Z Boskovic až domů. Nebo ne?

Před cestou:

Pavel mi posílá odkaz na hlavy bojovníků ve skalách. To vypadá dobře, tam chci. Navíc je to kousek od Brna. To zvládneme za víkend. Hani, díky za inspiraci. 🙂 

Naplánovali jsme trasu z Boskovic do Rájce-Jestřebí. Pakt ji ještě trochu upravila. Mohli bychom totiž dojít do Blanska nebo Tišnova. Jen budeme muset sehnat ubytování někde v půlce cesty, přes 50 km za den totiž nedáme.  

Koukám na booking na ubytování v Černého Hoře a okolí. Hotel Sladovna je sázka na jistotu, ale ta cena se mi vůbec nelíbí. Takže hledám dál. A hele, ubytovna TJ Sokola. To bude dobrodrůžo. A ta luxusní cena 350 Kč/os/noc. Hned tam volám a zamlouvám nám pokoj. 

1. den: Brno – Boskovice – Černá Hora

Plán je jasný. V sobotu brzy vstáváme a jdeme na vlak směr Boskovice. No, vlastně prvně směr Brno – Hlavní nádraží. Odtud pak jedeme do Skalice nad Svitavou. Pak ještě jedno přesednutí na vlak do Boskovic. Dnešní plán je jasný. Dojít do Černé Hory. 

Ještě si píšu holkama ohledně pondělní jógy. Pavel jim posílá naši fotku na vlakovém nádraží. A mě tak napadá, že by nebylo úplně špatné dojít to až domů. A tak se zrodil další plán. A teď se uvidí, který plán klapne. 😀 Ten poslední mě ale láká nejvíc. 😀 Jak to ale dopadne uvidíme zítra.

V Boskovicích jdeme z nádraží úplnou náhodou kolem kavárny Marky’s coffee. Úplně mě to táhlo dovnitř, tak co jsem měla dělat. 🙂 Výborná káva, výborný zákusek. Ani se mi odsud nechce. 🙂

Ale není čas ztrácet čas. Ještě nás čeká dlouhá cesta. Takže pomaličku míříme ke hradu. Samozřejmě tou delší cestou, protože tam jsou přece lepší výhledy. 

Kolem hradu je psů jako psů. Tak to jdeme omrknout, ale u brány nás vyhání, že je hrad pro veřejnost uzavřen. Asi tam mají psi nějakou akcičku. 😊 Nevadí. Jdeme dál po naší oblíbené červené. Až dojdeme zpět do Skalice nad Svitavou. Kde přejdeme na zelenou trasu, která nás dovede až do našeho dnešního ubytování. No, skoro až tam. 

Cestou ještě vylezeme na rozhlednu Malý Chlum, který je vyšší než Velký Chlum. Zajímavé. 😀 Rozhledna je malá, ale je z ní krásný pohled do okolí. 

Pod rozhlednou potkáváme starší manželský pár. Chvilku si s nimi povídáme, která cesta byla méně blátivá. My šli po vyznačené turistické trase, oni lesní cestou. Všichni jsme zablácení stejně. Po včerejším dešti se není čemu divit. A je třeba s tím počítat. Ale úplně mi připomněli jednu památku, kterou jsme nedávno viděla v TV. Jeskyni Blanických rytířů. Jsme kousek od ní. Hned jsem si to dala do seznamu míst, které chci navštívit. 

Pokračujeme dál na Velký Chlum, kde jsou kamenné sochy a sousoší husitských bojovníků. No, z toho všeho jsme viděli jen hlavu lva, ale chtělo to hodně představivosti, abych ji tam našla. Další sochy a hlavy jsme nějak minuly a zjistili jsme to, až za kopcem. Vracet se nám rozhodně nechtělo. Asi to bylo schované někde v lese. Co jsme ale viděli bylo sousoší husitských bojovníků.

Už jsme dnes dost unavený, takže se těšíme do cíle. Posledních pár kilometrů je nekonečných. Už dlouho vidím domy v Bořitově, ale pořád u nich nejsme. Mám pocit, že Bořitov je nekonečný. 🙂

Konečně jsme v cíli. Chvilku hledáme ubytovnu. Jsem myslela, že budeme spát nad sokolovnou. A ono ne. Je to dům, kde dole je hospoda a nahoře ubytovna. Není to nic luxusního, ale nám to stačí. Paní nás brzy po našem příchodu přišla ubytovat.

