Jeseníky

Před cestou:

Původní plán byl vyrazit do Jeseníků ještě v září, za teplých nocí a se stanem. Naše těla si ale řekli, že ve stanu rozhodně spát nebudou a tak se nám snažili vsugerovat, že na nás něco leze, aby mohly zůstat v pohodlí a teple doma. A hlavně v posteli. 😊

1. den: jedeme do Jeseníků

Ráno vstáváme v 5:00. V 6:30 už nám jede autobus. Skrz povodně v Jeseníkách ještě nejsou obnovené vlaky. Takže tentokrát jedeme autobusy.

Ještě na zastávce v Brně si převlékám kalhoty. Jsem si myslela, že je venku větší zima, takže jsem si vzala ty nejteplejší kalhoty, co mám. Přece jedu do hor, ne?! 😊

Cestou do Olomouce jsme se trochu prospali. V dalším autobuse už jsme si připadali, jako sardinky. A to doslova. Kam se na nás hrabou v Číně. Zrovna jsem čekala přijímací hovor ohledně dalšího jógového kurzu, na který jsem se hlásila. Modlím, aby vše proběhlo v pohodě. A já v  zatáčce, uprostřed hovoru na někoho nespadla.

Hovor proběhl v pohodě. I když podmínky nebyli ideální. Ale to by dneska nebyli nikdy. Odpoledne bych zase nemusela mít signál. Takže to dopadlo nejlíp, jak mohlo. 😊

Vystoupíme z busu v Malé Morávce. A já se opět převlékám, protože tady už je opravdu zima. Vracím si zpět svoje teplé kalhoty, za které jsem teď vděčná.

Jdeme směrem Karlov pod Pradědem. Už to vypadá, že dneska kafčo nebude. Ale pak narazíme na Hospodu u Ostřížka. A tady si kafčo přece jen dáme. Moc hezké místo. Příjemná obsluha. A kafčo taky super. 😊

Je zima. Mlha. Poprchá. A takto celou cestu až k Ovčárně. Kde dneska končíme a spíme. Za celou cestu nevidíme vůbec nic. Ani Petrovi kameny. Ani žádnou vyhlídku. Chvilkama nevidíme ani lidi před námi, z ničeho nic se někdo vyrojí v mlze.

Útulny jsou tu ale krásné. Až bude tepleji, musíme nějakou otestovat. V jedné z nich, takové kamenné u vyhlídky, ze které byla vidět jen mlha 😊, jsme si uvařili čaj a ohřáli se.

Sice celou cestu do kopce, ale taková pohodová procházka.

Dneska jsme ušli přes 21 km. Taková krásná procházka v drobné dešti. Brýle jsem měla raději na hlavě než na očích, protože jsem přes ně stejně nic neviděla. Mlhu jsem viděla i bez nich, takže jsem o nic nepřišla. 😊 Co jsem ale neviděla, byly větve od stromů, takže jedna z nich mě bodla do oka. Auu!!!! Mám po oku. Mě hned napadlo. Pobrečím si. Otevřu ho a jo vidím, sice rozmazaně, ale vidím. Ufff, to se mi ulevilo. 😊

2. den: jdeme do Ramzové

Měnil se čas, takže jsme měli 1 hodinu k dobru. A krásně jsme se vyspali.

Po snídani jdeme směrem k Pradědu. Jen co jsme vylezli z chaty, konečně něco vidíme. Praděd, Petrovi kameny. Vše, co nám včera zakrývala mlha se nám dneska ukázalo. Jupííí!!!

Jdeme dál a tam opět mlha. Dneska to bude střídání sluníčka a mlhy. V údolí mlha. Na kopcích slunce. Aspoň máme motivaci během stoupání do kopce. Ale zrovna dneska bychom spíš potřebovali motivaci na cestách dolů.

Na oběd zastavujeme v Červenohorské sedle. Ideální vzdálenost na zastávku, výborné jídlo. Odpočineme. A jsme zase dál na další stoupání do kopce.

Zastavujeme až na Vřesové studánce, kde nás zdraží krásné výhledy. Sice s mlhou v údolí, ale i tak to mělo své kouzlo. Další krásný výhled byl až na Keprníku. Pak ještě u chaty Na Šeráku. A tím to dneska končí. Už jen sestoupat cca 6 km dolů.

Toto nemám ráda. Prudce klesáme po kamenech. Pak se k tomu ještě přidají vrstvy spadaného listí. Auuu!!! Moje koleno.

Pomaličku se stmívá. A my jdeme raději po cyklostezce. Kde je krásná cesta. A hlavně aspoň trochu vidět. Čelovku sice máme, ale jen jednu. Do ubytka přicházíme před 18:00. Venku už je tma, jako v pytli.

Dneska jsme ušli přes 30 km. Nebýt té cesty dolů na závěr, tak by to byla opět krásná a klidná procházka. Bez bolesti kolen.

3. den: jedeme domů

Noc byla výživná. Během noci se nám 2x sama zapnula televize. Poprvé jsem si říkala náhoda. Podruhé už bych řekla, že tam straší.

Od pana majitele jsme se dozvěděli, jak to tam vypadalo během povodní. Zašli jsme si do kavárny hned vedle. Tam zjistili, že by měli vlaky obnovit už v listopadu. Takže příště už třeba vlakem. 😊

Vystřídalo se různé počasí, snad kromě sněhu jsme zažili všechno. 

Ušli jsme cca 52 km za 2 dny. A zjistila jsem, jak je důležité si každý den protahovat nohy, protože jinak je to druhý den sakra cítit.