Hardegg

Před 3 dny jsme se vrátili z naší cesty v Novohradských horách, takže jsem trochu lenošný. Ale sluníčko a tak trochu i Monty nás donutili jít na pořádnou procházku. 

Ještě než se s autem na několik týdnů rozloučím, tak jsme ho vytáhli na malou projížďku do Čížova. Což je obec kousek od hranic s Rakouskem. 

Auto jsme zaparkovali na parkovišti kousek před vesnicí. Asi sem jezdí docela dost lidí, protože tu vybudovali krásné parkoviště. 

Hned na začátku obce vidíme otevřenou garáž a v ní samoobslužný svařák. Dneska už v samoobslužném baru najdete prakticky cokoli. Je super, že i v dnešní nelehké době si lidé věří.  😀

Kousek dál je otevřené okno s občerstvením. Tady už mají i jídlo – mimo jiné i smažené pirohy, tak to musím ochutnat. Hned si jeden objednávám. Monty se mezitím přes branku kamarádí s černým labradorem. Oba jsme spokojeni. 😀 Já mám jídlo. Monty je venku a má nového kamaráda. 

Pomaličku opouštíme civilizaci jdeme lesem na vyhlídku nad městem Hardegg, kterou tady nesmíte vynechat. Říkám si, že dneska budou krásné fotky, když svítí sluníčko. Omyl!!! Než dojdeme na vyhlídku, tak přijde mrak, který ne a ne odejít.

Pak pokračujeme dál. Pomaličku se blížíme k hranici s Rakouskem. A začíná se ochlazovat. Asi svěží vítr z Alp. 😁

Před mostkem do Rakouska přemýšlíme, zda vůbec můžeme bez třetí dávky nebo PCR tesu vůbec překročit hranici. Monty nepřemýšlí a jde. Takže je jasno, jdeme za ním. 😁

V Rakousku pokračujeme dál po červené a modré až k Einsiedlerfelsen. Když vidíme ten krpál, co nás čeká, tak mám chuť si to rozmyslet. Ale Monty se zase vydal na cestu, je rozhodnuto, jdeme dál. 

Procházíme krásnými listnatými lesy, kde podle informační tabulí žije Kočka divoká. Viděli jsme 3 kočky divoké. Jedné z nich se Monty dokonce bál tak moc, že kolem ní chodil oklikou. 😂 Byli kovové. Je to můj troubelín. 🤣

Po cestě zpět potkáváme další dvě vyhlídková místa. Snažím se Montymu vysvětlit, že za ten plot nesmí, že jsme v Národním parku a je zakázané chodit mimo vyznačená místa. Chvilku na mě kouká a pak se jde podívat, kam se mu zlíbí. Ale vždy jen pár metrů od nás. 

Z Hardeggu už jdeme zpět po zelené. Protože neradi chodíme po stejné cestě. Cesta vede kolem řeky. Už tu rostou i sněženky, asi už vážně přichází jaro. Hurááá!!! 😀

Na závěr ještě jeden kopeček. Projít vesnicí a jsme u auta. Když dojdeme zpět k autu, mrak, který se nás celý dnešní výlet držel, odešel a vysvitlo sluníčko. Mám to ale štěstí, že mám vlastní soukromý mrak, jako Olaf ze Sněhového království. 😁

Jsme unavení. Všichni tři. Ale zvládli jsem to statečně. Ještě se po cestě stavíme k dědovi, kde čeká Montíka odměna ve formě jídla. Pak si na chvilku lehne a po jídle je na něm znát únava už hodně poznat. Sotva jde k autu. Doma si lehá do pelíšku a spinká. Asi je hodně unavený. Do postele už ho raději odnáším. Protože to vypadá že ho bolí pacička. Jen doufám, že jsme to nepřehnali a nebude z toho mít nějaké následky. Přece jen už není nejmladší. Budu si na to muset dávat větší pozor a nepřetěžovat ho.