Polsko: kolem pobřeží Baltského moře

1.  den: jedeme do Polska

Ráno vstávám v 5:00. Nachystám si snídani a valím do práce. Do office. V pátek. To už tady  hodně dlouho nebylo. A zrovna dneska tam musím. No, nevadí. Valím tam dořešit, co bude třeba. Pak rychle zpět domů. Převlíknout, vzít kolobku a valíme na vlak.

Prvně na šalinu. Protože máme v Řečkovicích výluku. Takže na hlavní nádraží pojedeme asi poprvé s kolobkama šalinou.

To je vedro venku. Dneska je na padnutí. Naštěstí nás dneska nečeká nic fyzicky náročného. Jen cestování vlakem. Sice celou noc, ale aspoň máme den navíc v Polsku a pořádně si to tam užít.

Na Hlavním nádraží si dáme kávičku. Máme skoro hodinu čas. Jeli jsme s dostatečným předstihem. Pak ještě koupím večeři – kung pao a závitky. Nejlepší večeře, jakou jsme si tady mohli vybrat.

Pak se vlakem přesuneme do Břeclavi. Kde je opravdu na padnutí. V dáli vidíme bouřku, ale ta se sem šine opravdu pomaličku. Čekáme tu hodinu a pořád nic. Těsně před odjezdem vidíme jeden blesk a hrom.

Celou dobu poslouchám, že to určitě bude mít zpoždění a nestihneme přestup v Gliwicích. Ano, s tímto přístupem to tak fakt bude. Vypěním. Seřvu ho na 3 doby a je klid. Už to poslouchat nemusím. I když vlak nabral 10 minut zpoždění, tak mám vedle sebe zase optimistu. Konečně. 😊

Ve vlaku do Gliwic si otevíráme prosecco, která už se nám hezky ohřálo, díky tomu teplu venku. Když se Pavla zeptám, proč na to klepe před otevřením. Aby to nevypěnilo. Zeptám se, jestli to bude fungovat i na něj. Když bude naštvaný, zaklepu mu na hlavu a on nevypění. Zasmál se, tak to asi bude fungovat. Musím někdy vyzkoušet. 😉

Ve vlaku se moc nevyspíme. Pořád se svítí. Každou chvíli vlak někde zastavuje. Chvilku si jdu lehnout na vedlejší sedadla. Ale brzo mě odsud vyhodí. Chvilkama usínám v sedě. Ale nic moc kvalitního. Příště musíme vyzkoušet lůžkový vůz. Googlím to a několik jich jede, ale cenu se mi zjistit nedaří. To prozkoumám až doma.

2. den: z Kolobrzeg  do Darlowo

Přijíždíme kolem 8:00 ráno na místo. Počkáme až vystoupí celý vlak. Až potom vstáváme my a vytahujeme kolobky. Ten vlak má tak úzké dveře, že se mezi dveře nevejdou řídítka kolobky. By mě zajímalo, jak se tam dostávají s kolama, které mají ovykle ještě širší řídítka. Při tom Pavlovi spadly brýle do kolejiště mezi vlak a nástupiště. Naštěstí má dlouhé ruce, jak opice a podaří se mu je vytáhnout.

A pak už pomaličku vyrazíme. Ještě si chceme projet městečko. A dojet k moři a tam si dát snídani. No jo, ale to bychom nesměli vyrazit na druhou stranu než je moře. Zjistíme to po několika km. Takže se otáčíme. A na snídani si zajdeme do místního bistra. K moři přece jen dojedeme. A je krásné. Nádherný jemný písek. Voda tak akorát osvěžující. Projedeme se po kolonádě. Dáme si tu kafíčko. Zjistíme, že už tu zevlujeme přes 2 hodiny a je čas vyrazit.

Čeká nás dneska dlouhá cesta. Prvně si myslíme, že nás čeká asi 64 km. Náročné po dnešní noci, ale realita bude o dost smutnější.

Všude je hrozně moc lidí. Cyklostezka je plná cyklistu, chodců, elektrokoloběžkářů, elektrokolistů, autíčkářů a spousty dalších. V každé turistické oblasti mají několik kolotočů s disko hudbou, spousty restaurací. A davy lidi. To jsem snad ještě nezažila. Pořád musíme brzdit nebo zastavovat, někomu se vyhýbat. Už mi to leze na nervy. 

Projíždíme kolem 2 jezer. A když si myslíme, že nám zbývá necelých 10 km do cíle. Zjistíme, že je to ještě 16 km. My totiž nakonec vzali to vzdálenější ubytování, protože jsme si říkali. Že už je to jen kousek a to přece zvládneme.

