Krkonoše

1. den: z Brna do Pece pod Sněžkou

Jeli jsme dvěma vlaky a autobusem. Cesta nám zabrala něco kolem 5 hodin i se zpožděním a čekáním na další spoje. Když si přičtu uzavírky, kolony, zastávky, zážitkové trasy, které mi navigace obvykle přichystá, tak nás to vyšlo časově skoro stejně, jako před 2 lety autem. 🤣

V Peci jsme se šli projít. A narazili na guláš fest. Jen guláš už nebyl. Ale hrála tu kapela. Dokonce i částečně z Brna….Burma Jones se zpěvákem Bohoušem Josefem. Známá je díky písní Samba v kapkách deště. Museli jsme do hor, abychom si užili první letošní venkovní akci. 😆

2. den: z Pece pod Sněžkou do Moravské Boudy

Dneska nemáme domluvenou snídani, ale to nám nevadí. Jídla máme dost. Jen čaj nám chybí. A snídaně bez čaje je jako…. No, prostě to nejde. 😆 Ráno skočím za penzion mrknout se, co tam roste. A hele, jitrocel kopinatý. Paráda, to přesně potřebuji na ten svůj kašel. 🥳

Ještě se rozhodujeme jestli na Sněžku půjdeme pěšky nebo pojedeme lanovkou. Už jsme to jednou šli, takže víme, co nás čeká. Po snídani si ještě zajdeme do kavárny na kafíčko, aspoň máme dost času to promyslet. 😆 Jeste před týdnem jsem ležela v posteli v horečkách a Pavel si ve čtvrtek natáhl nohu na badecu. Po dlouhém přemýšlení vyhrála lanovka. Zdraví je nám přesnější! Navíc jsme si řekli, že tato dovolená bude na pohodu. Takže nic nehrotíme. 😉

Ještě před Růžovou horou ale vidíme, co nás čeká. Nahoře je šílená mlha. Dneska toho asi moc neuvidíme. Brrr. To se nám to najednou ochladilo. 🥶 Já trubka ještě seděla v lanovce na cucátku od vaku na pití, takže mám mokrý zadek. Paráda v té zimě. Nechápu, jak se mi to povedlo. 🤣🤔

Když odcházíme od Slezkého domu, najednou na nás Sněžka přece jen lehce vykoukne. Rychle ji vyfotím. Když už jsme nic neviděli z ní, tak aspoň vidíme ji.

Mlha během cesty přichází. Chvíli se zdrží a zase odchází. U jezer na Polské straně jsme vždy měli štěstí. Mlha vždy na chvíli ustoupila, ať aspoň na chvíli tu krásu vidíme.

Pak už jen sejít dolů ke Špindlerovce, kde si uvaříme oběd. Bistro kuřecím polévku, kuskus se zeleninou a tuňákem – osvědčený oběd na cesty. A stačilo jen nasusit cibulku, mrkev a petržel, koupit kuskus a tuňáka v konzervě. A vydatný oběd za pár korun je na světě. 🤗

Ještě pár km naučnou trasou, kde se dozvíme o obnově krkonošských lesů a o zvířatech, které tu žijí. Třeba, že naše zrzka veverka by tu umrzla, aby přežila musela změnit barvu kabátu na tmavou. Nebo, že jelen v říji chodí v osmičkach. 😆 A jsme na Moravské boudě. 

3. den: z Moravské boudy na Labskou boudu

Po výborně snídani a kafíčko jsme vyrazili směrem na Petrovku. Kde se kocháme výhledy. V tom k nám přijdou 4 paní, které si chtějí povídat. 

