Kolem Berounky, Vltavy a Sázavy

Je sobota večer. Já probíhá centrem Prahy. Spěchám na vlak. Vůbec se mi nechce. Cítím, že bych ještě nějaký čas ráda zůstala v té atmosféře, která na kurzu panuje.

O to víc mě mrzí, když vím, že musím spěchat na vlak. O to víc mě štvou lidi, co se mi pletou do cesty. Nemluvím ani o tom, co za lidi s námi nastupuje do vlaku. Proč by odhazovali cigaretu před nástupem do vlaku, vždyť přece můžou kouřit uvnitř. 🤦‍♀️ Ještě, že je ve vlaku ochranka, která se schovává někde ve služební místnosti.

Návrat do reality byl tentokrát fakt tvrdý. Ale můžu si za to sama. Příště musím líp plánovat a na kurz si nechat volný opravdu celý víkend. Ať mám čas se v klidu a jemnosti vrátit zpět do reality.

1. den: z Křivoklát do Berouna

První, co nás ráno čeká, je kopec na Křivoklát. Jak nejlíp začít den. No přece s šíleně těžkým batohem jít do šílenýho kopce. Už teď si říkám, že by se ty hůlky hodily. Ale to bych si nesměla říkat, že je přece s sebou nepotáhnu, vždyť to budou rovinky. 🙄

Procházíme nádvořím Křivoklátu. Zajdeme si do věže. Zjišťuji, že s tou karimatkou jsem fakt široká. A chodbičky ve věži se opravdu nestavěli pro široké a vysoké lidi. S trochou šikovnosti tam nakonec projdu.

Zastavíme se na kafíčko. Vyřešíme telefonáty. Je přece Den matek a ještě má taťka narozeniny.

A pak už se vydáme na cestu. Je tu krásná přírodní cesta. Ideální místo vytáhnout ponožkoboty. Plán byl jít bosky, ale na to zatím ještě nemám odvahu. Obzvlášť, když máme celou cestu ještě před sebou. Doma a v okolí i to nevadí, to se zuju opravdu ráda. Ale tady mi v hlavě běží různé černé scénáře.

První letošní oběd venku. Na krásném místě. Sbírám popenec a česnáček, ať si ten kuskus a polévku ochutíme. Venku to všechno chutná prostě luxusně. Lepší než v drahých restauracích.

Pak už jen dojdeme do Nižboru a odsud jedeme vlakem až do Berouna.

2. den: z Berouna přes Svatého Jana pod Skalou do Karlštejna

Hned po snídani jdeme do kavárny. Proč? Protože nás čeká zase na start kopec. A mě se do něj jít nechce. Takže to oddaluje, jak se dá. Není to řešení. Ale co. Jsme přece na dovolené.

Naštěstí vymýšlíme po cestě do kopce kraviny.

Uděláme si piknik u dubu na Herinkách. Konečně vytahuji karimatku a užívám si sluníčka a pikniku. Jen tak tam sedím a koukám kolem sebe a užívám si. To je pohodička. Ale teď už to musím jít pobalit a vyrazit dál. Ale už je to jen kousek, cca 2 km.

A pomaličku šlapeme až do Karlštejna. Je pondělí a všechno je tu zavřené, včetně hradu a všech restaurací. Dle mapy.cz by měly byt otevřené 3 restaurace. Nejsou!!! Ani jedna z nich. Jen okénko s burgery a sendviči. Takže se tu zastavíme na večeři. A nelitujeme. Vůbec. Mladý kluk to má opravdu vymazlené. Má zatím otevřeno jen 3 týdny. Takže zatím není ani na mapách. A možná ještě nestihl zjistit, že v pondělí je hrad zavřeny. 🤣🤣🤣

3. den: z Karlštejna do Hradištka

Ale ještě před odchodem si zajdeme omrknout lomy. Včera už jsme to nestihli. Batohy necháme na ubytku. Jsou tu moc milí lidé. Můžeme si tu nechat batohy a jít si oběhnout, co potřebujeme.

Lomy mě dost zklamaly. Až na poslední vyhlídce vidíme to, na co jsme čekali. To je to naše očekávání. Někdy je lepší prostě nic nečekat, ať není člověk zklamaný. A má radost ze všeho. Běžně od věcí nic neočekávám. Ale na tomto výletu jsem měla nějak moc očekávání. Asi ještě působila energetická rovina ze Školy pánevního dna.

Po cestě na vlak, teď už s batohy, se ještě zastavíme na kafíčko a něco sladkého k tomu. Nemáme kam spěchat. Praha nám neuteče.

Potřebujeme se dostat do Hradištka. Jediná možnost je jet přes Prahu. Alespoň si tam nakoupíme zásoby. Zajdeme do Dhaby na oběd a jedeme se ubytovat. Musíme jet do Petrova a odtud pěšky pár km na ubytko. Takový byl plán.

