Na kolobce po Jižní Moravě

Jen pro upřesnění, tento výlet jsme realizovali ještě před covidem, takže vše bylo mnohem, mnohem jednodušší. A nemuseli jsme nic řešit dopředu, ani jídlo, ani pití, ani ubytování. Ale věřím, že se vše vrátí do normálu a budeme moct opět něco podobného realizovat.

Byl to můj úplně první celovíkendový výlet na koloběžce. První výzva přišla, když jsem se měla sbalit jen do malé žluté brašničky na řídítka. Naštěstí bylo už celkem teplo, takže sportovní legíny, tričko a mikinu na sebe. Náhradní tričko, spodní prádlo a ponožky do brašny, k tomu malý skladný ručník, základní hygienu a je to. Nic dalšího není třeba. Peněženka a doklady půjdou do batůžku na záda.  Ano, i s tak málo věcma se dá víkend přežít. Taky bych tomu do té doby nevěřila.

Plán byl takový, že první den dojedeme z Brna do Pasohlávek a pak se uvidí, což je přes 50 km. Ovšem nevěděla jsem, zda to zvládnu. Moje fyzička na tom nebyla moc dobře, takže to byla výzva č. 2.  Ubytování jsem proto řešili až po cestě, přes booking se dá sehnat během minuty. Navíc ještě nebyla sezóna, takže pohodička.

Den 1.

Nastal den D. Ráno brzo vstáváme, abychom brzo vyrazili. Přece jen nás čeká dost kilometrů. A nechceme se honit, takže chceme jet výletním tempem na pohodu, prostě se jen tak kochat.

Start byl v Bystrci, takže jsem museli projet skoro celé Brno, až k Olympii. Což je docela štreka. Ale sluníčko pomale začínalo krásně hřát, takže to jelo skoro samo. Krátká zastávka u Anthroposu a jedeme dál. Teď nás čeká moje nejmíň oblíbená část, kopec nahoru nad výstaviště. Nesnáším kopce. Chvilku jdu, chvilku jedu, ale nakonec se nahoru přece jen dostanu. Ufff. Teď už nás čeká pohodová cesta až k Olympii.

Tady se zastavíme na mého oblíbeného whoopera do Burger Kinga. Nemám ráda fast foood, ale Whooperu občas neodolám. Byl výborný jako vždycky. Ale nějak mi během jídla ztuhly nohy. Oběd za námi, musíme jet dál. Ještě nás čeká dlouhá cesta.

Zajedeme za Sconto, kolem čističky, kde to hrozně smrdí, takže rychle dále, ať jsem pryč. Jsem mile překvapená, jak snadno se mi jede. Odraz střídá další odraz, cestou se kochám přírodou a užívám si sluníčka. A najednou jsem u Knedlíka. Doplníme tekutiny a jedeme dál směr Židlochovice. Není čas ztrácet čas. Zastavíme se až v Židlochovicích u zámku, kde si projedeme oboru. Po cestě potkáme pávy a daňky, jeleny nebo co to je za zvěř. Omlouvám se všem, kdo tomu rozumí, ale tyto zvířata od sebe prostě nerozeznám.

Dle jedeme přes Žabčice, Vranovice do Přibic. Jen jedna vzpomínka. Pár let zpátky jsme tu byli s partou kamarádů na ochutnávce vín u jednoho pána. Nebyla to klasická ochutnávka vín, kdy jen ochutnáváte a posloucháte, co vinař vypráví. Ale pan vinař se nás snažil zapojit. Donutit nás, ať přemýšlíme nad tím, co ve vínu cítíme. A na konci nám dával bonusové otázky a za to odměny. Bylo to super. Lepší ochutnávku vín jsem zatím nezažila.

Ale zpět k cestě. Z Přibic jedeme do Ivaně. Tady se zastavujeme do moc příjemné zahrádky, která patří vinařství Holánek. Už je čas na večeři, tak si dáme vínečko a můj oblíbený grilovaný hermelín, který byl vynikající stejně jako vínečko. Tady nějaký čas posedíme, protože je tu moc příjemně. A navíc už nás čeká jen pár kilometrů do Pasohlávek.

Po večeři mrkneme na booking, abychom si sehnali nějaké to ubytování. Stany s sebou nemáme, protože jsem chtěli jet na lehko s tím, že po cestě vždycky nějaké místo na spaní seženeme. Během pár minut máme jasno. Přímo v Pasohlávkách jsme sehnali ubytování v penzionu U Ježů. Příjemné ubytování a dokonce jsme si mohli schovat kolobky u nich v garáži, takže jim taky nebyla zima.

Večer si ještě zajdeme na pivko v Pasohlávkách a něco málo k jídlu, přece jen jsme měli velký výdej energie za celý den. A pak spokojeně ulehneme do postele a spíme jako zabití.

Den 2.

Nechtělo se nám vstávat zbytečně brzo, ale v 8 už jsme vzhůru. Dáme si snídani a u snídaně naplánujeme další část trasy.

Nakonec se shodneme, že vyrazíme do Dolních Věstonic. Ano, je to ostuda, ale do teď jsem neviděla Věstonickou Venuši. Takže je plán jasný. Pojedeme se podívat na Venuši. Potom do Pavlova, prý je odsud krásný výhled na vodní nádrž Nové Mlýny. A pak se uvidí, co dál.