Po pár větách už je mi jasné, kam tento rozhovor bude směřovat. Paní jsou od Svědků Jehovových. Byl to zajímavý rozhovor. S hodně jejich myšlenkami souhlasím a věřím, že kdyby se jimi řídili všichni, byl by svět hezčí. Co se mi ale hodně nelíbí, je přesvědčování o tom, že jen jejich cesta je ta správná. Pokud máme všichni stejný cíl, pak je přece úplně jedno, jak k tomu cíli dojdeme. Hlavně, že se tam potkáme. 🤔

Na druhou stranu musím říct, že jdou s dobou. Oni už mají i aplikaci do telefonu. 😮🤣

Vrátíme se zpět na červenou – Cestu Česko-polského přátelství. Minuli jsme Dívčí kameny a Mužské kameny. Přešli jsme přes Velký Šišák – božský název. 🤗 Už kvůli názvu jsem sem musela vylézt. 😆

Potkáváme tu útulnou, úplně si představuji, jak tu příště spím. Teda jen do doby, než u vchodu uvidím ty obří pavouky. To mě dost odrazuje. Ale aspoň, tě jsou venku a ne uvnitř. 😆 Tabule uvnitř je taky božská. 🤣🤣🤣

Pokračujeme na Sněžné jámy. Krásné místo!!! 😉 Nikdy jsem o nich neslyšela, ani neviděla fotky. Asi nejkrásnější místo z celých Krkonoš. Proto si tady udělané oběd – bistro polévka, kuskus se zeleninou a tuňákem. Luxusní místo a luxusní jídlo. Co víc si přát? 😍

Dozvěděla jsem se tady třeba i to, kde se bere Fanta. Jsem myslela, že se vyrábí. Ale to není pravda. Ona roste v Krkonoších. 🤣🤣🤣 Sranda. Občas čučím, co všechno po sobě lidi v horách nechávají. 

Chtěli jsme projít celou červenou, proto pokračujeme až na Svinské kameny. Taky dobrý název. Vyfotím si ty svině a jdeme na Voseckou boudu. 🤣🤣🤣

Pak mrkneme na pramen Labe. Jen tady zrovna probíhá rekonstrukce. 

Tak už mi zbývá jen pár km a můžu říct, že znám celé Labe. Část jsme projela na kolobce, část jsem prošla pěšky. 

A už jen sejdeme k Labské boudě, kde dneska spíme. Je to chata s jedním z nejhezčích výhledů. 😍

4. den: z Labské boudy do Špindlu

V restauraci u snídaně se ještě po kocháme výhledem z Labské boudy. A jdeme do Špindlu.

V boudě jsou fotky vodopádů. Koukáme z okna a vidíme jen takový malý čůrek vody, takže vodopád asi neuvidíme. Ale třeba ne. Necháme se překvapit. 😉

Dneska nás čeká jen něco kolem 10 km dolů. To bude pohodička.

Takže se zastavujeme. A vůbec ty borůvky nejíme. 😉

Pomaličku scházíme k Labské u vodopádů a on tu opravdu je. Nevypadá, jako na fotce, ale je tu. 😍

A není jediný, na druhé straně údolí vidíme ještě jeden vodopád. Když tu zaprsi nebo taje sníh, to musí být hukot.

Po cestě potkáváme medvěda. Ano, medvěd v Krkonoších. Je to speciální druh… medvěd červený. Je jediný svého druhu a žije jen tady. 🤣🤣🤣 Dožívá se podle teploty. Dneska je teplo, takže se asi večera nedožije. 🤣🤣🤣

Ubytujeme se v penzionu na kopci. A zajdeme si na kafčo do centra. Projdeme si Špindl. A je večer. To ten den zase rychle utekl.

5. den: zevl den ve Špindlu

Tělo jsem si nastavila na odpočinkový mód. Jenže to jsem ještě nevěděla, co nás čeká. 😄

Začátek se tvářil opravdu pohodově. Vylezli jsme kopeček a prošli jsme se skrz Svatého Petra. Krásné místo, příště se ubytujeme tady. Dali jsme si na Farmě kafíčko. Taková pohodička. 😍

Pak jsme šli na Mechovou pěšinku. Podle názvu to vypadalo na pohodovou procházku. Nebyla. Byl to neskutečný krpál, že jsem si ani toho mechu nezvládla všímat. Ale byli tu místa s zatím nejhezčí i výhledy na Špindl. 😉

Dneska si dáme pohodový zevl den, říkal. Nic náročného. Jen se tak projdeme kolem Špindlu. 

