Stezka Českem: Rychlebské hory a část Jeseníků

Před cestou:

Poprvé oficiálně na Stezce Českem, i když už jsme neoficiálně některé části prošli. Koupila jsem si na tyto delší trasy větší batoh – 50 l. Nevím, jestli to nebyla chyba. Protože čím větší batoh, tím víc kravin s sebou tahám. Tak třeba polštářek, karty, 3 powerbanky, … A většinu věcí úplně zbytečně. Ale to předbíhám. 😊

1. den: jdeme do Javorníku

Batoh mám těžký jako kráva. Když ho sundám, po pár minutách mám pocit, že se vznáším. Tak snad i se stanem večer neodletím. 😊

Poprvé jedeme se stanem. A cíleně jdeme Stezku Českem a ještě si trochu zajdeme i mimo stezku.

Poprvé od dětství budeme spát pod hvězdami. Nebo možná ve stanu.

Dnešní plán je dojet do Javorníku a odsud do Bílé vody, kde chci spát v útulně. Krásná útulná hned u rybníka. To bude za odměnu. Když čtu komentáře v mapách, už to takový sen není. Ale snad budeme mít štěstí a bude tam klid.

Zajdeme si v Javorníku na oběd a vyrazíme. Je vedro. Fakt velký. A ještě jdeme po silnici a praží na nás. Doufám, že brzo zalezeme do lesa.

První část cesty je pohodička. Užíváme si to. Osvěžíme se v potůčku a pak to začne. Stoupání. Velký stoupání. Vypadám jako bych právě vylezla ze sprchy.

Nahoře si dáme jablko a sušenky. Prý jsou ty sušenky moc suché. Ano, jsou to sušenky. Ne mokřenky. 😂 Teď už jen slezeme po zelené dolů a jsme v útulně.

Potkáváme tu dalších 6 lidi, co tu spí. Každý spíme jinde. Někdo nahoře, někdo venku. A my máme luxusní místo vzadu dole.

Ubytujeme se. A jdeme si dát sprchu do místního přírodního koupaliště. Je to boží. To bodlo. Pak si chvíli povídáme s ostatními spolunocležníky. A jdeme si dát večeři. Pak už všichni ulehneme. I my si jdeme připravit postýlky. A zalehneme. Pomaličku se stmívá. A my sledujeme svetlušky.

Jakmile se setmí, my už víme, že jsme si dobře nevybrali. Svítí mi přímo do oka pouliční lampa. A takto to bude celou noc.

Ještě večer přichází další poutník. Lehá si vedle máš přes zeď. A začne chrápat. Tak to bez špuntů fakt nedám. ☹

2. Den: Jdeme do Travné

Ráno vstaneme brzo. Moc jsme toho nenaspali. Ale ještě se chvilku válíme. Pak uvaříme snídani. Rozloučíme se s Frenkem – Jack russelem. A dalšíma spolunocležníky. Ostatní už dneska končí a my teprve začínáme. Pobalíme si věci do batohů. A vyrazíme na cestu.

Po cestě se ještě krmíme malinami, jahodami. A že jich tu je.

Ještě si říkám, že bych si dala borůvky. A najednou 2 objevíme. 😂

Cesta na Borůvkovou horu začíná být prudší a prudší. A to jsme si u studánky říkali, že už nás čeká pár pohodových km. A ne!!!

U studánky si pořádně umyjeme hrnky od snídaně. Doplníme zásoby vody. Ujíme trochu zásob jídla. Máme ho fakt hodně. A pronese se to. Musíme ho začít likvidovat. Jinak mi brzo odejdou záda.

Na Borůvkové hoře musíme ochutnat borůvkové knedlíky. Dáme si pauzu. Necháme si usušit trička a ponožky na sluníčku. Vytáhnu si klíště. Vylezeme si na rozhlednu. Konečně výhledy!!! Ale to vedro je fakt nechutné. Taky sem odpoledne má přijít bouřka a deště. 

Vůbec se mi nechce dávat batoh zpět na záda. Mám otlačená bedra, klíční kosti i ramena. Je to peklo. Vždycky se těším, až ho zase budu moct sundat.

Už jen sejdeme dolů a tam někde zkusíme sehnat ubytko. V tom počasí venku nebudeme. Nejsme sebevrazi.

Dojdeme do Travné. Tam máme tip na hospodu. Tak si zajdeme a zkusíme sehnat ubytování na dnešní noc. Na mapách jsem našla ubytko 1,5 km odsud, mimo trasu. Ale nedá mi to a zkusím se zeptat v hospodě, jestli o něčem neví někde blíž. A máme štěstí. Ubytují nás přímo tady. Bože, děkuji!!!