Po snídaní vlezeme na stupátko a jedeme. měla jsem strach, že mě budou bolet nohy a dneska nebudu schopná ujet ani 10 km. Ale bolest nikde. Jen mi chvilku trvá než se dostanu do tempa a pak se mi jede parádně.

Kolem Nových Mlýnů je to nádherné. Krásná příroda a odlesky Pálavy na hladine. Prostě pohádka. Nestíhám všechnu tu krásu ani sledovat. Je tu parádní cyklostezka, takže se nemusím bát, že najedu do díry nebo na kořeny.

Jsme v Dolních Věstonicích a jdeme se podívat na Venuši. Vstupné chtěli asi jen 20 Kč, což mě dost překvapilo. A nejen to vstupné, ale i samotná Venuše mě překvapila. Byla fakt maličká. Čekala jsem něco většího. No nic. Projdeme zbytek expozice a vyrazíme dál. Tentokrát směr Pavlov. Tam musíme po silnici, kde jezdí auta. To nemám ráda. Je jich tu docela dost. Ale zvládli jsme tam dojet ve zdraví.

Pavlov je krásná obec, to jsem věděla. Co jsem ale netušila bylo, že je to jeden velký kopec. Za co, pane Bože, za co?

Plíce jsem nechala někde dole u cedule a šmatlám nahoru. Vždycky, když si myslím, že už jsme nahoře, tak zjistím, že musíme ještě výš. Bohužel nejlepší výhledy jsou vždycky nahoře, ale většinou to za to stojí. A tady to za to opravdu stálo. Krásná viditelnost a nádherný výhled na vodní nádrž.

Tak jsme se namotivovali, že jsem si řekli, že se půjdeme s kolobkama podívat a na Dívčí hrad. Vždyť už je to jen kousek. Tak to zkoušíme, až narazíme na lesní cestu, do ještě prudšího kopce a navíc se zákazem vjezdu s kolama. Tak nic. Tady náš plán selhal. Tak jedeme zpět.

Vrátíme se zpět do Dolních Věstonic, tam si dáme něco k jídlu. V jedné restauraci byla soukromá akce, tak jsem jeli jinam. Byl docela problém najít volno v restauraci na zahrádce, ale nakonec se zadařilo.

Po obědě přemýšlíme, co dál. Přece jen máme ještě času dost na to, se někam podívat. Volba je jasná vinařství Sonberk. Z Dolních Věstonic je to kousíček. Sice opět musíme kousek po silnici, ale moc aut jsme nepotkali, takže pohodička.

Nikdy jsem tu nebyla a byla jsem ohromena. Víno bylo parádní a výhled z terasy snad ještě hezčí. Ani se mi odsud nechtělo pryč. Víno sice trochu dražší, ale stálo to za to.

No nic, je opět čas řešit, kde strávíme další noc. Mrkneme na booking a tentokrát hledáme něco směrem na Brno, už bude neděle, a ráno nás čeká cesta zpět do Brna. Prvně koukáme na Žabčice, tam ale nic nenajdeme. Takže vyhráli Vranovice a penzion Veritas.

Pomale se loučíme s vinařstvím a já hlavně s tím výhledem a jedeme směrem na ubytko. Jakmile dorazíme, ubytujeme sebe, ubytujeme kolobky, taky mají vlastní ubytování v garáži, nebo co to bylo. Pro ně je to spíš hostel. Jsou tu i s dalšíma kolama, odrážedlama a kdečím dalším.

Dáme si sprchu. Na tu jsem se dneska obzvlášť těšila, dneska to sluníčko vážně pražilo a kousek jsme jeli po pískové cestě, kde jsem měla svoji první nehodu na kolobce. Jaksi se zabořilo přední kolo do písku a já přeskočila řídítka. Ani mně, ani kolobce se naštěstí 😊 nic nestalo, takže jsme mohli pokračovat směle dál. Takže jsem byla i trochu zaprášená.

Měli tu i venkovní posezení a něco k jídlu, takže si dáváme večeři, k ní pivečko. Večer chvíli posedíme a popijeme a večer opět padáme vyčerpáním do postele.

Den 3.

Ubytování máme i se snídaní. Takže ráno vstaneme. Dáme si vydatnou snídaní. Ať jsem plní síly na dnešní cestu. Bohužel už nás čeká jen cesta zpět do Brna. Pojedeme skoro stejnou trasou jako cestou sem. Takže dneska není moc co plánovat. Dnešní plán je jasný. Dostat se zpět do Brna.

Po snídaní stoupáme na kolobku a nemůžu uvěřit, jak rychle ten víkend utekl. A taky s jakou lehkostí se mi dneska jede. 

Tady jsem poznala, že je člověk opravdu přizpůsobivý tvor a zvykne si na všechno. Teda pokud chce. 

Na začátku by mě nenapadlo, že zvládnu za víkend ujet 130 km. Dál by mě nenapadlo, že mi na víkend bude stačit jen těch pár věcí, které mám sbalené v malé taštičce. A bohatě stačilo, dokonce jsem i některé věci nepoužila. Všechny výzvy úspěšně pokořeny. A mám ze sebe neskutečnou radost a dokonce už začínám plánovat i další podobný výlet a neskutečně se na něj těším.

Přeji pevné zdraví a trhněte si nohou 😊