Baťův kanál

1. den: Z Otrokovic do Hroznové Lhoty

Je sobota ráno. Otevírám oči. A hned vím, že doma tento víkend rozhodně nebudu. V hlavě už mám delší dobu několik tras, které chci projet.

U snídaně zjišťuji vlakové spojení. Tentokrát vyhrála trasa kolem Baťova kanálu. Vlakem pojedu z Brna do Otrokovic. Vlak tam jede přímo, jen musím dojet na Hlavní nádraží v Brně.

Přes Brno už jsem nejela dlouho. Alespoň mrknu, co je nového. Projíždím Lužánkami a zrovna se tu koná jakýsi festival. Nafakují tu planety. Staví podium a spoustu stánků. Vypadá to na zajímavou akci.

Ve vlaku potkávám spoustu žen s koly. Asi je den dámských jízd. 😂

Hned na startu jsem zabloudila a jela opačným směrem, než potřebuji. Super, dneska jsem to stihla rychle. 😀 Další zásek mám na kruhovém objezdu. Když jsme ho objela celý dokola, tak mě to naštěstí hned trklo a raději jsem mrkla na mapu. Napadlo mě, že by mohla být sranda někam vyrazit bez navigace v mobilu. Jsem zvědavá, kde bych skončila. 😁😂 Ale tak mě ta myšlenka nadchla, že to musím někdy zkusit. 😉

Po Baťově kanálu jezdí spousta lodí. Napadá mě, že by bylo super se taky na jedné z lodi projet. O pár km dál se zastavím u jedné plavební komory, kde právě čeká loď. Na ní parta kluků s bečkou piva mě zve k nim i s kolobkou. Jak to hezky funguje. 😁

V Uherském Hradišti se zastavím na kafíčko a zákusek. Bez toho by to nešlo. A uvědomím si, že jsem skoro zapomněla navštívit Kovo ZOO. Já trubku. 🙈

Sice teď musím projet půlku města, ale to nevadí. Kovo ZOO za to stojí. Jedu. Koupím vstupné. Podražilo, co jsem tu byla naposled. Ale hodně to tady rozšířili. Tentokrát mě šokoval strom ze železa. Z dálky vypadal jako živý. A to jsem měla brýle. No, uznávám, možná bych měla zajít na oční. 😊 Ale to nemění nic na tom, že někteří lidé jsou opravdu šikovní, když dokáží vyrobit věci a zvířata tak, že vypadají reálně.

Teď ještě dojet do Veselí nad Moravou a odsud do Hroznové Lhoty, kde jsem si sehnala ubytování na dnešní noc.

2. den: Z Hroznové Lhoty do Hodonína

Ráno se vzbudím a prší. Kouknu se na radar a má pršet až do 10:00. Takže nikam nespěchám. Válím se v posteli. Pak v klidu posnídám. Blíží se desátá hodina a déšť stále neustává. Koukám znovu na radar a mělo by přestat pršet v 11:00. Ale tomu se nedá věřit.

V 10:00 tedy vyrážím na cestu. Prší víc a víc. Moje nepromokavá bunda už není nepromokavá. Lituji, že nemám zadní blatník, protože díky zadnímu kolu bez blatníku jsem mokrá fakt všude. Včetně zadku. 😆 A fakt to studí.

Dojedu do Veselí nad Moravou a hledám otevřenou kavárnu. Nic. Tak alespoň restauraci. To už mám víc štěstí. Sice jsem tu za exota. Normální člověk přece nejezdí v dešti na kolobce. Dokonce i kuchař se na mě přišel podívat. A ověřit si, že mu servírky fakt nelhaly. Ze mě pořád kape voda, takže mi to opravdu věří. 😀

Dám si kafíčko, zákusek, limču, polívku a sedím tu až do 12:00. Kdy konečně přestává pršet. Jupíí. Můžu vyrazit. 🥳

Cesta je ale pořád mokrá a zablácená. Takže jsem mokrá a zablácená i já. Nejhorší úsek byl za přístavištěm u Skalice, kde se bahno lepilo úplně všude. Kdybych to nechala na sluníčko uschnout, mohla bych si doma vystavit hliněnou koloběžku. 😆 A nejen mě, ale i ostatním cyklistům, kteří měli stejně blbý nápad jako já. I do brzd se mi bláto dostalo. Snažila jsem se to trochu očistit, ale i tak to dost drhlo. Tak jsem raději moc nebrzdila. 😁

Do Hodonína jsem přece jen dorazila včas a celá. Mám čas a hlad, restauraci se zahrádkou se mi najít nepodařilo, tak si dám alespoň kebab a sednu si na nádraží. Koukám, jak projíždí vlaky. Jak má většina vlaků zpoždění a nejen pár minut. Jak jsou lidi naštvaní. Smutní. Ale i šťastní, když vlak konečně dojede. 😀