Nevadí v Dabki si dáme aspoň večeři, ukrajinské pirohy a smaženého halibuta. Výborné. Ta ryba na můj vkus plavala dost v oleji, ale jinak to bylo moc dobré.

A jdeme to dokončit. Dojíždíme v 19:30 do ubytka. Máme za sebou 81,5 km. A už nezvládám skoro ani mluvit. Pokoj máme krásný, ale nejvíc se těšíme na sprchu, kartáček na zuby a postel. Dneska už nic jiného nezvládnu.

Posloucháme místní koncert. Chvilku mi to zní jako Lucie Bílá. Ale, co by tady dělala. To spíš Ewička Farnou bychom tu mohli potkat.

3. Den: z Darlowo do Ustka

Dnešek bude větší pohodička. S tím se ráno probouzím. Spala jsem, jak miminko. Kdyby nezazvonil budík, spím tam dodnes.

Uvaříme si snídani. Umyjeme nádobí. Napustíme vodu na cestu a vyrazíme. Omrkneme ještě městečko. Pavel chvilku uvažuje, že vymění kolobku za něco většího, ale pak si to rozmyslí. Ještě podrbeme místního pejska a vyrazíme do kavárny.

Po kafíčku se ještě zajedeme podívat do přístavu a k molu. A odsud už pokračujeme dál k našemu dnešnímu cíli.

Všímám si, že tady je u každé pláže wc nebo alespoň Toi Toi. To je super. A že těch pláži tady mají hodně. Jedeme po pobřeží. Na jedné pláži zastavujeme a vlezeme si do vody. Já jen do zadek. Nechce se mi převlékat.

Bohužel tu zažijeme i přistávání záchranářské vrtulníku. Na cyklostezce totiž oživovali jednu paní. Procházeli jsme kolem. Nebyl to příjemný pocit. Snad bude v pořádku.

Ve městě Jaroslawiec zastavíme na zapekanku. Všichni je nosí, tak jsme to taky museli ochutnat. Příprava sice trvala delší dobu, ale chuťově to bylo výborné. Samozřejmě jsme si vzali tu největší.

Do Ustky dorazíme zase dost unavení. Je jedno kolik km denně jedeme, poslední kilometry jsou vždycky náročné. Ještě musíme zajet do obchodu rozměnit peníze na zaplacení místního poplatku.

Dneska jsme ujeli 55,5 km. Není to moc, ale po včerejšku nám to bohaté stačilo. A jdeme odpočívat.

4. den: z Ustka do Leba

Dneska nás čeká další náročný den. I když se nám dnešní trasa povedla dle map zkrátit na 64 km. Realita bude opět úplně jiná.

Ráno se projedeme po Ustky. Zajedeme si do kavárny. Tady se to kafe moc nepovedlo. Na můj vkus je moc silné, mám raději jemnější. Ale nevadí, alespoň nás to nakopne. Snad. Dneska se cítím nějaká bez energie. Normálně se ve vedeni střídáme. Dneska jsem spíš vzadu. A nejde se mi rozjet a nejde. Asi přišla krize. Ještě se rozloučíme s mořem, protože dnes ho moc neuvidíme. Musíme totiž objet jezero Gardno.

Po cestě v lese objevujeme borůvky. Oni borůvky rostou jinde než v horách. Další šok v mých hodně letech. Hmmm, ale jsou výborné!!!

Musíme dojet do Zapadle a tam se rozhodnout pro kratší nebo delší trasu. Samozřejmě volíme tu delší. Tam budou určitě hezčí výhldy.

A tak se vydáváme dál do Slowinski park narodowy, kde zaplatíme 9 zlotých za projetí.

Ve Smodzino se ještě rozhodujeme, jestli si to zkrátit po turistické přes bažiny, a nebo pojedeme po delší trase po cyklo. Opět zvolíme tu delší trasu. Prý to bude lepší cesta. No, nebylo. Zažili jsme kameny, šotolinu, asfalt, ale nejhorší byl písek, kdy se nám kola bořilo do hlubokého písku a nešlo jet. A to nás provázelo několik km. 

U rybníku Smierdzonko už jsem fakt potřebovala zastavit a chvilku si odpočinout. Dokonce jsem byla tak unavená, že místní kočky, která na mě celou dobu koukala, jsme si všimla až po několika minutách. Dostala ochutnat sušené masíčko a chutnalo ji. Příště udělám víc. 😊

Nakonec jsme ujeli 73 km. Terén byl různorodý. Chvilku malé kameny, pak velké kameny, pak písek, pak asfalt. To divočina!!!

5. den: zevl den v Lebě

Dneska nikam nespěcháme. Zajdeme si na snídani. Pak pobalit batoh. Jediný plán dne je podívat se na písečnou dunu a vykoupat se v moři.

