Máme nařízené volno. Takže to musíme využít. Původně byl plán vyrazit na Labskou cyklostezku. To bychom ale museli vstávat hodně brzo. A denně bychom museli ujet hodně km, abychom to stihli. Navíc mají v neděli přijít bouřky a déšť. Po náročných 2 týdnech v práci, potřebuji spíš volnější tempo a nehonit kilometry. Je tedy jasno. Vyrážíme znovu na Baťův kanál. 1.den: vlakem do Kroměříže...
Je sobota večer. Já probíhá centrem Prahy. Spěchám na vlak. Vůbec se mi nechce. Cítím, že bych ještě nějaký čas ráda zůstala v té atmosféře, která na kurzu panuje. O to víc mě mrzí, když vím, že musím spěchat na vlak. O to víc mě štvou lidi, co se mi pletou do cesty. Nemluvím ani o tom, co za lidi s námi nastupuje do vlaku....
Bylo to asi před 2 lety, kdy jsem koukala na své boty. Sešmajdané z jedné strany. A hned mi naskočilo, že moje nohy asi nefungují úplně správně. Navíc se mi občas ozývá palec na noze, to jsem ale přisuzovala začínajícímu haluxu, který máme v rodině, tak s tím přece musím smířit. Nebo ne? Ale víte co? Já se s tím smířit nechci....
Často se vydávám na nová, mnou zatím neobjevená místa. Zcela výjimečně jezdím na tyto místa autem. Nejraději jezdím vlakem nebo jiným hromadným prostředkem. Proč? Auto mám, i když teď dlouho odpočívalo v servisu. 😂 Veřejná doprava dodává pocit svobody. Hned to vysvětlím… Když jedeme hromadnou dopravou, nejsme vázáni na jedno místo. Můžeme začít naši cestu na jednom místě a skončit ji na jiném,...
Jsem chaotik. A velký. Vždycky si vzpomenu na video, které běhalo internetem, kde je vysvětlený rozdíl mezi mužským a ženským mozkem. Můj mozek je typicky ženský. Ale pomaličku se s ním učím pracovat. Je to těžké, ale je to jediná cesta, jak se z toho nezbláznit. 😁 Můj běžný den začíná takto. Ráno vstanu, jdu na WC. Po cestě z WC se jdu...
Lucie Nedvědická