Baťův kanál po třetí a zase úplně jinak

Máme nařízené volno. Takže to musíme využít. Původně byl plán vyrazit na Labskou cyklostezku. To bychom ale museli vstávat hodně brzo. A denně bychom museli ujet hodně km, abychom to stihli. Navíc mají v neděli přijít bouřky a déšť. Po náročných 2 týdnech v práci, potřebuji spíš volnější tempo a nehonit kilometry. Je tedy jasno. Vyrážíme znovu na Baťův kanál.

1.den: vlakem do Kroměříže a pak do Starého Města

Ráno jsme vstali nečekaně brzo. Už v 8 jsme snídali. A po 9. hodině jsme byli na cestě na vlak. Po cestě si resetuji tachometr. Ať mám na začátku sezóny čisto. A vyresetuji ho komplet včetně nastavení velikosti kol a všeho. 😂

Ještě přestup na Hlavním nádraží. Kde si dáme kafčo a trdelník. Kafča máme ještě půlku, když nám změní nástupiště. A musíme jít s kolobkama a kafem po schodech dolů a zase nahoru. Když mě oslovila slečna, jestli chci vzít kafe ze schodů. Zlatíčko!!! Nakonec nám vzala oběma kafe i nahoru. Cítím vděčnost. 🙏 A stres z předchozích dní mě postupně opouští.

A jedeme do Kojetína. Pak ještě jedním vlakem do Kroměříže. Tady dáme oběd. Kulajdu, krevety s těstovinami a candát s rizotem v hotelu Octárna. Nebylo to nejlevnější, ale chutnalo to dokonale.

A můžeme vyrazit na cestu směrem do Otrokovic. A tady se to všechno zkomplikuje. Protože do Napajedel je část trasy uzavřená. Takže nás čeká objížďka. No a to bychom nebyli my, kdybychom nezabloudili. Blbý bylo, že jsme to zjistili až ve Zlíně. 😩🙈

Takže jsme si najeli 10 km navíc. No, co už. Chtěli jsme si dát pohotový start. Osud to tak nechtěl. Asi je nám to souzené. 😁

Ale je jasno, dneska končíme ve Starém Městě. Ještě nesmíme vynechat naší oblíbenou zastávku v Napajedlech. Kde si dáme večeři. Langoš s trhaným masem. A camember na zelenině. Oboje výborné. To už se nám dlouho nestalo, že bychom si takto venku pochutnali a 2x v rámci jednoho dne. I když to rozhodně neodpovídá naší běžné stravě.

Po cestě jsme ještě očumovali naplnění plavební komory se třemi loděmi. Konečně vidím na vlastní oči, jak to funguje. 😁

A už jen 6 km a jsme dneska v cíli. Konečně. Jsme letos po druhé na kolobce a jsme už dost unavení. Máme za sebou asi 53 km. Ale i tak to bylo krásných 53 km. Kdy jsme se kochali nádhernou přírodou. Dovolili si se zastavit a kochat se. Prostě jen být. 🙏

2. den: ze Starého Města do Hodonína

Ráno jedeme na snídani do Kafecu. Moje nejdražší snídaně v životě. Ale byla výborná. Založila jsem si tam i kartičku. 10% z ceny už není malá částka.

Tentokrát se vydáme směrem na Kunovice. Jsme tu už po třetí a pokaždé jedeme jinou cestou. A objevíme Sirnaté lázně v Nové Vsi. Zastavíme se pro vodu a na kafíčko. Voda je správně smradlavá. Moc se mi tu líbí. A navíc je tu takový klid.

Všímám si ptáčka, jak se houpe na větvi stromu. A úplně mě fascinuje, jak si to užívá. Několikrát odletí a zase vrátí zpět. Asi aby se znovu zhoupnul. Je v něm vidět taková dětská radost, kterou si my dospělí málokdy dovolíme prožívat. A přitom je v ní tolik radosti. Já se to postupně učím prostřednictvím Školy pánevního dna, kde už od února absolvuji lektorský kurz. První část kurzu se chýlí ke konci, takže už připravuji kurz pro veřejnost, kde vám pomůžu v sobě objevit tuto radost ze života.

Ve Veselí nad Moravou si dáme oběd. A už jen dojet zbývajících pár km do Hodonína.

U Skalice to vypadá, že se na naši plánovanou trasu vůbec nedostaneme. Naštěstí už to tady někteří lidé před námi vymysleli a udělali objížďku k otevřenému mostu.

A pak už hooodně dlouhá rovinka do Hodonína.

Ubytko jsme si sehnali už včera. O to víc jsme překvapení, když nám pan majitel říká, že naší rezervaci nemá. Dvoulůžkové pokoje už jsou plné, nabízí nám ale 2x jednolůžkový pokoj. Beztak sem ráno Pavel volal, že si ode mě chce odpočinout. 🤣🤣🤣

Ale co mi udělalo ohromnou radost, byl pes pana majitele – westík. Taková vzpomínka na naši Sendy. Vypadala totiž úplně stejně.

3. den: z Hodonína do Břeclavi a domů

Tentokrát si dáváme snídani na ubytku. Hlavně, že táhnu ty instantní kaše, které jsme nepotřebovali. Stejně tak i bundu, druhou mikinu, legíny a 3 trička. No, co. Raději být připravena.

Dneska je fakt pařák. Na start jsme to napálili a prvních 20 km jedeme skoro na zátah. Jsme z toho vyřízený a protivný. Hodně protivný na sebe navzájem. V Lanžhotě si dáváme pauzu – dáme si vodu a Radlera. Trochu odpočineme. Pročistíme vzduch.

Taky to tak někdy máte? Když je toho na vás moc. Moc práce, moc povinností, moc lidí, moc křiku, moc tepla, moc myšlenek, moc všeho. Tak jste protivní i sami sobě?

To je pak nejlepší se úplně zastavit. Uzemnit se. Prostě se vrátit sami k sobě. Nabrat síly. Mě k tomu pomáhá jóga, ale i práce s pánevním dnem, kterou do lekcí jógy ráda zařazuji.

Další pauza bude za pár km. V zámečku Lány. Tady si dáme kafčo a nejdražší kousek strúdlu v životě. Ale chuťově byl luxusní.

A už to stáčíme do Břeclavi na vlak.

V Brně si zajdeme na pole bowl do Pokecz. A ještě se projedeme domů.

Ujeli jsme 146 km za 3 dny. Plán byl trochu jiný, ale někdy prostě nejde jed podle plánu.