Dunajská cyklostezka, aneb z Vídně do Bratislavy

Vyráželi jsme brzo ráno. Pro někoho to byl čas, kdy by nikdy nevstal ani do práce. 🤣

Vyráželi jsme brzo ráno vlakem do Vídně. Už ve vlaku na nádrží. Slečna průvodčí moc nevěděla, jaké lístek nám má kolobku dát. Tak jsem ji to vysvětlila. Jako zkušená jezdkyně vlakem.

Ve Vídni jsem byla jak Alenka v říši divů. Ty krásné a moderní vlaky. Co tam měli. 😮 Příště jedu odsud do Dortmundu. Oni měli všude stolky a na nich lampičky. Z venku to vypadalo jako Orient expres.

A teď se musíme vymotat z Vídně. To bude něco s mým orientačním smyslem. 🤣 A taky, že jo. Jezdíme kolem jezírka a nevím, kam dál. GPS mě pokaždé posílá jinam. Nakonec se nám podařilo se z Vídně vymotat a dojeli jsme na ostrůvek uprostřed Dunaje. Krásné místo. Jen pár rybářů, cyklistů a běžců a jinak nikdo.

Zastavili jsme se ve stínu, že se namažeme. Sluníčko už začalo dost péct. Stejný nápad měl pár cyklistů, kteří se s námi dali do řeči. Náhodou to byli taky Češi. Sali nám pár tipů na restaurace a co navštívit. A taky jsme se dozvěděli, že ostrůvek je vlastně nudistické pláž. O tom jsme se pak taky sami přesvědčili. Koho by napadlo udělat nudistickou pláž u cyklostezky? 🤣🤣🤣

Dojeli jsme na konec ostrůvku, že přejdeme na „pevninu“ až přes poslední most. To nebyl dobrý nápad. Protože most vedl do nějaké firmy, která byla celá oplocená a všechny brány zamčené. 

Máme 2 možnosti:

                a) Vrátit se zpatky k předchozímu mostu, který byl tam 5 km zpět.

                b) Přelézt plot i s koloběžkama. 

Jak jsme to asi vyřešili. No, b) je správě. 🤣 Přece se nebudeme vracet zpět v tom vedru.

Dostali jsme se na Dunajskou cyklostezku. Po 2 hodinách, co jsme vylezli z vlaku. 😆

A můžeme jet. Tak jsme se na ni těšila. Až mě skoro zničila. Ve zkratce. Jeli jsme pořád rovně. Jako fakt. Ani nahoru, ani dolů. Ani doprava, ani doleva. Prostě rovně. Na přímém slunci. Nikde žádný stín, protože slunce bylo přímo nad námi. 🥵🥵🥵 A takhle v kuse 40 km. Tak by se dala shrnout tato cyklotrasa. 🤣

Do stínu jsme si museli záležet do lesíku mezi stromy, jinak jsme byli pořád na slunci.

Během jedné takové pauzy. Začal Pavel smrkat a najednou vysmrkal snad čtvrtku housky. Prý už ji tam měl od včerejška. 🤣🤣🤣

Nejzajímavější bylo to, že v jednom úseku jsme byli přímo pod přistávací trasou pro letadla, takže jsem jich viděli opravdu hodně a celkem zblízka. 😉

Změna nastala, když jsme se blíží k Hainburgu. Kde už se příroda změnila. Najednou jsme viděli kopce a na jednom z nich i hrad. Už jsme viděli i Dunaj. Do teď tekla až kdesi za lesem. Najednou to začalo být veselejší.

V Hainburgu jsme se zastavili na kafíčko a zákusek. Krásné městečko. Kavárna přímo na břehu řeky, takže jsme sledovali lodě. A některé výletní byli vazbě luxusní. Hned jsem koukala, kolik taková plavba po Dunaji z Vídně do Bratislavy na luxusní lodi stojí. A hned jsem to raději zavřela. 🤣Asi pak mrknu na něco obyčejnějšího. 😁 No i ten zákusek s kafem a vodou byl asi můj nejdražší v životě. Ale byl výborný, takže mi to nevadilo.

Když jsme vyjeli za městečko, už nás pomaličku vyhlížela Bratislava. A z dálky nás vítala a my ji.

I když to byl krásný výlet, tak v tom počasí byl dost náročný. Příště si určitě uděláme víc zajížděk do okolních vesniček. Pojmem to víc na pohodu. I když jsem po cestě slyšela, že už to znovu nepojede. 😁😉

Za 15 hodin jsme ujeli 265 km vlakem. A krásných 80 km na kolobežce. Projeli jsme 3 státy. A to vše v 30 – 36°C. A taky to mělo své následky – nedělní únavu, která se překlopila v týdenní chřipku s 38 horečkou. Mělo to ale i své výhody, když si celý týden všichni stěžovali na teplo, já měla takovou zimnici, že jsem se zakrývala 2 peřinama. 😊