ještě než vyrazíme zpět domů. Projdeme se po Wisłe. Strávili jsme tu několik dní, ale ve vesničce jsme vlastně skoro nebyli.

Projdeme se kolem Czernianskeho jezera. Je to taková pohodová procházka s vyhlídkový místem na jezero. 

Pak se ještě zastavíme přímo ve Wisłe u umělého jezírka. Kde je příjemné relaxační místo s kavárnou, písečnou pláží, lehátky k odpočinku, drahou na inliny. Kdybychom tu měli víc času, tak by se tu fajnove odpočívadlo. Třeba příště. 😉