Rosa Coeli

Tento klášter už chci vidět dlouho. A dneska by se mi to mohlo konečně splnit. 😍

Vyrážíme z Brna-Řečkovic, přes naší oblíbenou kavárnu na Lesné. Kde potkáváme jednu z prvních koloběžkářek v Brně. První koloběžku si koupila už před 14 lety a jezdí na ji dodnes. Tenkrát na ní vozila vnuka do školky. Paní Jiřina je po operaci obou kyčlí a pořád jí to jezdí. A pak, že to nejde. Stačí jen chtít. 😊

S paní jsme se tak zapovídali, že nám stihla povyprávět celý její život. Třeba to, že původně pochází z Hranic na Moravě. Hned po škole si našla práci v Brně. Pak i manžela, který ale vážně onemocněl a skončil v Domě svatého Antonína v Moravských Budějovicích. To je neskutečná náhoda. 😮 Dokonce nás pozvala i k ní domů. Ale to už bychom dneska vážně nikam nedojeli. Takže jsem ji jen doprovodili domů, protože nám chtěla ukázat, jaký krásný domeček má. A jeli jsme dál. Ještě jsme nevyjeli ani z Brna a to už je 12 hodin.

První zádrhel přišel v Rajhradě, kde jsem si chtěli dát oběd. Měla jsem jasnou představu, kam chci zajít. Ale…. První problém nastal, když jsem odbočila úplně na jinou stranu, než kde ta restaurace byla. Až když končili domy, tak si říkám, že bych asi měla mrknout raději na mapu. Nevadí, vrátili jsme se zpět a tentokrát na kruháči odbočili správně.

Restauraci jsme našli. Jen bylo zrovna zavřeno – dovolená. 😊 Takže opět jedeme zpátky na druhý konec Rajhradu. Kde sice nejsou stojany na kola před restaurací, ale to nevadí. Domluvili jsem se, že je vezmeme na zahrádku, kterou mají ve dvoře. A vybrali jsme dobře. Jídlo bylo výborně, jen ta porce byla obrovská. Kdybych to měla kam schovat, vezmu si to s sebou a mám to na 2 obědy. Bohužel v tom teplu, by to ani nebyl dobrý nápad, takže jsem to přece jen do sebe nacpala. Uffff!!!

I přes to, že jsme si několikrát zajeli úplně jiným směrem, se nám podařilo do kláštera dorazit včas, ať stihneme mrknout dovnitř. Vlezu dovnitř plná očekávání, protože jsem toho o tomto místě už hodně slyšela. Koukám kolem sebe. Když najednou uslyším odněkud, jak někdo volá moje jméno. Prvně mě napadne, že by místní duchové? 😮 Pak se ale otočím a tam stojí Evička z jógy. Ufff, to se mi ulevilo. 🤣

Kolegyně mi nedávno říkala, že si odsud dovezla ducha, který ji kradl celou noc peřinu. A nejen jí, ale i jejímu manželovi. Tak snad už tam žádný takový nezůstal. 🤣🤣🤣🙏

Už je večer a zpět je to vážně daleko. Takže jedeme jen do Hrušovan u Brna na vlak. A už se jen povezeme novým elektro-vláčkem. 

Ale ještě musíme dojet na nádraží, takže nás čeká ještě několik desítek km. A s naším ne úplně krátkým zablouděním v Medlově, kde jsme opět špatně odbočili, jsme si to ještě prodloužili. Ještě, že nás to dneska tak baví. 😊

Chtěli jsme se jen tak příjemně a na pohodu projet. Nakonec jsme ujeli skoro 60 km. Takový trénink na příští víkend, kdy nás čeká Labská cyklostezka, tzn. z Vídně do Bratislavy.