Blatnice

Byla jsem opět na návštěvě v Moravských Budějovicích a kromě práce jsem se chtěla taky trochu projet. Bylo už pozdní odpoledne, tak jsem si vybrala krátkou trasu do Blatnice a zpět.

Vyrůstala jsem tady, ale pomaličku zjišťuji, že okolí skoro vůbec neznám. Proto jsem se rozhodla to napravit. A postupně poznávat krásy okolí Moravských Budějovic. 

Vyrazila jsem po cyklotrase směrem k letišti. Ano, opravdu tady máme letiště. No, ona je to spíš nouzová přistávací plocha, která vypadá jako obyčejná louka, ale občas tu přistane nějaké letadlo. A možná i vzlétne. 😀

Tady vede krásná cyklotrasa. Jako dělaná na koloběžku. A ještě je to z kopce, to si musím užít. Tak si tak jedu. Před sebou vidím 2 paní se psy. Zpomalím, ale když vidím, že je mají pod kontrolou, tak pustím brzdu a letím dál. Chyba!!! Neměly je úplně pod kontrolou. Jeden ze psů si řekl, že by byla sranda se proti mě rozběhnout. Zmáčknu brzdu. Já se prostě nenaučím brzdit přední brzdou. A můžou mi to říkat 100x a můžu si 101x skoro nabít čumák, i přesto vždycky prvně zmáčknu zadní. A co pak kolobka neudělá,  zadní kolo mi jde do smyku. Snažím se to nějak vybrat. Nevěřím, že to ustojím. Nakonec zajedu do pole a světe div se. Zase jsem to ustála. Nechápu!!! Vážně nechápu, jak jsem to mohla ustát. 🤔

Vyděsila jsem svými manévry, za které by se nemusel stydět ani profesionální závodní rallye Dakar, obě paní i psi. 😀

Dole jedu kolem Ranče, který je momentálně zavřený. Tak jen koukám a říkám si, že stojí za to se sem někdy zajet podívat. 

Jedu dál mezi poli, a kochám se výhledy, barvami, mraky a musím to prostě vyfotit. Ty barvy dohromady jsou prostě dokonalé.

Dojedu do lesíku Ochoz se jmenuje. Přes cestu je spadlý strom, tak ho podlezu kousek dál. Asi tady moc lidí nejezdí, protože ten strom už tady musí několik dní ležet a říkám si, že je to velká škoda, že tu krásu tady sleduje tak málo lidí.

Za lesíkem končí asfaltka a už je tu jen polňačka. To je něco pro moji kolobku. Zase to drncá úplně šíleně. Jsou tu vymleté koleje od vody. Takže se místy nedá vůbec jet a raději jdu. Dneska už jsem si svoje štěstí vybrala hned na startu, takže znovu už se mi riskovat nechce. 

Po cestě potkávám zajíce. Chvíli na mě nevěřícně koukal a pak si řekl, že raději uteče. Kdoví, co jsem to za blázna. Jezdit po takové cestě na kolobce, kdo to kdy viděl.

Před Blatnicí zjišťuji, že už je docela pozdě, takže se pomalu vydávám zpět. Nechceš se mi jet stejnou cestou, takže zkouším jet zpátky polní cestou, která není značená jako cyklo. Ale pokud cyklo vypadala takto, tak se asi nemám čeho bát. Horší už to snad být nemůže. 

A dobře jsem udělala. Tady byla opravdu lepší cesta. I když se mi občas bořili kola do jemného písku, tak se dalo jet. Vlnila jsem se na kolobce jak had a zanechávala za sebou i podobné stopy. 😁

Tady se na polích pěstuje kukuřice, vlčí mák, řepka, takže zase zastavuji. Fotím. Fotím a fotím. Protože to stojí za to. Jak to osvítilo zapadající slunce, tak mi to prostě nedalo. 

Po asi 50 fotkách pokračuji dál. Teď už mě čeká jen klidný dojezd až domů.