Ubytujeme se. Dáme sprchu, vypereme si. A do hodiny přijde bouřka. Máme štěstí, že už nemusíme dál. Bouřky i deště se tu točí pořád dokola.

Večer si ještě zajdeme na svačinku – palačinku se zmrzlinou. No a taky fotbal. U toho se seznámíme s místními. Zjistíme, že tu vlci zabíjí ovce. To mě moc neuklidňuje, když ostatní noci spíme venku. Snad si nás vlci nespletou s ovcemi.

3. den: jdeme do Pekla, sedla Pekla

Ještě ráno prší. Ale aspoň jsem se krásně vyspala.

Při odchodu z vesnice potkáváme bagristu s vytetovaným sluníčkem na čele. Asi sluníčkář. 😊

Když vyrazíme je zataženo. Po cestě sbíráme maliny, jahody. To je krása!!!

Nejsme na cestě ani půl hodiny a začne pršet. Prvně jen tak lehounce. Nechce se mi vytahovat pláštěnka. Ale batoh přece musí být v suchu, takže ten pláštěnku dostane.

Zastavujeme se v lesním baru. Koupíme si pivečko na večer. Kafíčko a pepsi po obědě. A oplatek na hned.

Už máme docela hlad. Pořád ale prší. Takže se nám nechce zastavovat. Když přestane, tak je zase všude dost mokro a žádné posezení, kde bychom během oběda neumrzli se nám nedaří najít. Kdyby pršelo celý den tak si snad uděláme nedobrovolný půst.

Potkáváme pařízek. Tak mě napadají opět blbosti. Jako třeba že pařízek je předchůdce řízku. 😂😂😂 Protože prvně byla paryba a pak z to vznikla ryba. 😂😂😂 Až z to vznikly přezdívky Pařízek a Kuřízek. 

Při překračování jednoho ze padlých stromů se Pavel nabodl na větev. A máme tu první krvavé zranění. Počkám 5 minut jestli nevykrvácí, tak vytáhnu lékárničku. Přece jen je zahrabaná kdesi v batohu. 😂

Když v tom jsme našli schovanou chajdu s terasou jako obývák. A to bylo ideální místo na oběd. Dokonce i sluníčko vylezlo. Vyždímali jsme pokožky a nechali je chvilku sušit na sluníčku. Dali si po obědě kafíčko a sušenky. To je luxus!!!

Vytáhla jsme si další klíště. Už vedu 2:0.

Pak už byl čas znovu vyrazit. Nazujeme mokré ponožky, mokré boty. A jdeme dál. Až do pekla, sedla Pekla. Tady musíme sejít ke studánce pro vodu. Protože už ji moc nemáme. A pořád přemýšlíme, jestli skončíme v Pekle, nebo půjdeme až na Smrk.

U studánky si dáme večeři. A shodneme se, že dneska tady končíme. Jen teda nevím, kde rozděláme stan. U studánky a v okolí to moc nejde. A nahoře v Pekle jsme si taky ničeho nevšimli.

Tak to znovu vyběhnu nahoru, tentokrát bez batohu a zjistím, že jsme vážně úplně slepí, protože nahoře je ohniště a krásný plácek na stan. 😂😂😂

Seběhnu to dolů a dám si ten krpál znovu i s batohem. Najdeme si krásné a rovné místo na stan. To je skoro sen, tady spát. 

I když jsme v Pekle takže čekám zádrhel. Možná tu budou v noci pobíhat čerti. Nebo bloudit mrtvé duše. Moje představivost začíná s blížící se tmou pracovat na plné obrátky.  😂

Postavíme stan. Vypijeme si pivo z lesního baru. A zalezeme si do stanu, protože je mi už fakt zima. A v tom se najednou rozprší. To jako fakt?! A tady začíná to peklo. 

Zahrajeme si karty a během toho zjistíme, že jsme ten stan postavili špatně a modlíme se, aby nepřišel větší slejvak, protože by nás to vyplatilo.

Zkoušíme spát. I když to moc nejde. Zvuky lesa jsou v pohodě. Co ale v pohodě není jsou zvuky asi letadel. My snad bydlíme nad letištěm. K tomu je mi zima, protože ležím nalepená na stěně stanu. Postupně nám do stanu i zatéká. Takže mám mokrý spacák i polštářek. To byla noc. Mám pocit, že jsem nespala ani hodinu.

4.den: dneska už ve stanu nespím

Ráno vstaneme, uvaříme snídani. Holub se nám vysmívá už od rána. Jsem promrzlá, takže všechno se děje rychle a v pohybu. Pobalíme věci. Skočím znovu ke studánce umýt hrnky a napustit vodu na vaření. Alespoň se trochu zahřeju.  

