Beskydy a Hostýnské vrchy

před cestou:

Tuto cestu jsme plánovali už na podzim roku 2023. Bohužel mému tělu se nechtělo, tak raději onemocnělo. Ale z hlavy jsem to stejně nedostala. Takže jsem využili Velikonoční svátky a vyrazili.

1. den: jedeme Frýdku-Místku

Dneska se musíme jen sbalit. A nastavit nový batoh. To je asi to nejhorší. Ještě po cestě na vlak si s tím hraju. A pořád mi nějak nesedí. No jo, to je to objednávání batohu přes internet a ještě zkoušení na prázdno.

Ve Frýdku-Místku nás opět vítá hudba. Stejně jako před Vánocemi. Tentokrát to jsou Velikonoční trhy a Irska hudba. Máme to ale štěstí.

Dokonce jsem dostali i stejný pokoj jako minule. 😉

2. den: jdeme na Lysou horu

Stejně jako minule jdeme ráno na bus. Jen tentokrát jedeme do Raškovic Na kaluži. Odkud jdeme po červené. Přes Kyčeru, Muroňku a Kykulku. Začátek je dost prudký. Až mě to dost děsí. Jdeme pořád do konce a to jsme ještě nenarazili ani na první vrchol.

U mohyly Ivančena se zastavujeme na oběd. Máme s sebou i čerstvou mrkev a petržel. K tomu jsme vzali i škrabku a malý stroužek. Takže dneska bude i čerstvá zelenina v polévce. 😉 Lidé kolem koukají, asi tomu nevěří, když vytahujeme struhadlo s strouhám mrkev. Dneska máme miso polévku se sušenou i čerstvou zeleninou a rýžové nudle. Jako hlavní chod máme opět sušenou zeleninu s kuskusem, k tomu i trochu čerstvé mrkve, petržele a celeru. A k tomu ještě vařená červená čočka. A jako dezert ovesné sušenky a brusinky v čokoládě. Vynikající!!!

Teď už jen poslední část cesty a jsme na hoře. Mělo být krásně, takže jsem se těšila na ty krásné výhledy. Ty mi ale tentokrát nepokazilo mlha, sníh nebo déšť, ale písek ze Sahary. To fakt nevymyslíš. 😂

Mají tu 2 unikáty. Hladící bod a Horské kino. To si nemůžeme nechat ujít. Projdeme se všechny vyhlídky a zatím nejlepší výhledy, co jsme tu zažili.

Vezmeme to přes Hladící bod, kterého si přece musím pohladit. A jdeme pomaličku do kina. Jen skrz písek nevidíme ani slunce. Ale i tak tam bylo krásně. Jen ten vítr je fakt šílený.

3. den: jdeme do Čeladné 

Ráno vstaneme. A pořád fučí. Není čas na hrdinství, takže vytahují bundu. Dneska jdeme víceméně pořád z kopce. Nebo si to aspoň myslím.

Jdeme po žluté sběrem k vodní nádrží Šance. Tady asi moc lidí nepotkáte.

Zastavujeme až u přehrady. Kde si vaříme oběd. Strouhám posledních pár mrkví do polévky. A od zítra už jsme na sušené zelenině.

Teď už jen rovinka do Ostravice do kavárny, kde jsme seděli v prosinci. Dáme si ke kafíčku koláč a rohlíček. Ani se mi odsud nechce. Jen kdyby tu nebylo takové teplo. Jdu to trička. Vylezlo sluníčko a hezky to hřeje.

To ale netuším, co nás čeká teď. Jdeme po modré do Čeladné. Vesnice hned vedle Ostravice. Na mapě pohodička. Ale jen podle mapy.

Ve skutečnosti to je krpál jako kráva, který musíme vystoupat. A který je fakt nekonečný. Když už se zdá, že jsme nahoře, tak ne. On za zatáčkou stoupá ještě výš. A takhle pořád dokola, víc jak hodinu. Ale nakonec se přece jen vrcholu dočkám. A pomaličku se mi uklidňuje dech a s ním i já. Ufff!!!

Už jen sejít dolů. Projít šíleně dlouho rovinkou. Ale kolem krásných roubenek. Některé mají i prosklené štíty. Asi bych si vybrala. 😉

Konečně jsme dorazili do našeho Zámečku. Tak velký pokoj bych nečekala.

