Po chatách Vysokých Tater

1. den: z Brna na Bilíkovu chatu

Po cestě jsme si udělali několik zastávek.  Na zámku v Bučovicích, kde se natáčel film Aristokratka. Na zámku v Buchlovicích, tady nás pro změnu zaskočilo vstupné i do zahrady. Ale krásná zahrada to je. A  taky v Luhačovicích, protože přece musím ochutnat místní kyselku. 😆

Na Slovensku jsme chytly kroupy, slejvák a několik dost dlouhých kolon. Mám takový pocit, že se nás počasí snaží odradit. 🤔

Při hledání parkovacího domu, jsme objevili Smokoveckou kyselku. Asi mám další, původně neplánovanou trasu. 😉

Na závěr jsme si vyšláply 3 km na Bilíkovu chatu, každý se 2 batohy na zádech. 🤣 Ale tentokrát jen s pár kapkami deště. 😉

2. den: Téryho chata

Ještě večer jsme měli ambice obejít okruh přes Priečne sedlo. No, já teda moc ne, co jsem viděla fotky. 😫

Ale ráno se probouzíme do deštivého počasí. A vypadá to, že nás déšť a mlha bude provázet celý den. Ale i tak jsme se vydali na cestu.

Skrz mlhu jsme si moc výhledu neužili, i když občas se mlha roztrhala a přece jen bylo něco vidět. Ale o to víc jsme si užili vodopádů. A že to byly parádní. 😍

Potkali jsme i lišku. Ochočenou lišku Elišku. Kradla lidem ze stolu jídlo. Potvora! Včera prý ukradla celou klobásu i s igelitem. 🤣🤣🤣 A byla tam i s liščátkama. Ale ty jsme dneska neviděli.

Prošli jsme kolem 3 chat – Rainerovi, Zámkovského a Téryho. Prošli jsme 2 kopama sněhu. Vyšli 800 výškových metrů. 2x jsme zmokli. Hodněkrát jsme byli zahaleni v mlze, že jsme ani nevěděli, kam vlastně jdeme. Viděli jsme jelena, lišku. A ve sněhu byla určitě stopa medvědí tlapy. 🙀 

Milionkrát mi to podklouzlo, ale nespadla jsem. A jen jednou jsem to neustála. Kromě pár modřin jsem si jen zlomila nehet. 🤣

Večeře byl trochu pokus. Kdy jsem nasušila zeleninu a smíchala ji s kuskusem a tuňákem. Ale myslím, že se pokus vyvedl. 😉

3. den: na Lomnický štít

Dneska vstáváme brzo. A brzo je u nás po 7:00. Lanovku máme sice objednanou až na 14:00, ale nevíme, jak dlouho nám cesta potrvá. A rádi si tam dáme v klidu něco dobrého.

Jdeme po Tatranské magistrále. Je to pohodová cesta. Asi jsme včera nabrali fyzičku, protože při chůzi do kopce můžu mluvit. Což je u mě divný. 😀

U Skalnatého plesa se nám ochladilo na 13°C z původních 22°C. Naštěstí máme mikče a bundy. A máme se kam jít ohřát. 😀

Na Skalnaté chatě si dáme něco dobrého k jídlu, třeba čočkovou polévku a pařenou buchtu. Sice čekáme dýl, ale byla výborná, jen hrozně velká.

Před cestou lanovkou nás napadají hororové scénáře, co se může stát. Hned mám lepší pocit, když lezu do lanovky. 🙀Modlíme se, aby se ta mlha z vrcholku zmizela, než tam vyjedeme. 

Na Lomničáku přituhlo ještě víc. Teplota klesla na 3°C. 🥶 Ale ty výhledy jsou k nezaplacení. I mlha se postupně rozplývá a my vidíme víc a víc.

Dokonce vidíme i Téryho chatu že včerejška v plné kráse. Vlastně skoro celou cestu, kterou jsme včera šli. A vypadá to šíleně. Ještě, že jsme to včera skrz mlhu neviděli. 🤣🤣🤣 Co ale vypadá ještě šíleněji, je cesta, kterou jsme včera původně chtěli jít přes Priečné sedlo, které je celé zasněžené.

Abychom nešli stejnou cestou zpět, jdeme po zelené dolů směrem k Tatranské Lomnici. Což je strmý kopec dolů. Auu, moje koleno trpí. 😫Pak po modré na Bilíkovu chatu, kde už je příjemnější cesta, ale pro změnu jdeme místy hustým lesem. Takovým ideálním místem, kde by se mohl pohybovat medvěd. Protože zpívat neumím, rolničkou proti medvědům nemám, sprej taky ne, tak raději mluvím. Tak snad mám dostatečně odpudivý hlas. 🤣🤣🤣 Pavel mi říká, že nevadí, že nemá rolničkou, že má mě. Tak mě asi hodí medvědovi a uteče. To mám teda vyhlídky.

Medvěda jsme naštěstí nepotkali, takže jsme oba dorazili na chatu. I když dostatečně vyřízený. 😉

4. den: Zbojnická chata

Dneska nás čeká poslední den ve Vysokých Tatrách. Tak si ho jdeme na plno užít cestou na Zbojnickou chatu.

Začátek trasy vypadá, že to dneska bude pohodová cesta, i když do kopce. Ranní kafe už začalo působit, tak skoro letíme na horu.

Najednou slyšíme vrtulník. Koukám na sebe, na Pavla, na sebe, na Pavla. Oba jsme celý. Pro nás neletí. Uff!!! 🤣🤣🤣 Můžeme jít dál.

Užíváme si krásně pohledy na okolní hory, na potůčky. Obdivujeme horké nosiče, co všechno v tom terénu zvládnou vynést nahoru. To je až neuvěřitelné!!!

Cestou musíme projít 2 úseky s řetězy, ale to je pohodička. Šlo by to i bez nich. Už na to mám svůj styl. 😆

Dáme si tu jídlo. Konečně jsem se dočkala halušek. 😍 A pak se jdu vyvalit na kámen a nabrat trochu sluníčka. I když tomu se to moc nelíbilo, raději záleželo za mraky. Naštěstí mám bundu a jsem trpělivá. Však ono zase vyleze. 😁

Po cestě dolů už jsme zase, jak 2 lemry. Jednoho bolí stehno. Naštěstí mám obvaz. A druhého chodidlo. Ty dny v horách jsou kouzelné v tom, že nás každý den bolí něco jiného. 🤣🤣🤣

5. den: jedeme domů

Ale ještě před tím se trochu projdeme. Dneska nepůjdeme klasickou trasou kolem lanovky. Ale půjdeme po Rainerově naučné chodníku. Protože přece nepůjdeme dvakrát stejnou cestou. A protože si chcete užít pořádnou procházku. Teda já si chci užít procházku. Pavel z této trasy není nadšený. Prvně jdeme se všemi věcmi do kopce a pak prudce z kopce. No a trochu to tu klouže. A je to ideální místo, kde by mohla žít Ňufinka (medvídě z fotky na Bilíkově chatě). Takže vlastně ta nejlepší trasa, kterou jsme mohli jít. 😁

Po cestě se ještě zastavíme na Liptovské Maře. A pak už frčíme domů. No, frčíme. Spíš se couráme kolonama. Stejně jako cestou tam, potkáváme 3 kolony a ne úplně krátké. Ale za Žilinou už si to frčíme. 🤭