A hned na start nás čeká kopec na Smrk. Po cestě se shodneme, že dnešní noc byla opravdu peklo. Po cestě si dáváme borůvky a začně mi být trochu líp. Když v tom se opět rozprší. A teď už vím, že dnešní noc chci teplou sprchu a postel. Prší celou cestu až na Smrk. 

Na Smrku se to konečně vybere a začne svítit sluníčko. Uvaříme si tu oběd. Vytaháme mokrý stan, spacáky, polštářky a necháme to sušit na sluníčku. A já mám konečně svůj vysněný oběd na sluníčku. 

Povídáme si tu s pár lidmi dostáváme bonbon od trenéra. Vytáhneme další klíště. Tentokrát je skóre 2:1, pro mě. 

Ale netrvá to dlouho. A opět se sem ženou mraky. Takže raději vše pobalíme a vyrazíme dál na Paprsek. Tady mám silnou motivaci. 

1. Možná tu zůstaneme a přespíme.

2. Nebo si tady dáme aspoň oběd a kafíčko a třeba i zákusek bude.

Na Paprsku se rozhodujeme, co dál. Jestli tu zůstat nebo jít až na Kladské sedlo. Po jídle tam zkusím zavolat, jestli mají volný pokoj. A mají, takže je rozhodnuto. Dáme si kafíčko a knedlík a pokračujeme dál. Uklidňuje mě to, že jdeme víceméně z kopce.

Na Kladském sedle nás čeká fajn paní. Dáme si pivečko, smajlíkový smažák. Chvilku si povídáme se skupinkou žen, které jdou taky stezku, se kterými se budeme potkávat ještě další den. A jdeme si užít teplou sprchu a postel. To je tak něco úžasného. Takovou radost jsem už dlouho neměla. 😂 Ošetřím si puchýř na malíčku. Ano, můj první puchýř v Altrach a ze spodu malíčku. To nevymyslíš.

Večer plánujeme, co dál. Buď zítra dojdeme na vlak a jedem domu. Nebo si ještě vezmeme na 2 noci ubytování kolem Dolní Moravy a projdeme si to tam. Nakonec seženeme ubytko, i když něco za rozumnou cenu sehnat není úplně jednoduché. Takže ani zítra už nebudeme ve stanu. Jupi!!!

5. Den: jdeme na Kralický Sněžník

Ráno vstaneme a jdeme na snídani. Tam si ještě povídáme s paní domácí a ostatními ubytovanými o naší cestě. A nějak se nedokážeme vyprdolit na cestu. Odcházíme jako poslední ze 3 plných pokojů.

Když ten kopec nahoru zase hnedka ráno mě vůbec nemotivuje.

Po cestě potkáváme 2 chlapy se psem. Tak si s nimi povídáme. Prý je tohle nejhezčí cesta nahoru. Tak uvidíme. Zatím jen občas nějaký menší kopeček, takže pohodička. Navíc jsem se krásně vyspala. Takže se jde úplně jinak než včera.

A teď to začne, krpál nahoru. Skoro jako bychom šli po žebříku nahoru. Tady potkáváme ještě jeden pár. Ochutnáváme navzájem slivovici. Dávám jim ochutnat i moje sušené maso. Prý už to spaní ve stanu po padesátce je znát. Tak nevím, mě dává zabrat i teď. 😂 A pak jdeme šplhat dál do toho krpál. 

Dává mi to zabrat. Pak ještě začíná pršet. Takže i pláštěnky vytahujeme. Ale to už se blížíme ke slůněti. Tam potkáváme ženy z ubytka. Tam na náís čekali, protože jsem jim dole slíbila, že je nahoře vyfotím. 😂

Na Kraličáku je zima a mlha, takže ani na rozhlednu nejdeme a valíme dál. Je tady fakt zima a fouká vítr. Takže valíme dolů, kde snad zahlédneme slunce.

V sedle Puchača si uvaříme oběd. Slunce sice nesvítí, ale lepší místo asi nenajdeme. A během oběda kolem nás opět prochází ženy, se kterými jsme spali na Kladskem Sedle. Jen se pozdravíme a tentokrát už naposled se rozloučíme.

Pak pomalinku jdeme na rozhlednu Klepáč. Kde konečně vidíme pořádně výhledy. Po 5 dnech. Toto trvalo.

A teď už jen sejít dolů. Projít ohradníkem s dobytek. Ze kterého jsme viděli jen bobky má cestě. A valíme do vesnice se ubytovat. 

6.den: zevl den na Velke Moravě 

Pořádně se nasnídáme a jdeme zevlovat na pokoj. Stejně venku ještě prší. Takže čekáme až to přejde a v 11 vyrazíme na Dolní Moravu. Plán je si zajít na kafíčko. A pak se uvidí.