Jdeme si do Stodoly na jídlo. Zrovna tam prý znovu otevřeli. Máme to ale štěstí. Pak ještě mrkneme na golfové hřiště. Moc hezké!!! A pak už odpadnu únavou. 

Poučení z dnešního dne. Vytáhni si hůlky, i když to vypadá na malý kopec, protože nikdy nevíš, co je za zatáčkou. Kdybych je já trubka vytáhla, nemusela jsem být tak zničená. 😂

4. den: jdeme na Pustevny

Ráno vstanu a všechno mě bolí. Boky, kyčle, lýtka a ještě v krku. To bude veselé dneska. A to jdeme pořád a stále do kopce. Budu to muset rozdýchat.

Díky autobusu se vyhneme několika km dlouhé rovině přes Čeladnou. Hned ze zastávky totiž začneme stoupat. A jdeme pořád nahoru. Sice stoupáme mírně, ale pořád. Vítr dneska fučí ještě víc než předchozí dny. Místy raději koukáme, jestli nepadají stromy, protože některé k tomu nemají daleko. Včera říkali, že má foukat v nárazech až 70 km/h. Tak snad v našem okolí žádný nespadne.

U Čertova mlýna odbočíme na Čertův stůl. Kde si uděláme oběd. Přijde za námi jeden kluk. Chvíli si povídáme. Díky němu vím, že jsem fakt lemra lenošná. Prý chodí kolem 50 km denně. V Beskydech. Už 2 dny po sobě. Večer sedne do auta a jede domu do Šlapanic. Ráno si prý přispal. Vstával až v 8:00. To jsem měla ještě půlnoc. 😂

Máme za sebou denně 15-20 km a jsem vyřízená. Asi na sobě musím zamakat.

Borec mě tak namotivoval, že jsem na Kněhyni skoro vyběhla. Možná to bylo ti obědem. Sušenou boloňskou omáčkou od Janči. Tak snad to takhle půjde i další dny.

A teď už jen dojít 1 km na Pustevny. Tam se ubytujeme. Zajdeme si na kafíčko. Mají tu i pohankove rizoto se zeleninou. To si prostě musím dát. To se jen tak někde nevidí.

Pak se ještě projdeme po Pustevnách. Ještě zalezeme do Libušína. Ještě jsem uvnitř nikdy nebyla. Domluvíme si tu snídani. Získáme tipy, kam vyrazit na hezké trasy. Kam zítra zajít do wellnessku v Rožnově. A jdeme na chatu, kterou máme sami pro sebe.

5. den: jdeme do Rožnova pod Radhoštěm

Ráno vstaneme s prší. Do toho je šílená mlha. A ještě fučí. Ale aspoň už tu nelétá saharský písek. 😂

Snídani si pro změnu uděláme svoji na ubytku. Ale pak si ještě skočíme na polévku a kafíčko do Libušína. 

Pak vyrazíme k Radegastu. K soše, ne na pivo. Tak třeba nám Bůh slunce dopřeje trochu sluníčka.

Jdeme dál na Radhošť, kde si v restauraci dáme čaj a borůvkové knedlíky. Konečně je tu mají s tvarohem. Takže stálo za to si počkat.

Pak pokračujeme ke kapličce. Kde máme to štěstí, že se i mlha rozplyne. A sluníčko začne vykukovat. A my konečně vidíme nějaký ten výhled.

Chvíli se pokocháme a pomaličku sestupujeme do Rožnova. Dneska je takové počasí, že jsme za celou cestu nikoho nepotkali. Nedivím se. Taky se mi nikam nechtělo. Ale vidina volného dne v hotelu s bazénem mě motivuje.

Najíst se. Vyprat věci. Pak sauna a bazén. A na závěr postel. Co víc si přát.

6. den: Rožnov pod Radhoštěm 

Touláme se po Rožnově. Po snídani se chvíli válíme. A před 12 je čas vyjít do víru velkoměsta. Ale před tím si ještě musíme vylézt na Jurkovičovu rozhlednu na Karlově kopci. Prý si to kafe musím zasloužit.

Našla jsem si kavárnu Jannie’s coffee house. Najít ji bylo náročnější, se nám schovával. Mrška jedna. Někdy lepší hledat bez mapy. S mapou se mi to moc nedařilo. 😂

Pak jsme si ještě prošli město a Valašské muzeum v přírodě. Kde byla otevčená jen venkovní expozice. Vnitřky zatím připravovali na sezónu, ale to nám nevadilo. A najednou byl večer. 