A počasí nám vyšlo nádherně. Po cestě na pláž si ještě zajdeme na kafčo. Pak si dáme gofry s lody. A můžeme vyrazit na pláž.

Jdeme směrem k duně a postupně ubývá lidí. Takže ideální místo na koupání. Vlezeme do vody. Konečně si trochu užít moříčka. Je krásně čisté, dlouho mělké. Stejně jako v Řecku. Jen trochu chladnější. Na osvěžení ideál. Uvádí tu, že má 22°C.

Trochu oschneme a jdeme dál po pláži. Po nekonečně dlouhé pláži. Po několika hodinách dojdeme až k duně. Neskutečné místo. Něco takového člověk musí vidět. Nedá se to vyfotit ani popsat.

Zpět už jdeme lesem. Pláže a písku už bylo dost. Zastavíme se po cestě v jedné restauraci ochutnat místní specialitky a taky víno. Víno mě moc nezaujalo.

Vylezeme na rozhlednu, ze které je vidět jezero Lebsko. Alespoň jednu rozhlednu za dovolenou přece musíme zvládnout.

I během našeho zevl dne jsme opět ušli kolem 20 km. A zase nás bolí nohy. Jako každý jiný den. Ale aspoň kolobky dnes odpočívali. A zítra budou zase plné sil. 😉

6. den: z Leba do Jastrzebia Gora

Ráno se vzbudíme a prší. Jdeme na snídani a prší. Jdeme že snídaně a přestává pršet. Balíme si věci a vyrážíme. Do pěti minut zase prší. Nedá se nic dělat, holt to dneska musíme zvládnout i v dešti.

A to mi včera odpadl kus blatníku. Nevadí. Zvládla jsem Labskou v dešti bez blatníků, zvládnu Polsko bez kousku blatníku. 😊

Cesta je dneska opět zajímavá. Na startu máme asfalt. Pak velké kameny. Připomíná mi to trochu dlažební kostky u nás, nebo kočičí hlavy. Skáče to jak blázen. A pak už zase nám známý jemný písek. Tentokrát mokrý. To tu ještě nebylo!!! Aspoň máme další výzvu. Dneska je to spíš o přírodních cestách všeho druhu. Jen ve městech a letoviscích je krásný asfalt. A vždycky se na něj moc těším. I přes blatníky jsme špinavý úplně všude. Kolobka vypadá jako by byla včera celý den na pláži. Boty mám špinavé jako snad nikdy. Totéž bunda a batoh. Nechápu.

Zašli jsme si na kafíčko a gofry. Když v tom přišel luxusní slejvák. No, krásné jsme to vychytali.

Pak jsme si ještě zašli na luxusní jídlo v Depki. Dala jsem si kalamáry. Konečně nějaké mořské plody.  Až jsem se styděla tam jít takhle špinavá.

Co mě ale zaráží. Že u většiny restaurací není stojan na kola. Cyklistů je tu mraky a skoro žádné stojany.

Projíždíme různými vesnicemi Bialogora, Ostrowou, Depki. Snad si odsud neodvezeme nějakou tu depku. Ale Rusku jsme se raději vyhnuli. Přece jen se chceme vrátit domů.

Posledních pár kilometrů už je za odměnu. Krásná cyklostezka. Jen kličkujeme mezi slimáky.

Už taky víme, že je Jastrzebia Gora opravdu hora. Takových kopců tady. To jsme nezažili za celou cestu.

Ujeli jsme 61 km. A od zítra už nás čeká míň a míň kilometrů. 

7. den: z Jastrzebia Gora, přes Hel do Gdynia

Dneska už neprší, ale zima je snad větší než včera. Fouká vítr a teplota klesla na 18 stupňů.

Když projíždíme Wladislawowo, v dálce už vidíme, že to kolem Helu žije. Je tam spousta kitesurferů. Nebo jak se to jmenuje. Chvilku se zastavíme a koukáme. Vypadá to, že to úplně jednoduché nebude. Ale když spadnou, mají vodu max. po pás. Takže to mají jednodušší zase naskočit. Proto je to asi tak oblíbené místo hlavně pro začátečníky.

Cesta na Hel je chvilkama opravdu peklo. Nekonečná rovinka. Až ke konci to začne být zajímavější. Přichází kopečky a přírodní cesta.

Na Helu jsou zrovna nějaké slavnosti. Spoustu lidí ve vojenském. Tanky, džípy, vojenská auta a motorky. A taky hodně lidí.

Přímo na molu vidíme auto d trdelníky a vše v češtině. Hustý! Prodávají tam Slovenky. Tak si s nimi chvilku povídáme. Koupíme si trdelník. Projedeme si zbytek Helu. Máme totiž čas. Trajekt nám jede až v 19:00. Měli jsme trochu strach, jestli koupíme lístky, protože na internetu psali, že lístky prodávají jen do 16:00 a my tam přijeli až 16:05. Lístky do Gdyně jsme dostali. Jinak bychom museli jet vlakem.