Na Pláni jsme si uvařili oběd. Na tom sluníčku byl vařený dvakrát. 🤣

Ještě nás čekal jeden nechutný kopec pár km před Labskou vodní nádrží. A pak spoustu menších kopečků. Prostě pořád jsme chodili nahoru a dolů. Možná je to jen můj pocit. 😀

Nakonec jsme ušli 16 km, vystoupali jsme 689 m, sestoupali jsme totéž. Což je zatím nejvetší vzdálenost za tuto cestu. Tak takhle vypadá zevl den. 🤣🤣🤣

6. den: ze Špindlu do Harrachova

Dneska nás čeká nejdelší a asi i nejnáročnější den. Proto jsme si ráno u snídaně řekli, že si to ještě protáhneme a půjdeme přes Medvědín. Z původních 15 km jsme si to protáhli na 22 km. Jj, to by nám šlo. 😆

Celou cestu do kopce myslím jen na to, že dneska si chci dát borůvkové knedlíky. Říkám to Pavlovi, a ten to má stejně. Asi telepatie. 😁 

Po cestě se krmíme pro změnu malina i. Dokonce i jednu lesní jahodu jsem našla. A byla i zralá. 😋

Kousek si zajdeme na Harrachov skálu, kde je za mě nejhezčí výhled na Špindl. Pak jdeme Bucharovou cestou na Medvědín. Plánuji si, že si stupňů k napíšu na Medvědín tak, aby z toho byl Nedvědín. No, realita byla ale jiná.

                1. Ten nápis je fakt hodně velký, takže bych musela hodně vyrůst.

                2. Pod nápisem sedělo ve stínu hodně lidí, takže bych si musela stoupnout na ně, což by mi pomohlo s problémem 1, ale asi by se jim to moc nelíbilo.

                3. Sluníčko bylo ve špatném úhlu, takže jsem nebyla vidět.

Nevadí, člověk míní a vesmír mění. Jdeme na ten borůvkový knedlík. 😉

Mňam. Byl výborný, sice nebyl nejlevnější, ale stál za to. Než jsme si jídlo objednali na terminálu, tak nám to zabralo dost času, ale povedlo se. Ale to jen kvůli gopassu, který nám nešel načíst. No a pak to číslo stojanu, než já blondýna pochopila. 🤣

Ještě jsme se zastavili na Šmídově vyhlídce. A už šlapeme na Vrbatovo návrší, kde vidíme Labskou bodů i Sněžku. 

A teď už sestupuje e pomaličku dolů přes Harrachov kameny, Růženčinu zahrádku, Dvoračky a Rýžoviště, kde se kdysi rýžovalo zlato.

Když vyšťavený dorazíme na ubytko, majitel nám řekne, že to nemáme zaplacené, protože jim portál, přes který jsme to kupovali neposlal peníze. Trochu nás to vyděsí. Ale už je dost pozdě, takže to budeme řešit až ráno.

Večeře je v 19:00, snídaně v 8:00. Jak na táboře. Buď přijdeš nebo jsi hladem. Tvrdý režim tu budeme mít. 😄

Pavel už plánuje, jak pojedeme zítra domů. Protože to nemáme zaplacené. 🙉

7. den: zevl den v Harrachově 

Samozřejmě jsme přišli na snídani až v 9:00, kdy už bylo skoro všechno jídlo uklizené, takže nám to museli znovu vytahovat. Koho by napadlo, ze se tu nenajde nikdo, kdo si bude snídani vychutnávat. 🤔

Volám ráno na infolinku skrz platbu ubytku. Tam mě uklidní, že z naší strany je vše ok. Ale že si majitel musí voucher uplatnit a pak jim to proplatí. Takže dneska domu nejedeme. 🥳

Raději se jdeme na pohodu projít Harrachovem. Najdu si tu kavarničku, kde si chvilku posedíme.