Ještě přemýšlíme, kdy ráno vstaneme. Protože musíme stihnout autobus. Buď v 8:40 a nebo až ve 12:40. Čeká nás dneska delší část, kterou si ještě dobrovolně prodloužíme o nějaký ten kilometr. Ale zase se mrkneme, jak je na Slovensku. 😂

7. den: jdeme na Soláň

Ráno jedeme až na Mezivodí. A hned nás čeká kopec nahoru na Bumbálku. 

Tady nás vítá místní šelma. Horská kočka domácí. To byl rozmazleny chlupáč. Jediné, co by ji mohlo trochu chutnat byl ten tuňák v konzervě, ale bylo na něj bylo moc brzo. Kuskus by ji asi moc nechutnal. Takže dostala jen podrbání za ouškem. 

Pak mrkneme k rozhledně Čarták. A skončíme v hotelu Sůkenická na řízku a kávičce. Bylo to překvápko, protože restaurace není v mapách značená. Je tu jen hotel. Krásný výhled tu byl, ani se mi nechtělo odcházet. Možná i proto, že se sem hnaly dešťové mraky. Ale čeká nás dlouhá cesta, takže musíme.

Dneska to utíká rychle. Je to pořád nahoru, dolů. Často jdeme bahnem, protože tu probíhá těžba dřeva, jsou tu cesty dost rozježděné. A je po dešti, takže si občas připadám jako v bahenních lázních. 😂

Když se blížíme k Soláni, začínají krásně výhledy. Krása!!! Na Solaň ale dneska nedojdeme, protože musíme sejít do našeho ubytka. Trochu mě děsí, jak moc dolů jdeme.

U ubytka nás vítají 3 psi. Prvně na nás spíš štěkají. Ale po chvilce už nosí míček, mazlí se. I pusu jsem dostala. Teda jen od 2 z nich, černých labradorů. Hned bych si aspoň jednoho z nich vzala s sebou. 

8. den: jdeme na Vsacký cáb

Ráno vylezeme zpět na trasu. Je to dost do kopce. Si říkám, jestli by nebylo lepší zaplatit ty peníze za hotel přímo na Soláni, než zase hned ráno lézt ten nechutný kopec nahoru. Nebylo!!! Ale musela jsem si postěžovat. Kdo by raději chtěl čtyřhvězdičkový hotel s wellnesskem na vrcholu kopce, než obyčejný pokoj s krpálem. 🙄

Raději si za ušetřené peníze dáme kafe a knedlík s nádherných výhled u lanovky. A ještě mnohem víc. Protože to byl rozdíl v tisících. Koukám tu na teploměr, jen 8 stupňů. Brrr. Dole má být už 20 stupňů, tak snad to přijde i sem nahoru.

Výhledy ze Soláně jsou opravdu nezapomenutelné. I počasí nám dneska přeje. To bude parádička.

A nejen ze Soláně, ale skoro skoro celý den.

Další zastávku si uděláme na Tanečnici. Kde si uvaříme oběd. Poprvé kuskus s tuňákem. Tentokrát máme obědy pestré.

Dneska v noci opět pršelo, takže i dneska přidáme naším novým Altrám další vrstvu bahenního zábalu. Mám takový pocit, že na konci naší cesty už ani nebudeme vědět jakou měly původní barvu.😂

A ještě pár kopečků, přes Ptáčnici do horského hotelu Vsácký cáb. Kde si ta odměnu dáme po večeři ještě palačinky.

Četla jsem nějaké recenze na tento hotel. Některé nebyli moc hezké skrz pana majitele. Toho jsme pravděpodobně potkali při příchodu k chatě. Kdesi vyměňoval politické názory s dvěma kluky. Naštěstí už odcházel. My měli štěstí na fajn lidi, jak v restauraci, tak při ubytování. 

9. den: jdeme do Ratiboře

Snídaně byla připravena už na talíři. Jsme tu totiž jen my a ještě jeden pokoj. Mají tu výborně rohlíky. Jak pečivo moc nejím, tak tady jsem snědla vše. Asi jsme dost nenažrany, ještě jsme paní poprosili o další a další věci. Jako třeba džus, víc másla, … Ale i přesto byli všichni fajn a my se sem určitě ještě vrátíme. Minimálně za těmi výhledy.

Opět odcházíme přesně v 10:00. Jen výjimečně se nám to podaří dřív.

