Bevlava a ještě dál

Před cestou :

Naplánovat tuto trasu nám dalo zabrat. Chtěli jsme si projet Bevlavu. (cyklostezka, která propojuje Bečvu, Ilavu a Váh). Původně jsme chtěli jet už z Bratislavy. Ale tam by to bylo hodně po silnici. A to nemáme rádi. Takže jsme vymýšleli, jak to vzít jinak. Nakonec jsme se shodli, že nejlepší bude dojet vlakem do Piešťan. Tam si to v klidu projít. A druhý den vyrazit dál. 

1. den: Piešťany

Jedeme vlakem do Bratislavy. A pak přímo do Piešťan. Ráno z domu odjíždíme v 9:00. S tím, že v Brně na Hlavním nádraží máme skoro hodinu čas na kafíčko a trdelník. A to stejné v Bratislavě. Po předchozích zkušenostech si děláme časové rezervy.

Cesta utekla jako voda a před 14:00 jsme na místě. Ubytujeme se. A vyrazíme prozkoumat krásy Piešťan.

Prvně vyrazíme na Síňavu. Objedeme si jezero dokola. Je tu krásně. Koukáme na okolní kopečky, které se krásně zelenají. A nikde nevidíme rozkvetlý strom. Je první máj. Musíme někde najít rozkvetlý strom, když už třešně odkvetly. 

Tady pocítíme, jak moc fouká vítr. Občas mám pocit, že mě zfoukne ze stráně dolů. Pak mám pocit, že couvám. Takhle jestli bude fučet i další dny, tak to nebude taková pohodička, jak jsme si mysleli.

Pak vyrazíme na Kúpelný ostrov, který si v klidu projdeme. Je tu zakázané jezdit na kole. Ale koloběžek se to asi týká taky. Tak nebudeme dráždit. A zajdeme si raději na Aperol.

Ještě mrkneme do městského parku. Omrkneme tu in-line hokejisty. Chvilku jim děláme fanklub. Protože nevíme, jaké je vlastně skóre, kdo vyhrává ani komu fandím, tak raději jedeme dál. Už se ochlazuje. Vyrazili jsme na lehko, je čas vyrazit domů.

Tam si ještě chvilku sedneme na zahradu. Kde nás přijde navštívit místní kocourek nebo spíš možná kočička. Sedneme si do vajíčka. A najednou se se mnou vajíčko preklopí. To mám ale štěstí. 😂

2. den: jedeme do Trenčína

Jedeme si na pohodu. Kocháme se Váhom. V dálce vidíme vrcholky hor. Celý den se dohadujeme, jestli je vidět Malá Fatra nebo není. Shodneme se jen na tom, že je vidět začátek Velké Fatry.

Velká část dnešní trasy mi připomíná Dunajskou cyklotrasu. Jedeme údolím vedle Váhu a není nic vidět. Taková trochu nuda. Ale cesta je super. Krásná asfaltka.

Na cedulích vidíme, že cyklotrasa vede až do Strečna. Odtud je výchozí bod na Malou Fatru, to je znamení. A už pomalu plánujeme další cestu. 

Zastavíme se až v Novém Městě nad Váhom. Dali jsme si oběd, kafčo v parku. Na kafčo jsme už spěchali. No, já spěchala. Nějak mi nesedl oběd, takže jsem skoro běžela, ale stihla jsem to. Kafčem jsem si ověřil, že zvládnu další cestu. Takže jsme se mohli vydat dál. Ještě jsme se zajeli podívat na Zelenou vodu. Jen škoda, že je místní pláž zavřená. Chtěli jsme se tady vykoupat. 😁

Když se blížíme do Trenčína, jsme vyřízený a ještě začíná poprchat. Na chvilku si sedneme a rozprši se ještě víc. Pak přestane. Vyrazíme na posledních pár km. A zase začne pršet.

Po ubytování se, si zajdeme na pizzu. Pak se ještě projdeme po Trenčíně. Mrkneme hrad a okolí. Dostala mě fontána plivajícího vodníka. 😂😂😂

Ochutnáme místní pivo. A jdeme spát do pokoje, který je cítit kadidlem. Kdo tady asi před námi bydlel? 

3. Den: Brumov-Bylnice 

Dneska musíme na snídani mezi 7 a 8. To je šílený čas. Ale snídaně byla surová. Měli i výborné livanečky. Mňam!!!

Po snídani jsme si ještě odpočinuli. Dneska nemusíme spěchat. Čeká nás jen něco málo přes 30 km.

Před 10 si ještě zajdeme na kafčo do vedlejší kavárny, protože ráno ještě prší. 

A tady se to začne kazit. Když nám číšník přináší kafčo, všimne si pod mým batohem velké louže. A sakra!!! Snad mi nerupl vak s vodou. Vezmu batoh ven, kde všechno vyskládám ven. Vak drží!!!  Ufff!!! To jen já trubka si batoh postavila na hadičku. 🤣

Vysuším batoh. Vytřu podlahu. A pak si můžu konečně v klidu vypít kafe. Ale nechutná mi.

Zastavíme se před Skalou u Trenčína a kocháme se pohledem.

Před námi se opět zjeví hory. Podle tvaru to opravdu vypadá na Malou Fatru. Ale jakmile se začneme přibližovat k hranicím. Naše Malá Fatra je nějak blízko. Takže nám dojde, že jsme se mylili. A jsou to asi Javorníky.