Ale protože jsem tentokrát opravdu lenošní, ještě využijeme autobus, který nás doveze kousek od chatičky. Na tento bus nás navedli místní. Ale i tak jsme ušli krásných 15 km.

4. den: jdeme na vyhlídku Máj

Cílem dnešního dne je vyhlídka Máj. A ty další vyhlídky samozřejmě. 😁Další velké očekávání tohoto výletu.

Dneska se nemusíme balit. Spíme tu 2 noci. Takže sen. Vezmeme jen malý batůžek. Krásné se vyspíme. Uvaříme si snídani. Stihnu si i zacvičit jógu. Samozřejmě ještě vyzkoušíme místní kavárnu. Až pak vyrazíme na cestu.

Samotná vyhlídka Máj nic moc. Ale vyhlídka na vyhlídku Máj už je mnohem hezčí. 😂

A protože se nám nechce jít stejnou cestou zpět. Jdeme až do Velkého Újezda. A odsud pojedeme busem až domů.

Po cestě jdeme zkratkou. To znamená, že podle map tam je cesta, ale ve skutečnosti tam cesta není. No, tak si ji uděláme. Strmá cesta jako s****, no hodně. Nadávám celou cestu dolů. Boty plné všeho. A ještě musíme spěchat, protože za hodinu nám jede bus.

A to všechno kvůli vodopádům, které jsem vlastně ani nezaregistrovala. A to se vyplatí.

Na zastávku letíme. A dojdeme s 20 minutový předstihem. No, mě jebne. 🤦‍♀️

5. den: jdeme kolem Sázavy do zámečku Lešná

Vracíme se zpět k řece Sázavě. Tentokrát si to projdeme pěšky. Protože se zvedá vítr a vypadá to na déšť, tak jdeme do kavárny. Na její otevření si ale musíme pár minut počkat. Otevírají až v 10:00. Jsme tu dneska první hosté. A užíváme si to. Stejně venku prší, tak si počkáme až přestane.

A vyplatilo se. Ráno se vypršelo a pak pomaličku vylezlo sluníčko. A byl nakonec hezký den.

Potkáváme 2 turisty, kteří jdou bosky a to mi připomíná, že bychom se mohli také přezout do ponožkobot. A taky to uděláme. Dneska v nich jdeme skoro celou cestu, protože jdeme krásnou lesní cestou, kdy se nám krásně masírují nohy. Díky tomu nemám večer bolavá chodidla jako obvykle. No, krása. Jako by moje nohy ožily.

Dnešek je prostě boží. Krásné výhledy, příjemná cesta i počasí vyšlo. A ještě bydlíme na zámečku. To je sen. ❤️

Na večeři si zajdeme do restaurace, kde vaří ukrajinské speciality a pizzu. Musíme něco z toho ochutnat, nakonec si dáme boršč a vareníky s višněmi a smetanou. To byla lahoda!!! Jsme nacpaní, takže si ještě projdeme vesničku a můžeme jít pomaličku spát.

6. den: jdeme na zámeček Kaliště

Tady nastává problém hned po ránu, není tu kavárna. Dneska to bude těžký začátek dne. A nejen kvůli tomu, ale my ještě zmokneme hned ze startu. Vytahujeme pláštěnky po prvních pár desítkách metrů.

Dneska je to úmorné. Chodí přeháňky. A ještě jdeme po asfaltu a rovince. Z té rovinky už mě bolí záda. Nejhorší je, když jdeme mezi krávami mezi loukami a přichází bouřka. To mám docela strach. Naštěstí se blížíme do městečka, kde by měla být restaurace, kam bychom si chtěli zajít na oběd. A taky to uděláme, aspoň jednomu slejváku se vyhneme.

Nebaví nás to. Dneska vůbec. Dojdeme jen do Čerčan a odsud jedeme vlakem. Nebudeme se mučit. Jsme na dovolené a nemá smysl, abychom to šli na sílu a s odporem. Na našich cestách si nechceme honit ega, kolik km jsme ušli a jaký výšky chodíme. To není smyslem našich cest. Smyslem je, si to užívat, odpočívat. A když se nám někde nelíbí, tak se prostě přesunout. A tato trasa je na to ideální. Jdeme podél vlaku a je tu vynikající dopravní spojení i autobusy, takže kdekoli můžeme sednout na vlak nebo autobus a přesunout se někam jinam.

7. den: jdeme do Sázavy

Zbývá nám posledních asi 12 km. Ale i dneska je to jen asfalt a rovinka. Ideální na kolobku. Tu tady ale tentokrát nemáme. Takže dojdeme jen na nejbližší vlak a jedeme vlakem až do cíle. Ten nakonec jen projedeme, protože ze Sázavy by nám to do Kolína nejelo. Takže přejedeme Sázavu a jedeme až do Ledečka. Odsud pak o Kolína.

Tam si zajdeme na oběd a kávičku. Projdeme si Kolín, co jsme minule nestihli skrz déšť. A jedeme domů. Krásné zakončení naší cesty. 😍