Pak se projdeme kolem bobové dráhy až ke Kneippovu chodníku, na který jsme skoro zapomněli. Samozřejmě ho musíme vyzkoušet. Skoro mi umrzli nohy, ale dala jsem to. 

Teče do něj radioaktivní léčiva voda. Napustíme si ji do petky. Mám takové tušení, že ji dneska budeme ještě potřebovat. A třeba budu večer i svítit. 😉🤣

Jdeme se mrknout pod Mamutí můstek. Jen pod něj, říkal. Pak jen do půlky, protože je tam přece lepší výhled. A nakonec jsme vyšli až na Čertovu horu. Jj, já to tušila už ráno, že to nebude jen tak. 🤣

Mrkneme ještě na Janovu skálu. A jdeme směrem na Rýžoviště. Už máme dost hlad, takže hledáme restauraci, kde se najíme. Nakonec vyhraje restaurace v hotelu Pytloun. V restauraci je zároveň recepce. Během naší objednávky přijeli nový hosté a byli tam trošku zmatky. Trochu na nás zapomněli, takže jsme dostali vodu zdarma. 😉 Pizza byla výborná. Jen to trochu trvalo. Ale bylo vidět, že je to moc mrzí. 

A už jdeme na Mumlavský vodopád. Kde je dost lidí, uděláme fotku a jdeme dál. Ona je ta řeka dál stejně mnohem hezčí. A hlavně bez lidí. 😁

A teď už se jen vrátíme zpět do Harrachova. Po cestě si ještě dáme Aperol. A z veselá se vrátíme zpět do hotelu. 

8. den: prozkoumáváme rozhledny v okolí Harrachova

Jedeme busem do Tanvaldu. Ale ještě před tím se mrkneme do místní sklárny a pivovaru.

Bus řídí neskutečně milý řidič. Kdyby takový byli všichni, tak je radost cestovat autobusem. 🤗

Vystoupíme v Tanvaldu u vlakového nádraží a jdeme po zelené. Jak jinak než do kopce. 😩 Ale v zádech máme krásný výhled na Ještěd.

Na kopci nás vítá rozhledna Maják Járy Cimrmana. K tomu ještě jeho muzeum. Nejvíc mě pobavila jeho lžíce hladomorka a vypouštěcí talíř. 🤣🤣🤣

Pak už válíme na další kopec. Tentokrát kopec Hvězda s rozhlednou Štěpankou, která vypadá jako věž hradu. Ale zakletou princeznu jsme tu nenašli. 😉

Odsud odcházím s tím, že to byl dneska poslední kopec. Jdeme několik km z kopce. A dost si to užívám. To je žůžo labůžo.

Ale v Kořenově se to všechno změní. Tady nás totiž čeká ještě další a asi nejnechutnější kopec dnešního dne. Možná to je tím, že už jsme z celého dne unavený. A vede až k vlakové zastávce Harrachov, která, ale není přímo v Harrachově, ale asi 3 km od něj. 😩

Takže po náročném stoupání nás ještě čeká sestup do Harrachova. Kde si to namirime přímo ke Kneippovu chodníku, abychom měli dost sil dojít až na ubytko. 😄

9. den: jedeme domů

Domu jedeme autobusem z Harrachova do Prahy. S panem řidičem jsme se potkali už předchozí den. To je tak neskutečně hodný a milý člověk. Nejraději bych ho naklonovala, aby dělal řidiče ve všech autobusech. To by byl každý den hned lepší. 

Lístek na bus je potřeba koupit několik dní dopředu. Bývá hodně plný, hlavně v neděli. 

Ve vlaku z Prahy do Brna potkáváme paní v letech s pejskem. Část cesty si povídáme. Paní žije sama po smrti manžela. A zrovna jede se sousedkou ze Špindlu. Je dost nemocná, problémy se srdcem a rakovina. Ale i přesto všechno se nebojí cestovat, užívat si života. A hlavně se pořád usmívat. Nakonec ji v Brně pomůžeme. Já vezmu pejska. Pavel ji vezme kufr.