Ani uvnitř to není, kdoví co. Ale pořád tvrdím, že na přespání to stačí. Z jednoho z pokojů slyšíme cinkání lahví a německou diskotéku. Hlavně, ať nespíme vedle nich, prosím, ať nespíme vedle nich. 😳 Začínám přemýšlet, jestli to tady zvládnu. Paní mi předává klíče od dámských sprch a WC. S tím, ať se neleknu, že v dámských sprchách je pračka, kam si všichni chodí prát prádlo. To už se děsím hodně a přemýšlím, jestli nejít do hotelu Sladovna. 😱 Pak nás paní zavede do pokoje vedle německé diskotéky. A to mě skoro vomejou. 

Naštěstí to nebylo tak hrozné, jak se na první pohled zdálo. Šlo o starý poctivý barák, takže zdi jsou tak silné, že k nám diskotéka slyšet nebyla. A ta pračka je na dámských záchodech, takže se mi hned dvakrát ulevilo. 

Teď už jen koukáme, kam zajdeme na jídlo. Začínám mít opravdu hlad. Jediná restaurace je v hotelu Sladovna. je sobota večer, raději tam zavolám, jestli mají volný stůl. Naštěstí to vzal hodný pán, který se pro nás snažil volný stůl najít, alespoň na rychlé jídlo, takže se jen převlečeme a valíme. Jídlo bylo výborné. Jen stálo víc než naše dnešní ubytování. 😂

2. den: z Černé Hory do Blanska nebo Tišnova nebo Kuřimi nebo až domů

Ráno vstaneme. Uděláme si snídani – instantní kaši obohacenou ovesnými sušenkami a čaj, co jsme si vzali z domu. Neděle je asi na ubytovně prací den, od rána tam jede pračka. 

Když se vracím z WC, odchytne mě náš soused s panákem v ruce. A ptá se mě, jestli jsem tam sama. Když řeknu, že ne, už se se mnou bavit nechce a panáka si zase odnese. 🙂 Asi ho moje odpověď nepotěšila. No nic, stejně už se balíme a budeme odcházet. 

Být tam sama, asi mám o zábavu postaráno. 😀

Jdeme po zelené směrem k Blansku. Kousek od Hořic objevíme krásný turistický přístřešek, kde je možné si rozdělat oheň. My ale mám vlastní oheň a uvaříme si oběd. Pro změnu zase čínskou polévku, kuskus se zeleninou a tuňákem. Ale pak už je nám zima, takže pokračujeme dál. 

Pavel mi tvrdí, že v Šebrově je bistro, kde taky dělají kafe. Tak souhlasím a jdeme tam. Proč to neřekne hned. Jsme to nemuseli od rána řešit. 

Aha, už to chápu. Bistro je zavřené, takže nic nebude. Místo toho jsou naproti bistru potraviny. Nevadí, koupím si tu donut. Chvilku přemýšlím i nad kafem v plechovce, ale to by bylo studené. Mám raději teplé. Tak si k tomu vezmeme pivo. 😂 To je pro změnu ledové. 

A teď už modrá, zelená a červená a jsme v Lelekovicích. Po cestě narazíme na krásnou vyhlídku Paseky. Kam se musíme ještě vrátit za hezčího počasí. Udělali tady velkou lavici s lehátkama nahoře. Ideální místo na opalování. 🙂 Chvilku si poležíme. Ale fakt jen chvilku, pak už zase začínám mrznout. Škoda, že nesvítí sluníčko. To by byla pohodička. 

Asi nás to má donutit jít dál. Místo kafíčka už začínám mít chuť na řízek. Takže přemýšlíme, kde se najíst. První varianta je, dojít do České do restaurace. Ale naštěstí je otevřeno i uzastávky v Lelekovicích, kde mají přesně ten řízek se šťouchanýma bramborama s cibulkou, na který mám chuť, takže jdeme tam. Ještě po cestě se shodneme, že když se tady najíme, tak už to dojdeme až domů. Odsud jet busem už by byla ostuda. Zbývá nám asi 6,5 km domů. Po jídle skoro usínáme. Znamení, že bychom měli vyrazit. 

Vrátíme se zpět na červenou. Jdeme kolem jezírek. Užijeme si poslední zablácený úsek. a kolem 18:00 jsme slavnostně dorazili až domů. Už byla tma, ale zvládli jsme to.