Zastavíme se v Nemšové na oběd. A už najedeme na Bevlavu.

Když projíždíme přes Horné Srnie, bodne mě vosa do krku. To už se mi dlouho nestalo. Můj podařený den pokračuje. Potřu si to jitrocelem. A jedeme dál. O kousek dál, mě znovu něco bodne, tentokrát do ramene. A to už pokládám koloběžku, sundávám batoh a tričko rychlostí blesku. Kolemjdoucí na mě zvláštně koukají. Ta potvora vosa mi vlezla pod tričko. Vosu jsem ale vysvobodila. Znovu se potřu jitrocelem. Dneska vážně nemám svůj den. 😂

Všechno ale změní, když na cestě potkám salamandra, říkali slováci, které jsem zrovna míjela. Po našem mloka. Chvilku přemýšlím, jestli už nezačala válka s mloky, o které psal už Čapek. 

Při průjezdu pres hranice jsme ani nepoznali, že už jsme doma. Jeli jsme totiž mimo silnici. Přes polňačku mezi zahrádkami. Ale lepší než se potkávat s kamiony.

Teď už jen dojet pár kiláčků do Brumova. Jedeme lesem, kde žijí Užovky stromové. Naštěstí jsme žádnou nepotkali.

Ještě si zajdeme do kavárny, ke hradu. Pak si dáme jídlo a pivo. A jdeme spát. 

4. den: Vsetín

Dneska si užíváme Bevlavu. Některé části jsou už hotové. Jiné jsou ve výstavbě. Jsou i úseky, které se teprve stavět budou. Ale ta myšlenka vůbec něco takového postavit, je úžasná. Protože jsme projížděli obcemi, často jsme se někde zastavovali. Jednou na kafe a zákusek, pak na oběd, pak na zmrzlinu. Takový pohodový den, kdy jsme ujeli jen 37 km, ale užili jsme si každý kilometr.

5. den: Hranice

Dneska už to taková pohodička nebude. Musíme ujet kolem 60 km., ale zase je to z kopce. Tak snad to bude v půjde.

Jede nám to dobře. Už máme za sebou přes 10 km. Ani to necítíme. Takže se zajedeme ještě mrknout na přehradu Bystřička. Podle mapy pohodových asi 5 km tam a zpět. V reálu to bylo 5 km pořád do kopce. Chvilku do prudšího, pak se to chvilku tvářil jako rovinka. Ale mě ta cesta neoblafne. Moc dobře vím, že je to pořád nahoru. 🤔😫 Nekonečný to bylo.

Aby toho nebylo málo, tak mě Pavel táhl ještě do dalšího kopce do bistra. Můj výraz pro focení mluvil za vše. Naštěstí to vyžehlil tím, že jsme počkali půl hodiny do otevření restaurace a přinesl mi kafe. 😂 A taky tím že mě tam nechal chvilku vydechnout.

Cesta zpět byla pohodička. Jelo to samo. Když mi Pavel říká cestou zpět, že to asi fakt bylo do kopce. Mám chuť po něm hodit kolobežku. 😂😂😂

Pohodička je to až do Valašské ho Meziříčí, kde se v parku zastavujeme na oběd. Konečně si dáme zase kuskus s tuňákem. Sedíme u frekventované cyklostezky a je vidět, že nám všichni náš oběd závidí. A nebo spíš koukají, co to všechno máme vytahané na stole. Protože tam máme slušný bordel. 😂😂😂 A nejen ze stromů. Když zafouká, máme v jídle květy kaštanů. Jestli jsou jedle to nevím, ale přežili jsme, tak asi jo. 

A už jedeme do Hustopečí. To už jsme jako skoro v Brně? Se ptám Pavla. Jsme nějak zapomněli na ty Hranice, kde máme dneska spát. Naštěstí jsou to jiné Hustopeče. Potkáváme se tu s Pavlovyma rodičem, kteří nám na elektrokole dělají doprovod až do Hranic.

6. den: Kojetín a vlakem domu

Ráno nás ještě doprovází Pavlovi rodiče až do Oseku. Zajdeme si ještě společně na oběd a kávičku se zákuskem. A pak už jedeme každý svým směrem. My na Přerov a oni zpět na Hranice.

V Přerově si dáme další pauzu. Přemýšlíme, jestli počkáme 3 hodiny na vlak, který nám vezme kolobky nebo pojedeme až do Kojetína. Netrvalo to dlouho a bylo jasno. Jedeme na soutok Bečvy a Moravy a pak do Kojetína. Potkáme Pavlova strýce, zrovna venčí psa, když už vyrazíme dál.

Přesně u Soutoku nám to vyšlo na 250 km. To je krásná náhoda. Chvilku tu posedíme. Pojíme. A jedeme dál, než nás ti komáři sežerou. Vypozorovala jsem, že na soutocích je jich nějak moc. A jsou otravnější než kdekoli jinde. 😫

Z Tovačova jedeme zatím nejpřírodnější cestou. Asi proto, že jedeme turistickou trasou. Zase. Nepoučili jsme se z loňské cesty kolem Sázavy. Ale i tak se nám povedlo do Kojetína přijeď na čas. Jak jsem řekla u Soutoku. O půl jsme tam, tak se taky stalo. 

Shrnutí:

Ujeli jsme 265,2 km, dle tachometru.

Převýšení:

⬆ 455 m

⬇ 423 m