V průběhu ještě měníme trasu, ať nejdeme zbytečně oklikou a po asfaltu. Raději půjdeme lesem, bahnem a močůvkou. 😂

Po cestě potkáváme další kočku. Pomazlíme se. Chtěla jsem ji vyndat klíště. Ale já trubka jsem nechala pinzetu doma. Řekla jsem ji ať jde domů, kde ji ho určitě vydají.

A pomaličku sestupujeme do Vsetína. Tady si zajdeme na zasloužený oběd. Našla jsem restauraci U čerta. A obsluhoval nás opravdu čert. 😂 Já jsem samozřejmě hodná, takže jsem se nebála, že mě odnese do pekla. To Pavel na tom byl hůř, jsem mu musela slíbit, že ho budu hlídat, aby už byl jen hodný. 😂

Ještě jsme si zašli do kavárny na zákusek a kafčo. Posílit se na cestu do dalších kopců. I když Pavel už vymýšlel, že to přejdeme autobusem. Naštěstí se dobře najedl, takže jsme šli po svých.

Na mapě to vypadalo kousek, ale vzhledem k tomu stoupání to bylo dost náročné. A nějakou dobu nám to zabralo. Nejhorší byla cesta Ratiboří, samozřejmě že bydlíme až na jejím druhém konci, což je snad 5 km kolem silnice.

Ale na přivítání nám v ubytku hrál k večeři DJ. No, ne úplně nám, ale nějakému oslavenci. My si to ale užívali stejně jako bychom byli součástí oslavy. No, možná i víc, protože někteří z nich koukali na zahrádce na hokej. 😄

10. den: jdeme na Trojak

Opět musíme přejít celou vesnici než se dostaneme zpět na trasu. Naštěstí je po cestě cukrárna. Takže se tam zastavíme a posilníme se.

Ale ještě předtím navštívíme místu kuriozitu. Údolní rozhlednu Věrušku. Je jedinečná tím, že z ní vidíte do oken a zahrad sousedům. 😂 Dokonce tam jsou i popisku ke komu zrovna koukáte. 😂 Zdolat při výstupu musíte prvně žebřík, který vede přes plot. Pak ještě schody. Výborný nápad!!!

Dneska je to taková pohodička. Krásné letní počasí. Samozřejmě jsem si kraťasy nebrala, koho by napadlo, že bude takové vedro, když ještě před pár dny mrzlo.

Po cestě nás čeká ještě jedna rozhledna, tentokrát Maruška. Ta už je lidmi navštěvovanější. S výhledy do přírody. Taková klasika s krásnými výhledy. A kousek od našeho dnešního cíle.

Poté co se ubytujeme si zajdeme na večeři. Obsluha super, porce už menší. Asi jsme se rozežrali, ale fakt mi to nestačilo.

A ještě vyrazíme busem na Tesák. Moje představa byla, že jedeme na nějakou horu/kopec. A ona to je vesnice, asi 10 metrů dlouhá. 😂 Rozhodli jsme se, že odsud přes Vičanov vrátíme na ubytko pěšky. Je to jen 5 km. A mám dneska málo kroků do naší pracovní výzvy.

Cesta lesem byla dobrodružná. Popadané stromy, vyježděné koleje, místy nešlo moc dobře projít. A na závěr nás čekal výstup přes sjezdovku. Kterou jsem si představovala jako v Koutech, takže tohe bylo příjemné překvapení. 

11. den: jdeme na Hostýn

Ráno si uvaříme snídani. A pomaličku vyrazíme dokončit naší výpravu. A stejně jako naše putování s větrem začalo, tak i s větrem v zádech konci. 

Po cestě ještě přemýšlíme, že si dovolenou prodloužíme a ještě přejdeme Javorníky. To by nám už v práci asi neprošlo. Takže se pomaličku připravujeme na návrat do reality.

Po cestě si ještě uděláme poslední venkovní oběd. Kdy musíme všechno schovávat, ať nám to neuletí.

A už jen kopec nahoru a jsme v cíli. Stejně jako mnoho poutnických výprav končí u katedrál, kostelů,… I naše pouť končí u baziliky na Hostýně.

Zrovna když jsme zdolali poslední schod, zazvonil zvonec a naši cesty byl konec. Vůbec jsme to neplánovali, ale krásně nám to vyšlo. Bylo zrovna půl 2.

Zasedli jsme na kafe do kavárny. A počkali na Pavlovi rodiče, kteří nás přijeli navštívit. A byli tak hodní, že nás odvezli až domů.