Odpolední procházka po rozhlednách v okolí Brna

Včera jsme se vrátili z našeho tripu kolem Dalešické a Mohelenské přehrady a už nám to chození chybělo. A nejen to. Pořád se mi ucpává nos, ale jen uvnitř. Venku se mi dýchá mnohem líp. Asi znamení, že si mám pořídit stan a bydlet venku. 😀 Takže jsme si vyšli na takových pohodových 14 km přes rozhledny v okolí. 

Našim hlavním cílem byla nová rozhledna U Bílovic nad Svitavou – rozhledna u Lidušky.

Opět vyrážíme z Řečkovic. Jdeme přes Zamilovaný hájek směrem na Soběšice pořád po žluté až k rozhledně Ostrá horka. Hned na startu si dáváme snikersku, která nám zbyla ze včerejška. Po cestě si hraju s opadanými listy a užívám si dnešní procházku. Zjišťuji, že by ze mě nebyla dobrá mažoretka, gymnastka ani nic podobného. 🤣 Listy mi pořád padají a rozhodně ty pohyby nejsou ladné. 

Čeká nás teď cesta hodně do kopce, ale je to super trénink do hor. Až k první rozhledně – Ostrá horka – jdeme skoro pořád do kopce. Odsud jdeme kolem Panské Líchy až do Bílovic z kopce. 

Zastavujeme se v Bílovicích na jídlo, kde se nacpeme řízkama.

No a pak zase do kopce až k další rozhledně. Důležitá poznámka: s plným žaludkem se ty kopce zdají větší.  😀

Tentokrát už jdeme k hlavnímu bodu dnešního dne. A to k rozhledně U Lidušky, která se otevírala teprve minulé úterý. Slyšela jsem to v rádiu minulý týden, takže jsem si to hned zapsala do seznamu míst, kam musím vyrazit. 

Když lezeme na rozhlednu už se začíná stmívat. Takže to rychle nafotit. Pokochat se výhledy a valíme na šalinu.

Jdeme lesem. Vybíráme si nejkratší, tzn. nejhorší, nejzapadanější cestu, která vede k cyklostezce do Obřan. Teď už se stmívá rychle, takže musíme vytáhnout baterku, ať jsme vidět. Potkáváme tu totiž několik aut, cyklistů i běžců.

Na šalinu přicházíme už za tmy.  Teď je období, kdy musíme hodně přemýšlet, kdy a kam vyrazíme, abychom se stihli vrátit za světla a nebo aspoň na místo, kde to známe, abychom v té tmě někde nezabloudili. Což je u mě problém někdy i za světla. 😀