Nakonec jedeme lanovkou ke stezce v oblacích. Dost fouká. Skoro mi na stezce odletí čepice. Na Skalce si dáme mimosu. Ať se zahřejeme. A stejně máme ještě čas. Jsem z ní nějaká mimo.

A jdeme na Sky bridge. Projdeme se zpět k lanovce. A nakonec si ještě půjčíme koloběžky a projedeme se 15 km okruhem dolů. Výborný nápad. Za mě nejlepší zážitek.

Pak už si jen zajdeme na večeři. A jdeme zpět na ubytko. Takovýto zevl den jsme potřebovali. A zítra zpět na stezku dokončit naši trasu. Dojít až do Králíků. A můžeme jet domů. 

7. den: blížíme se k cíli

Po vydatné snídani se vrátíme zpět na stezku – na rozcestník Pod Klepáčem. Myslela jsem si, že ty kopce budou dneska jednodušší po dni volna. A nejsou. Procházíme kolem chaty Svatební dar hned vedle Horký kalich. Tam nevím, jestli to byl záměr. 😂😂😂

Procházíme bobkovou drahou. Doslova. Místní ovečky si ji tu vytvořili. 😂😂😂

A už jsme zpět na trase. Zbývá posledních 10 km. V závěru nás čeká kavárna a pak vlak domu.

Ale ještě před tím si naposledy na stezce užijeme maliny a lesní jahody. S malinami sníme několik červíků, protože to neřešíme. Ale i tak nám to chutná.

Naposledy projdeme bahnem, přeskočíme několik kaluží. Sedneme si na sluníčkem zalité louce na svačinku. Slunce vydrží 5 minut a už ho neuvidíme. Asi nám tím chce říct, už odsud vypadněte. 😂 Objevím další klíště, tentokrát na krku.

Pavla tak prožene nektarinka s jablkem, že vleze do ohrady ke krávám. Naštěstí si ho býk nestihl všimnout. 😂😂😂

V Králikách ještě stihneme lehce zmoknout. Zabloudit v kavárně. Na vlak, už jsme trefili v pohodě.

Dojedeme do Brna a tady už svítí slunce a je tu teploučko. Konečně si trochu prohřeju kosti. Tady ještě uděláme dobrý skutek. Přišla k nám slečna se zeptat kolik he hodin, že tu čeká na ségru. Ale nemůže se s ní spojit, protože má vybitý telefon. Naštěstí máme ty 3 powerbanky. Tak je konečně využijeme. Ona si dobije telefon. A my si zkrátíme čas při čekání na vlak do Řečkovic.

Shrnutí na cesty po Rychlebkách a části Jeseníků

Za cca 5 dní jsme prosili 104 km Stezky Českem. Začínali jsme v Javorníku v Rychlebských horách. Odkud jsme pokračovali do Jeseníků směrem na Králíky. Dali jsme si jeden den volno ve Velké Moravě.

Původně jsme plánovali spát jen venku. Počasí ale mělo jíme plány. Takže jsme venku spali je 2x. Pak už jsme si sháněli spaní uvnitř. Vše jsme sháněli v den, kdy jsme potřebovali nocleh. A vždycky se nám podařilo něco sehnat. Dokonce to bylo levnější než bychom sehnali dopředu přes booking nebo jinde.

Jídlo jsme měli většinu s sebou. Doma sušené nebo aspoň připravené. Skoro všechno jsme snědli. Zbyla trocha kuskus, sušené zeleniny a vločky. Taky to bylo na konci cesty cítit, jak je batoh najednou krásně lehký. 

Vzhledem k dešti, který nás provázel každý den, tak o vodu jsme opravdu nouzi neměli. Všechny studánky krásně tekly. 

Jen se signálem to bylo trochu horší, ale aspoň jsme zbytečně nevybíjeli baterky v telefonech. Takže jsme powerbanku ani nepotřebovali. A to jsme měli tři. 😂 A k tomu další zbytečnosti, ať máme batohy, co nejtěžší. Jako třeba karty, kraťasy, ty dokonce 2x. Foťák, který jsem nevytáhla, protože jsem fotila mobilem. A spoustu dalšího.

Ale po cestě jsme udělali několik dobrých skutků. Nakrmili jsme 6 klíšťat a nechali je žít. Odnesli 2 šneky ze silnice. Nechali slečnu nabit telefon na nádraží, aby se mohla spojit se sestrou, která tam na nni měla čekat.

A to všechno se nám povedlo jen s jedním puchýřem. Jednou krvácející ránou na noze a spoustou modřín a otlaků po těle. A i přes to všechno už plánujeme další část stezky. Tentokrát snad s teplejšími spacáky a oblečením. Lehčími batohy. A s tím, že už ten stan postavíme tak, aby nám do něj nepršelo. 😂😂😂