1. den: z Brna do Dvora Králové nad Labem, odsud do Lázní Bohdane

Byla to rychloakce. V práci jsem zvládla nabrat nováčky. A to je teprve třetího. Teda myslela jsem si to. Realita byla nakonec úplně jiná. Posledního nováčka jsem nakonec nabírala až 25. 8., což bylo hodně hraniční datum. Ale v tu dobu jsem to ještě netušila. Takže to chce odměnu. Mám ještě nějaké resty z loňského roku. Zbytek Labské na mě pořád ještě čeká. 😊

Takové moje klasické ráno. Vstanu říkám si mám času dost. Takže nikam nespěchám. V 6 musím vyrazit, ať je to na pohodu. Vyrazím 6:05 a hned i výtahu si uvědomím, že nemám helmu a rukavice. Takže se vracím.

Na nádraží mám pořád dost času, abych si koupila jízdenku. No jo, ale to by musela fungovat aplikace českých drah. Nevím, jestli už mi začíná stávkovat telefon, nebo mě ta aplikace prostě nemá ráda. Zkouším to až do příjezdu vlaku a pořád jsem prý offline, ale seznam a Facebook si to nemyslí. Tak nevím, kdo z nich mi lže.

Smiřuji se s tím, že koupím lístek ve vlaku. Teda aspoň ten na hlavní nádraží. Ve vlaku to zkouším dal, ale pořád mi to nefunguje. Vlítnu tedy na přepážku a koupím si lístek tam. Naštěstí mám dost času.

Je 6:50 a já už sedím ve vlaku. To je úleva. Po tom ranním shonu.

Teď ještě zvládnout přestup v Pardubicích. Mám tam jen 5 minut na přestup. Ale když to nestihnu. Nevadí. Moc milý průvodčí mě uklidnil, že na tento lístek můžu jet klidně i dalším vlakem. Tak uvidíme, možná se stavím na perník.

Zvládla jsem to!!! Běžela jsem. Že schodů i do schodů. S koloběžku. Poprvé a naposled. Ve vlaku jsem několik minut nemohla propadnout dech. Až se tam pánům zželelo a pomohli mi s kolobku do stojanu. 😁

Při vystupování mi jeden pán povídá o betlému, že fakt stojí za to, jen je dost do kopce. Ale já už ho v plánů dávno mám, takže jedeme na betlém.

To byl zase jednou blbý nápad. Chodit s kolobku po turistických značkách a ještě po dešti. Lucie, kdy ty dostaneš rozum!!!🙉 No, ale když ono to jde, tak proč ne.

Viděla jsem vodáckého psa šplhat do loďky a spoustu dalšího. 😆

Končím v Lázních Bohdaneč po 68 km. Uff. Jsem si říkala, proč jsem unavená. 🤣

Perlička na závěr:

Dneska spím na úbytku, kde musím na dveřích zadat kód, aby mě to pustilo dovnitř. Zkouším to a nejde to. Zuřím!!! A potřebuji na WC. Zkouším to snad stokrát a nic. Dokonce to začalo i houkat. Volám majiteli. Ani s ním na telefonu se mi tam nedaří dostat. Slibuje, že přijede. Přijíždí za 15 minut. A na poprvé mi dveře otevírá. Jsem fakt blondýna. 🤣🤣🤣

     2. den: z Lázní Bohdaneč do Týnce nad Labem

Už několik dní od všech poslouchám, že dneska celý den poprší. I tak jsem se od této cesty nenechala odradit. Přece jen mi i loni na Labské pršelo. Takže vím, do čeho jdu. 😆

Ráno si jdu udělat snídani, ale v tom mě zástaví sousedka, že vypadli pojistky a nejdou nahodit. Chci si vzít rychlovarku k sobě do pokoje, tam elektrika totiž funguje, ale když vidím, že je v kalužině vody, najednou chápu, proč to pořád vyhazuje pojistky. Odpojí to z elektriky, utřu vodu. Mezitím majitel náhodu pojistky. A vodu si ohřeju na sporáku. Jupiii, budu mít snídani – čaj a ovesnou kaši. 😍

Než se mi stihne voda uvařit na elektrickém sporáku, venku začne pršet. Ajajaj!!! Už je to tady.

Nedá se nic dělat, pršet bude asi dlouho, takže vyrazím. Vzhůru do deště. Alespoň se mi kolobka umyje od včerejšího prachu. 🤣

Když jsem se vracela zpět na Labskou cyklostezku, tak trochu jsem zabloudil. No, spíš, vlastně totálně jsem zabloudila. Já trubka jela přesně na druhou stranu. Zjistila jsem to po několika km, když jsem uviděla na značce Pardubice – 14 km. Ale já jedu do Kolína!!! Nedá se nic dělat, musím se vrátit. V tom dešti mi to udělalo ještě menší radost než normálně. Ale jak jsem tento týden použila už několikrát. „Co není v hlavě, musí být v nohách.“ 😉

Do Kladrub nad Labem se nakonec přece jen dostanu, i když už v dost vydaném dešti. A těším se, že si tady dám teplou polévku. Bohužel je tu zavřeno. 

Rychle mrknu na Národní hřebčín, jeden z nejstarších hřebčínů na světě. Původně byli koně využíváni pro ceremoniální účely, dnes především reprezentují v soutěžích spřežení, drezuře, ale také jsou ve službách jízdní policie. 

Prší víc a víc. Ale i přesto musím pokračovat dál. Jedu do Týnce nad Labem. Tam už snad najdu otevřenou restauraci. Už jsem dost hladová. K tomu ještě promočená a promrzla. To je kombinace. 😫

Restauraci se mi najít povedlo. Dokonce tu vaří i meníčko. Paráda!!! Zaparkuju kolobku před restaurací a raději ji zamykám, kousek odsud na náměstí se totiž pohybují lidé, ze kterých nemám dobrý pocit. U restaurace se mě jeden pán zeptá, jestli nemá zapalovač. Nemám, asi bych si měla batůžek dovybavit, kdybych někdy zůstala v noci sama v lese. 😊 Pán tam čeká na kamaráda, tak si chvilku povídáme. Je moc hodný a milý, i když na první pohled by ho člověk spíš zařadil jinam. 😊

Najím se a přehodnocuji svůj plán. Tady dneska končím. Zbývá mi cca 14 km do Kolína. Ale jsem vyřízená, mokrá a zmrzlá. Kupují si lístek na první vlak do Kolína. A pak do Brna. 

Tentokrát přes aplikaci Můj vlak, kterou jsem musela odinstalovat a znovu nainstalovat. Když nepomůže vypnout a zapnout. Odinstalovat a znovu nainstalovat obvykle pomůže. 😉

V Kolíně nechám kolobku na nástupišti. Raději ji připevním zámkem ke sloupu. I když mě láká zkusit hru na důvěru, tzn. věřit i bez zámku, že ji nikdo neukradne. 😁 Skočím si koupit do vlaku jídlo a kafčo. Ať mám ty 3 hodiny ve vlaku příjemnější. 😉

Další problém nastává v Brně. Šalinkartu mám elektronickou, ale průvodčí ve vlaku se to neukázalo. Nechápu. Včera v jiném vlaku to bylo v pohodě. Nevadí koupím si lístek pro sebe i kolobku. Jen pak musím zjistit, čím to je. Zase ta elektronika. Jednu věc z provozním, druhá fungovat přestane. Ať to mám zajímavější. 🤣🤣🤣

Celkem jsem ujela 105 km za 2 dny.