Poprvé jsme byli na trajektu, když se stmívalo. A kolobky byly na trajektu úplně poprvé.  Jen škoda, že nebylo jasno. Třeba bychom viděli západ slunce.

Za tmy jsme jeli do hostelu, který nebyl úplně blízko přístavu. Byl tedy čas vytáhnout světla na kolobky. Modlila jsem se, ať jsou nabyté. Mám takový pocit, že to nikdo nekontroloval před odjezdem. 😊

Ujeli jsme asi 50 km.

8. den: z Gdyně do Gdaňsku, nebo ne?

Dneska jsme spali v hostelu. Měli jsme sice soukromý pokoj, který ale vypadal jako bordel. Tak kdo ví, co se tam děje v jiné dny a noci. Co mi ale trochu vadilo, byla jedna společná peřina pro oba. Kdo to kdy vymyslel. 

Ráno si skočíme do Žabky pro snídani. A na snídani do žabky vyrazila celá prasečí rodinka. 3 bachyně a spoustu selátek. 😂

Zajedeme se podívat na molo na 2 slavné lodě. Během zastavení na kafíčko jsme se podívala na adresu, kde dneska spíme. A hle. My nemáme ubytování v Gdaňsku, ale opět v Gdyni. Ale je to kousek od nádraží. 😂😂😂

Nevadí. Náš vlak jede už z Gdyně, takže buď přikoupíme lístky a nebo si ráno přivstaneme a dojedeme až do Gdaňsku. Po několika hodinách a hádkách zůstáváme v Gdyni. A projdeme si další zajímavé kouty města.

Máme opět hostel. Ale tento je opravdu krásný. Zase máme jen jednu peřinu. Nechápu. Ale smiřuji se s tím.

Zajdeme si na nejvyšší místo v Gdyni. Projdeme kolonádu. Podíváme se na molo, odkud jezdí výletní lodě. Žádnou tu ale nepotkáme. Tak jedeme MHD zpět do centra. Trochu bojujeme s koupením lístku. Nakonec máme lístky 3 a revizor nikde. No, nevadí. Příště budeme vědět. 😊

Pak se ještě zajdeme naposledy vykoupat do moře. A je čas jít spát. Zítra nás čeká náročné ráno.

Ujeli jsme asi 10 km.

9. den: jedeme do Gdaňsku a domů

Vstáváme brzo, už v 6:00. Nasnídáme se a vyrazíme do Gdaňsku. Omrkneme pláže v Sopotech. Taky moc hezké pláže.

V Gdaňsku nemají na nádraží skoro nic. Jen KFC, lékárnu a časopisy a knížky. Žádná kavárna. Prodejna s jídlem. Nic.

Nastoupíme do vlaku a problém. Dle průvodnčího nemáme lístky pro kola. A hlavně už tam žádné místo pro kola není volné. Mají v celém vlaku jen 4 místa pro kola. Nechápu. Ale je to tak. Nakonec to vyřešíme tak, že přikoupíme lístky pro kola. A nechá nás jet dál. Místenky pro kola máme až z Varšavy, kdy se místa uvolní. Ale krásně jsme se tam i skolobkama vešly. Příště musíme lístky pro kola vzít přes jejich aplikaci. Přes aplikaci České dráhy nám to kola nezapočítalo. 

Další komplikace přišla v dalším vlaku. Hledáme vagon pro kola a on tam není. Ptáme se průvodčího, kde ho najdeme. A on nám s klidem řekne, že České dráhy vagon pro kola neposkytly. 😂😂😂 Tak nás nacpal do kupéčka. Problém vyřešen. Snad už další komplikace nepřijde.

Poslední vlak byl Regiojet z Bohumína do Brna a tam už žádné komplikace nepřišli.

Vlastně kecám. Poslední vlak byl v Brně z Hlavního nádraží do Králova pole na nádraží. A ani tam žádná komplikace nepřišla. Jen jsem se dozvěděla další zajímavou věc. A to, že když mám roční šalinkartu. Můžu vzít 2 kola 1 dospělého o víkendu zdarma. Žila jsem v tom, že buď člověk nebo kolo. Ale toto mě mile překvapilo. 😊

Důležité ale je to, že jsme se přece jen domu dostali. A určitě bych nespoléhala na to, že vám v Polsku kola vezmou jen tak. Měli jsme fakt štěstí. 

Celkem jsme ujeli 363 km. Většinu z toho za během prvních 3 dní. Bylo tam krásně a příští rok jedeme znovu.