Znovu na Lysé hoře a zase nic …

Před cestou:

Plán byl jasný. Konečně uskutečníme přechod Beskyd. A to o prodlouženém víkendu, který navazoval na 17. listopadu. No jo, ale to bych nesměla 2 dny před odjezdem onemocnět. Takže se vše posouvá.

Obepisuji ubytka, jestli by nám to posunuli do nového roku. Všichni v pohodě, až na jedno ubytování ve Frýdku-Místku. Přemýšlíme, jestli to nechat propadnout a nebo nabídnout někomu jinému. 

O víkendu už jsem bez horečky, tak mi to začne trochu myslet. Zjišťuji volné termíny do konce roky. Nakonec jich je docela dost. Prvně si pohráváme s termínem před Silvestrem, ale to nakonec zavrhneme, protože je omezená autobusová doprava. A bude tam hodně lidí. Takže pojedeme začátkem prosince. 

První plán byl přespat ve Frýdku-Místku. Ráno se autobusem přiblížit pod Lysou horu. Vyjít nahoru. Sejít do Ostravice a jet domů. Ale to by bylo dost náročné. 

Takže máme druhý plán. Přespat ve Frýdku-Místku. Ráno se autobusem přiblížit pod Lysou horu. Vyjít nahoru. Sejít pod Lysou do jednoho z hotelů. Přespat. Ráno se jít podívat na vodní nádrž Šance. Dojít do Ostravice a jet domů. 

Druhý plán je pohodovější. Takže vyhrál. Seženu ubytko. To není problém. Teď už jen neonemocnět. 🙂

1. den: z Brna do Frýdku-Místku

Vlak nám jeden až po obědě, takže se vyspíme. V pohodičce nasnídáme. Pobalíme. Zajdeme si na oběd. Pak teprve vyrazíme na cestu. 

Už u oběda přijde zpráva, že ve vlaku nebude fungovat topení. A sakra. Vyrazila jsem nalehko. Asi se budu muset přiobléct. Už po cestě na zastávku mrznu.  

Dojedeme na vlakové nádraží, kde na sebe hodím všechno teplé oblečení, co mám. Ani ve vlaku se neohřeju. 

Nefunkční topení je jen začátek. Po vstupu do kupéčka ještě Pavel zjistil, že nemá vedle sedadla zásuvku. Protože v tomto typu vagónů je to u okna. Ne u dveří. Prostě katastrofa!!! 🙂 Jinak vše proběhlo, jak mělo. Dostali jsme kafíčko, čajíček, zákusek, vodu, dzus i limču. Až na lehký průvan v kupéčku, to  nebylo tak hrozné. Dokonce to i ke konci začalo topit. 

Jeden ze spolucestujících byl dokonce z Frýdku-Místku. Takže jsem ho vyzpovídali, kam si zajít. No, nakonec jsme stihli jen Vánoční trhy, kde byl suprový koncert. I svařák jsme sehnali nepřeslazený. Takže paráda. 🙂

Už v Ostravě nám je jasné, že sněhu si užijeme opravdu hodně. Ve Frýdku-Místku je ho ještě víc. Nahoře to bude asi veselé. 

Ubytování máme hned vedle pobočky GČP. Asi osud. 🙂

2. den: z Frýdku-Místku do hotelu Ondráš

Dneska nás čeká nejnáročnější den naší cesty. Nasnídáme se. Chybí mi ke snídani polévka nebo kašička. 🙁 Ale jinak je výborná.

Musíme stihnout autobus do Visalají. Odkud vyrážíme směr Lysá hora. Autobuse se během pár zastávek plní. Ale my chytře nastoupili hned na první zastávce kousek od penzionu. Včerejší večerní procházka se vyplatila, protože jsme objevili tuto zastávku. 

Paní řidička nás trochu straší, že neví, jestli tam dojedeme, ale my jí věříme. 🙂 

Dojeli jsme na místo a jdeme na to. Je tady opravdu dost sněhu, tak metr by to mohl být. Pomaličku si připomínáme, jaké to je chodit sněhem. Je to nějak náročnější. Místy je to lepší, místy je to horší, ale jsme venku. A to tom to je. 🙂

Asi v půlce cesty objevíme posezení. Kde si nabiju karmu a nechám ho sedět. 😂 Uvaříme si polívečku. Mezitím k nám přijde místní pán s vnukem. Ani on tady nepamatuje tolik sněhu. Tak to je asi letos fakt pěkná sněhová nadílka. 

Tak a teď nás čeká ta prudčí část. Tady už potkáváme hodně skialpinistů. Díky lyžím se tolik nezabořují do sněhu. Trochu jim závidím.

Už jsme u lanovky, to je dobré znamení, blížíme se k vrcholu. Smutné je to, že skrz mlhu nevidíme, kde to končí.Takže jen šlapeme a šlapeme a čekáme, kdy to skončí. 

Když v tom uvidím kolo lanovky. To znamená, že už jsme asi nahoře. Jupííí. Není nad to, když uvidíte světlo na konci tunelu. 😉

Opět je mlha jako kráva a opět nic nevidíme. Tak se alespoň vyfotíme u sloupu, ať nám věří, že jsme tu opravdu byli. 🙂

Oklepeme ze sebe sníh a jdeme si na knedlík a další dobroty. Dáme si polívky a knedlíky. K tomu čaj a pivo. Krásná kombinace jídel, ale zasloužili jsme si to. Sedíme dlouho a nikam se nám nechce. 

Ale nakonec přece jen vyrazíme dolů. Ještě musíme ujít cca 6 km na ubytko. Je to sice stále dolů, ale v tom sněhu to bude veselé. Vytahujeme nesmeky, třeba to půjde líp. Opět se mi ozývá koleno. Tzn. že nesmím moc brzdit, takže letím dolů.

Potkáváme partičku kluků, kteří letí teda mnohem víc, ale to bude tou trávou, kterou si po cestě dávají. Oni si totiž myslí, že ty křídla opravdu mají. 😂 Tak daleko ve svých představách ještě nejsem. 🙂

Na ubytko přicházíme už za tmy. Ubytujeme se. Uděláme ze sebe lidi a jdeme na tříchodovou večeři,m kterou jsme si předem objednali. No, 2 chody by bohatě stačili. Ale musím ochutnat od každého. Aspoň kousíček. 🙂 Ani zbytek vína se mi do žaludku nechce vejít. 

Padnu do postele a za chvilku spím. 🙂

3. den: jedeme domů

Nasnídáme se a pomaličku se balíme. Odcházíme z pokoje přesně v 10:00, protože dneska nikam nespěcháme. Do Ostravice na vlak je to asi jen 3 km. 

Co se mi tu ale líbí asi nejvíc, jsou ty rampouchy, takové obří rampouchy jsem neviděla už spousty let. 

V Ostravici jsme brzo. Máme hodinu do dalšího vlaku. Naštěstí je hned u vlakáče kavárnička. Taková budka s výhledem na ulici. Ideál. Pijeme si kafíčko a ještě koukáme kolem. 

Rychle to uteče. A my sedíme v jednom vlaku, v druhém vlaku. Ale ne jen tak v ledajakém vlaku. Ale ve dvouposchoďovém vlaku s okny. To jsem si vždycky přála. Jupííí. 🙂

Už jen poslední vlak z Ostravy do Brna. Protože je ještě brzo a my toho moc nenachodili, dojdeme si alespoň z nádraží domů pěšky. 🙂