Rozhledna Akátová věž

V pátek napadl první sníh. Hurááá!!! To si úplně říká vyrazit někam na výlet. Pořádně si užít sněhu.

No jo, ale kam? Když je tak brzo tma? Vstávat o víkendu za tmy to nehrozí. 😄 Takže to musí být někde blízko a něco krátkého. Ať stihneme dojít do civilizace ještě za světla.

Nakonec se rozhodneme vyrazit vlakem do Židlochovic. Jede nám tam totiž vlak přímo z nádraží v Řečkovicích. Takže ideál.

Do Židlochovic dorazíme akorát v čase oběda, takže se zastavíme na něco dobrého k jídlu. A pak se teprve vydáme na na rozhlednu.

Udělali jsem opravdu dobře. Protože ten krpál je šílený. A v tom sněhu je to teda zážitek. Takže energie z jídla se hodí.

Rozhledna je parádní. Není moc velká, ale krásná. Na rozhlednách se mi líbí, že je každá originální a některé jsou opravdová umělecká díla. No a ty výhledy po okolí. 😍

Po sestoupení z rozhledny mě začaly pálit stehna, pak se mi roztřásly. Přemýšlím, co se děje. To už jsem zase bez fyzičky?! Asi bych se sebou měla začít něco dělat. Pak mi ale dochází, že to je asi tím sněhem. Přece jen ta chůze ve sněhu je o dost náročnější než bez něj. Chvilku si odpočineme. Dáme si teplý čajíček z termosky.

A protože neradi chodíme stejnou cestou. Zpět jdeme po modré trase do Nosislavy. Tady jdeme chvilkama lesem a vypadá to jako v pohádce Mrazík.

Chvilkama musíme stromkem zatřást, aby z něj opadal sníh. Strom se zvedl. A my mohli projít. Úžasný. Tohle už jsem nezažila spousty let. Tolik sněhu, že se brodíme po kotníky ve sněhu.

Potkáváme po cestě několik sněhuláků. Děti sáňkují. To je ta pravá zima. Jen doufám, že to vydrží zase jednou celou zimu.

Z Nosislavy jdeme už zpět do Židlochovic Svatojakubskou cestou. To už spěchám, protože chci stihnout kavárnu na náměstíčku, která má otevřeno jen do 17:00. Mám chuť na kafíčko, ale taky už potřebuji na WC a do přírody se mi v té zimě opravdu nechce. 🥶

S kafíčkem už si jdeme v klídečku na vlak, která nás doveze skoro až domů. Jsme příjemně unavený. Ale spokojený, že jsme zase někam vyrazili. 🤗